Cesta z Chebu na západ do Bambergu

V prostředním červencovém víkendu jsme se trochu narychlo rozhodli vydat do poměrně zapomenutých měst a městeček německého Bavorska. 

V pátek odpoledne jsme dojeli do Chebu, ubytovali se v centru a večer si zašli jen na menší procházku po městě.

náměstí je pořád stejně pěkné

monument Brána času

domy na náměstí- vlevo barokní Gablerovský, černý renesanční Schirdingerovský

západ slunce

hrad a Černá věž, sem budeme  muset někdy příště

kostel sv. Mikuláše

V sobotu ráno jsme se nasnídali a konečně vyrazili za hranice do blízkého Waldsassenu. To je překvapivě pěkné městečko s klášterem cisterciáků, založeným ve 12. století. Cisterciáci odtud zakládali řadu dalších klášterů, z českých třeba v Sedlci a Oseku.

Friedenskirche

socha připomínající sirotky po válečných obětech

mapa klášterů zakládaných právě odtud

vnitřek baziliky

Z Waldsassenu jsme popojeli jen pár kilometrů ke kapli svaté Trojice z roku 1684. 

Architektem současné podoby kaple byl Georg ze slavné pražské rodiny architektů Dienzenhoferů. Jak bylo v barokní době zvykem, komponoval celou stavbu na základě mystického čísla tři. Podle pověsti promýšlel plány na břehu nedaleké říčky Wondreb a náhle spatřil starou jívu, z jejichž kořenů rostly tři kmeny. V tu chvíli ho prý napadla základní dispozice kostela. Postavil tedy tři kulaté věže vyrůstající z jednoho základu, klenbu rozdělil na tři části, po stranách postavil ve výklencích tři oltáře.

Jinak kaple stojí téměř na samotě, na kopci v krásném místě s výhledem, fakt moc pěkné.

Jinak je to snad jediná veřejná budova v Evropě, která dodnes připomíná hitlerovskou armádu. Fresková výzdoba kostela pochází z druhé poloviny třicátých let minulého století a byla dokončena v roce 1940. Jedna ze tří fresek na stropě je věnována wehrmachtu- jsou na ní němečtí vojáci v typických přilbách a uniformách, kteří odcházejí na frontu, zranění se vracejí z boje a nakonec hrdinně umírají v rukách statečných ošetřovatelek. Zas až taková oslava hitlerovské armády to není, jsou tam lidi v uniformách, dalo by se to vykládat i jako pocta obětem války.

Cestou dál na západ jsme se ještě neplánovaně zastavili na parkovišti nedaleko rozvodí Labe, Rýna a Dunaje (tedy Černého a Severního moře). Samotné rozvodí je  na kopci zvaném Seehugel, nedaleko něj je chata Seehaus, ke které jsme došli (a přečkali v ní bouřku).

tenhle trochu zapomenutý patník u parkoviště je starý hraniční kámen, s rozvodím zřejmě nesouvisí

chata Seehaus po dešti

Po zastávce, která se  nám trochu protáhla, jsme už konečně dorazili do Bambergu.

Bamberg je starobylé město, které bylo již v 11. století povýšeno na biskupství. Díky své poloze na sedmi pahorcích získalo město přízvisko Francký Řím. Je to památka UNESCO a tomu bohužel odpovídá i počet turistů.

kostel sv. Martina v centru města

Z hlediska našich dějin je ještě zajímavý fakt, že roku 1430 na město pochodovali husité vedení Prokopem Holým. Církevní hodnostáři a bohatí obyvatelé města utekli. Nakonec však Bamberg oblehatelům vyplatil dvanáct tisíc guldenů a ti odtáhli dál. Mocní měšťané i církev však o svůj majetek přišli i tak – místní chudina využila jejich nepřítomnosti a vyplenila opuštěné domy.

Obstmarkt

Asi nejvýznamnější světskou památkou starého města je Stará radnice. Původně gotická stavba stojí na mostě uprostřed řeky. V polovině 18. století byla radnice přestavěna v barokním stylu.

Od radnice jsme spolu s davem vystoupali k dómu na Dómském náměstí. Katedrála byla založena v roce 1002 jako císařský chrám římským králem a budoucím císařem Jindřichem II., který je uvnitř i pohřben. Bamberg se také stal sídlem biskupství, při dómu byla založena škola, rozsáhlá rukopisná knihovna a zřízena říšská kancelář, z níž vzešlo mnoho biskupů.

Vedle katedrály se nachází císařská falc, která se skládá z  obytných a hospodářských budov bývalého biskupského dvora a byla zbudována v 15. století na místě paláce císaře Jindřicha II.

Uprostřed nové biskupské rezidence naproti se nachází barokní Růžová zahrada, odkud je pěkný výhled na střechy starého města.

Od katedrály jsme se vydali ještě ke klášteru sv. Michala. Původně benediktinský klášter byl založen roku 1015 biskupem Eberhardem. Po zrušení v roce 1803 byly prostory využity jako nemocnice, dnes je zde domov pro seniory. 

němečtí senioři se zjevně nemají špatně

pohled k klášterních zahrad na katedrálu a biskupský palác

Bambergu se také přezdívá Malé Benátky, hlavně kvůli řece a malebným domečkům na jejich březích.

Také tu je řada slavných starých pivovarů, třeba kolem tohohle jménem Stilbruch, se davem popíjejících skoro nedalo projít.

bývalý dominikánský klášter

pohled na radnici z druhého mostu

Bamberg byl krásný, ale lidí tam bylo opravdu hodně. Docela jsme se těšili dál, do (snad) klidnějšího Forchheimu.

Forchheim, Laub

Pozdě odpoledne jsme se z Bambergu přesunuli do Forchheimu, který byl možná nejpříjemnějším překvapením celé cesty. 

Ubytovali jsme se tady vlastně náhodou, prostě jsme píchli prstem do mapy na půl cesty mezi dvěma cíly- Bambergem a Laubem, nic jsme neočekávali a najednou (!) taková krása.

Město se poprvé zmiňuje k roku 805 jako pohraniční hrad, franský hrad a královská falc zde ale stály už daleko dříve. V 9. století se zde konaly říšské sněmy a roku 900 zde byl teprve šestiletý Ludvík Dítě zvolen a korunován na krále. Od roku 1007 patřil Forchheim biskupům bamberským a v době Jindřicha IV. roku 1077 zde byl Rudolf von Rheinfelden zvolen vzdorokrálem. Krátce po roce 1200 dostal Forchheim městská práva. Ve třicetileté válce byl Forchheim několikrát obléhán Švédy, ale nikdy nebyl dobyt. Roku 1955 převzalo město Forchheim patronát nad vysídlenými Němci z Broumova a okolí.

Město vypadá docela zachovale, zřejmě nebylo za války tolik poničené jako velká a známá města, takže na poměrně malé ploše je k vidění spousta malebných uliček, hrázděných domků i historických památek. Navíc ve městě nebyli skoro žádní turisté, takže rušný večerní život obstarávali hlavně místní. Příjemná změna...

hlavní třída Hauptstrasse

Bydleli jsme pár kroků od náměstí, takže večer jsem se vydala na krátkou informativní procházku.

radniční náměstí- radnice vlevo je bohužel pod lešením

špitální kostel sv. Kateřiny

Saltorturm vedle hradu- jde o jedinou dochovanou středověkou městskou bránu

Mariánská kaple před hradem

Městský hrad Bamberského biskupa byl postaven na konci 14. století a je považován za jednu z nejlépe prozkoumaných staveb své doby ve střední Evropě. Původně se ve Forchheimu nacházel od 9. do počátku 11. století francký královský dvůr a palác, jejichž přesné umístění není známo. Od roku 1391 vznikla současná obytná budova s propracovaným systémem vytápění vzduchem a gotickými nástěnnými malbami. Hrad je obklopen příkopy a do roku 1550 byl součástí městského opevnění. 

Mezi hradem a radnicí se ukrývá kostel sv. Martina. Postaven byl kolem roku 1200 v románském slohu, ve 14. století byl rozšířen na gotickou baziliku. Věž má svou současnou podobu od roku 1670. 

Během procházky jsem slyšela spoustu ptačího skřehotání a taky klapání zobákem. Nakonec jsem zjistila, že ptáci sedí na střeše kostela. Nevím určitě, jestli to byli čápi nebo nějaké volavky, rozhodně to ale vypadalo zajímavě.

Večerní procházka byla jen taková rychlá a zevrubná. Ale nadchla mě natolik, že jsme se druhý den vydali Forchheim prozkoumat i ve dne. A bylo to pořád super :-)

ulička ke kostelu

hrad ve dne

ulička k hradu

radnice se v. Martinem za ní

špitální kostel sv. Kateřiny je památkově chráněný sálový kostel se středověkým jádrem

Podél říčky Wiesent se nacházejí zase místní Benátky- další krásné hrázděné domy a mostky.

některé domečky se docela dost  naklánějí

památník v místě, kde stávala do roku 1938 synagoga

Nedaleko bývalé synagogy jsme objevili zajímavou věc- tzv. Fischkasten neboli rybí boxy. Jde o malé domečky naproti domům, které už od středověku sloužily k uchovávání čerstvých (resp. živých) ryb.

Když jsme si všechno prohlédli, zašli jsme ještě k Norimberské bráně z roku 1698 a stočili to zpátky k autu, protože jsme přeci jen nabrali docela zpoždění.

poslední pohled na hlavní třídu

Z Forchheimu jsme odjížděli s tím, že jsme se dost zdrželi a brali jsme to po menších silnicích přímo do Laufu. Pár kilometrů za Forchheimem nám to ale (zase) nedalo a prostě jsme se museli zastavit u krásného opevněného kostela v Effeltrichu.

Kostel sv. Jiří v Effeltrichu je půsopbivá ukázka středověké architektury. Je to unikátní, dobře zachovalá obranná stavba původně postavená v 15. století. Areál, který spojuje sakrální a vojenskou architekturu, zaujme svými hradbami s věžemi, kterými kdysi procházel obranný chodník. Samotný farní kostel pochází v jádru z 13. století a v průběhu staletí byl několikrát přestavován a renovován.

smírčí kříž u kostela

záchod

Přes ulici od kostela nás ještě zaujala lípa zvaná Tanzlinde s korunou o průměru přes 8 metrů a obvodem kmene téměř 8 metrů. Po staletí sloužila jako místo setkávání, soudní dvůr a taneční plocha. Charakteristická je její plochá, oválná koruna, která vznikla při získávání lýka pro pěstování ovocných stromů. Strom je navíc vzácný druh „apoštolské lípy“ s dvanácti větvemi, symbolizujícími dvanáct apoštolů. Její stáří je odhadováno až na 1 000 let.

Po další přestávce jsme se už konečně vydali do města Lauf an der Pegnitz. Město je pro  nás zajímavé hlavně tím, že za dob Karla IV. bylo město nejzápadnějším městem Nových Čech (Česká horní Falc)- území, které Karel IV. získal r. 1353 od rýnského falckraběte Ruprechta výměnou za jeho dluhy. K nim Karel IV. získal ještě další území a připojil je Českému království.

Hlavně tu ale postavil hrad Lauf.

město je podobně malebné jako Forschheim

Hrad Lauf (neboli Wenzelsburg podle sochy sv. Václava nad vstupní bránou) byl postaven roku 1356 císařem Karlem IV. původně jako strážní. Hradní kaple byla zasvěcena sv. Václavovi a jako demonstrace moci českého krále byla vyzdobena erbovní síň. Hrad začal sloužit k ubytování císařského dvora na cestách až roku 1361 po zmíněných přestavbách.

vnitřek hradu

Dominantou hradu je erbovní sál se znakovou galerií objevenou pod starší malbou až roku 1934. Pod vrstvou staré malby se skrývalo 112 erbů Českého království, což je nejvzácnější sbírka česko-moravsko-slezské heraldiky.

Výzdoba erbovního sálu je dochována v autenticky středověké podobě. Při prohlídce lze také spatřit dva klenební svorníky se znaky českého krále a reliéf s postavou zemského patrona sv. Václava. 

Jsou tu mj. erby Českého království, Opavského vévodství, Moravského markrabství, Svidnického, Slezského a Opolského knížectví, připomenuta jsou sídelní místa biskupů na území Koruny české. Nechybí znaky Prahy, polské Vratislavi a Kutné Hory. Nejobsáhlejší část výzdoby tvoří erby české, moravské a slezské šlechty, císařových spojenců. Některá vyobrazení se poprvé objevují právě na Laufu a jako celek je tato galerie evropským unikátem.

hlavní vstup do hradu byl bohužel zavřený kvůli spadlému stromu

Po  prohlídce hradu jsme se ještě vydali do města, které samo o sobě stojí za návštěvu. V roce 1355 obdržel Lauf městská práva, stal se správním centrem s celním úřadem pro oblasti východně od Norimberka. Dokonce zde byla zřízena mincovna. Později město několikrát vyhořelo a bylo spravováno z nedalekého Norimberku.

náměstí a radnice

Ve městě je pozoruhodný dům, ve kterém vždy byl hostinec a přenocoval v něm Jan Hus na své poslední cestě do Kostnice. Hostinec se původně nazýval Knížecí dům, poprvé je písemně doložen v roce 1414.  (V roce 1628 byl tento hostinec přejmenován na dům „U divokého muže“, což je i dnešní název). 

V Laufu nechal Hus umístit oznámení, jehož text zněl: „Mistr Jan Hus se již ubírá do Kostnice, aby ukázal víru, kterou dosud držel, nyní drží a dá li Pán Ježíš Kristus, držeti bude až do smrti. Jako po celém Království českém oznámil svými vyhláškami a listy, chtě v obecném shromáždění na dvoře arcibiskupa pražského složit účet ze své víry a před svým odchodem kterémukoli žalobci dosti učiniti, tak i v tomto slavném a říšském městě oznamuje: Chce-li mu kdo blud nebo nějaké kacířství přičítati, ať se chystá na koncil, protože on, Mistr Jan Hus, kterémukoli odpůrci na tomto koncilu hotov jest, počet vydati ze své víry.“ V jednom dopise z 24. října 1414 zmínil Hus město Lauf následovně: …“a přenocovali pak ve městě Lauf. Zde přišel farář, velmi znalý právník s vikáři. Mluvil jsem s ním a on vše s povděkem přijal.“

Lauf byl krásný, ale kvůli předchozím zdržením jsme už neměli moc času, takže jsme se přes Rozvadov a s krátkou zastávkou na jídlo v Boru u Tachova vydali domů. 

Zajímavý výlet, člověk ani neví, jaké krásy má kousek za hranicí.