Krakov centrum

Začátkem tohoto podzimu jsem se na pár dní vydala do polského Krakova. 

Kdysi dávno jsem tu v rychlosti proběhla některá místa v centru. Ale to bylo opravdu jenom z rychlíku, takže jsem se na důkladnější prohlídku města fakt těšila.

Krakov je druhé největší město Polska, podle legendy ho v 7. století založil bájný kníže Krak, vládce Poláků. Na pahorku Wawel u řeky Visly přemohl lstí draka. 

Štěstí bylo, že Krakov nebyl za války zničen, takže jeho centrum se středověkou a renesanční architekturou se nám dochovalo téměř ve stejné podobě, jakou mu kdysi vtiskli jeho dávní stavitelé, nedotčené tu zůstaly snad všechny hlavní památky.

Cesta i ubytování proběhlo hladce, takže druhý den ráno jsem se mohla vydat do centra. Stačilo popojet pár stanic autobusem a ocitla jsem se ve čtvrti Kleparz, což je taková klasická poměrně rušná čtvrť v širším centru. Prohlédla jsem si tržnici a došla k okruhu parků, který ohraničuje samotné centrum.

Kleparcz

Hned první památka, na kterou jsem tu narazila, byl Barbakán- jedna z mála zachovaných částí městského opevnění a historická brána vedoucí do starého města. Tato gotická stavba byla postavena v letech 1498-1499 za vlády krále Jana Olbrachta jako obrana proti tureckým nájezdům.

Další část bývalého opevnění je nedaleká gotická Floriánská brána ze 14. století.

hradby

Floriánská ulice pak vede přímo na Rynek Glowny.

Rynek Główny je největší středověké náměstí v Evropě, je fakt velké, uprostřed stojí stará tržnice a kolem dokola spousta paláců a kostelů.

Jednou z dominant náměstí je Radniční věž ze 14. století. Je to jediná zbývající část staré krakovské radnice, která byla zbořena v roce 1820. V jejích sklepeních se kdysi nacházelo městské vězení s mučírnou. V roce 1967 byl objekt po komplexní konzervaci předán do správy Historického muzea v Krakově. Věž měří 70 metrů a dá se na ní vystoupat.

pohled na Mariánský kostel na druhé straně náměstí

vedle věže se od roku 1999 nachází socha Eros Bendato od Igora Mitoraje zobrazující hlavu řeckého boha lásky. 

Uprostřed náměstí se nachází slavná Súkenica, což je renesanční historická tržnice. Budova vznikla po požáru v 16. století a v 19. století byla rozšířena o novogotické arkády. Dnes je přízemí plné krámků s řemeslnými výrobky a suvenýry, zatímco v patře se nachází Galerie polského malířství 19. století. 

stará reklama na zdi tržnice

Uličkama starého města jsem pak prošla k Jagellonské univerzitě. V budově Collegium Maius, což je gotická stavba ze 14. století, která sloužila jako univerzitní budova, se dnes nachází Muzeum univerzity Jagellonské. Jsou v něm k vidění staré knihy, vědecké nástroje a rukopisy významných osobností jako je třeba Mikoláš Koperník.

Skoro naproti muzeu se nachází kostel sv. Anny, který je jedním z nejvýznamnějších příkladů polské barokní architektury navržené Tylmanem van Gamerenem. Kostel sloužil jako univerzitní kostel, konaly se v něm inaugurace a promoce.

Jeho interiér je zdobený nádhernými freskami a dekorativními prvky

Celé centrum obklopuje park zvaný Planty v místech, kde se dříve nacházely středověké hradby. Park má rozlohu 21 hektarů a délku 4 km. Skládá se z řetězce třiceti menších zahrad navržených v různých stylech a zdobených mnoha památníky a fontánami. V parku najdete více než dvacet soch historických osobností, jako jsou Nicolaus Copernicus, Jan Matejko, královna Jadwiga a král Wladyslaw II Jagiello. 

socha Sowy v parku

Parkem jsem prošla až pod hrad na Wawelu. Na hradním pahorku se nachází hlavně slavná katedrála starší než 1000 let. Probíhaly zde korunovace i pohřby polských králů, řada z nich je zde i pohřbená.

do katedrály byla dlouhá fronta, tak jsem dovnitř ani nešla

na prostranství před katedrálou se nachází pozůstatky domu kanovníka Borka

Královský zámek Wawel byl po staletí rozšiřován, takže dnes reprezentuje směs architektonických stylů – od románského a gotického, přes renesanci, až po baroko. V současnosti se zde nachází muzeum s více než 70 výstavními sály, prezentující cenné sbírky umění. Wawel byl svědkem důležitých historických událostí, plnil funkci královské rezidence a během II. světové války sloužil jako sídlo generálního gubernátora. 

Na hlavní náměstí jsem se pak vrátila druhou stranou kolem kostela sv. Petra a Pavla.

hezké náměstí před kostelem sv. Petra a Pavla

Na hlavním náměstí jsem si prohlédla památník Adama Mickiewicze, který vznikl podle návrhu Teodora Rygiera a byl odhalen 26. června 1898, u příležitosti stého výročí narození spisovatele. Monument o výšce 10 m představuje básníka na podstavci s alegoriemi: Vlasti, Statečnosti, Vědy a Poezie, s dedikací „Adamowi Mickiewiczowi Naród”. 

Na téhle straně náměstí je dominantou barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z 15. století. Roku 1795 byl zrušen hřbitov za kostelem, čímž vzniklo současné Mariánské náměstí. V letech 1887–1891 byl kostel důkladně opraven a řada kaplí byla vymalována malířem českého původu Janem Matějkou.

kostel je nezaměnitelný hlavně kvůli svým zvláštním věžím

Mariánské náměstí

V parku nedaleko Mariánského kostela je k vidění další brána Rzeznica- jedná se o bránu, která bývala součástí městského opevnění a byla v 15. století zazděna a vestavěna do zdí kláštera Sester Dominikánek. Jde o nejstarší dochovanou bránu středověkého Krakova z roku 1289.

Krakov- Kazimierz a Podgorzie

Druhý den jsem se vydala do židovské čtvrti Kazimierz. Ta vznikla v roce 1335 jako samostatné královské město pojmenované po králi Kazimíru III. Velikém. Od konce 15. století se v jeho východní části soustředila početná židovská komunita, zatímco západní část zůstávala převážně křesťanská.

Po staletí tady vedle sebe vznikaly synagogy, kostely, školy, tržiště a běžně obytné domy. Tento vývoj přerušila nacistická okupace, během níž byli židovští obyvatelé vystěhováni do ghetta v Podgórze a následně deportováni do koncentračních a vyhlazovacích táborů.

Po válce čtvrť dlouho chátrala. Znovu ožívat začala především od 90. let a dnes tu vedle historických památek fungují kavárny, kulturní centra, restaurace i aktivní židovská náboženská obec.

Já jsem si šla nejdřív prohlédnou nějaké synagogy, je jich tam totiž dost.

Synagoga Remuh v ulici Czeroka je druhou nejstarší synagogou ve městě a jedinou, ve které se pravidelně konají bohoslužby. Název pochází z hebrejské zkratky ReMU, odkazující na Mojžíše Isserlese. Synagoga spolu s přilehlým hřbitovem založeným v roce 1551 tvoří unikátní komplex židovské architektury sahající do 16. století. Vznikla v roce 1556 s povolením krále Zygmunta II. Augusta, po předchozí neúspěšné snaze o získání souhlasu v roce 1553. Budova byla mnohokrát přestavována, například v letech 1829–1830 Augustem Pluszyńskim. Během druhé světové války sloužila jako sklad a po válce, byla vrácena Kongregaci vyznání Mojžíšova.

Hřbitov Remu v Krakově je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších židovských hřbitovů v Evropě. Nachází se v něm zeď nářků vyrobena z fragmentů náhrobků zničených během druhé světové války.

vnitřek synagogy

Protější Popperova synagoga z 16. století bývala kdysi nejbohatší synagoga v Krakově. Během II. světové války byla zdevastována a vybavení bylo zničeno nebo ukradeno. Dnes se v ní nachází knihkupectví a místo má pořád zajímavou atmosféru.

Nejstarší z dochovaných synagog je Stará synagoga na ulici Szeroka. Do roku 1939 sloužila jako hlavní náboženské, kulturní a organizační centrum krakovské židovské obce. Pravděpodobně byla postavena ve druhé polovině 15. století českými Židy a prošla mnoha přestavbami, včetně renesanční v 16. století od Matea Gucciho. V 19. a 20. století byly provedeny opravy a restaurátorské práce, včetně výměny střechy, attiky a přidání neorenesančních prvků. Během druhé světové války byla zdevastována nacisty a její vybavení bylo odvezeno. 

pohled od synagogy k náměstí

vnitřek synagogy

Vysoká synagoga v Krakově je třetí nejstarší synagogou ve městě. Postavena byla v renesančním slohu mezi lety 1556 a 1563 na jihozápadním okraji ghetta. Získala své jméno díky tomu, že modlitební místnost byla umístěna v patře nad obchody. Během II. světové války synagoga hodně utrpěla, zničeny byly polychromie a vybavení a menora byla přenesena na Wawel. 

synagoga Kupa sloužila nejchudším členům obce

synagoga Tempel v letech 1860–1862 byla určena pro reformované Židy inklinující k asimilaci s Poláky

Uprostřed židovské čtvrti jsem náhodou narazila na docela zvláštní místo- je to bývalá tržnice s krámky kolem dokola. Teď jsou tu teda samé fancy okénka s jídlem, nabízejí hlavně zapiekanki.

pěkný průchozí dvorek

mapky ghetta, které bylo za války zřízeno ve vedlejším Podgorze

kostel Božího Těla sousedí s židovskými památkami

náměstí Wolnnica

Zašla jsem se podívat i kousek dál - v místech opuštěného kláštera Trinitářů vyrostla nová nemocnice, navržená Teodorem Talowským a postavená v letech 1898–1901. Otevřena byla 7. října 1906 a disponovala 100 lůžky a na tehdejší dobu velmi moderním vybavením.

Nemocnice Řádu Bonifratrů sv. Jana Grandyho

Různě po městě se nacházejí další zajímavé památky na židovské osídlení, v ulici Bonerowska třeba býval internát pro židovské sirotky.

Večer jsem se ještě vydala do čtvrti Podgorze, kde jsem nejdřív podél hřbitova vyšplhala ke Krakově mohyle. Podle legendy je zde pohřben zakladatel města Krakus. Mohyla má výšku 16 metrů a nabízí panoramatický výhled na celé město, včetně Starého Města, Kazimierze, Nowa Huty a Płaszówa. I když není znám přesný účel vzniku mohyly, archeologické nálezy z 8. století naznačují, že mohyla mohla mít náboženský nebo památníkový význam.

Trochu jsem se bála, že na mohyle setmím a zůstanu někde v opuštěném příměstském lesoparku. No, obavy to byly zbytečné, i kdyby se tak stalo, bylo tam fakt hodně lidí. Zřejmě jde o oblíbené místo schůzek (nejen) místní mládeže.

nedaleký kamenolom, kde byl za války pracovní tábor. Natáčely se tam některé scény ze Schindlerova seznamu

Ještě za posledního světla jsem se od mohyly dostala do centra Stareho Podgorze, kterému dominuje mohutný neogotický kostel sv. Josefa postavený v letech 1905-1909.

Chvíli jsem se ještě motala po náměstí, ale za tmy už to nebylo ono, tak jsem se po pěkné pěší lávce otce Bernatka z roku 2010 vrátila do Kazimierze a odtud tramvají "domů".