Tak co to tady máme?

Cestou do Ústí tento víkend jsem se nakonec rozhodla přejít vrchem z Litoměřic do Ústí. Bývala to moje oblíbená trasa a několikrát jsem ji šla v opačném směru.

Tentokrát jsem tedy od vlakového nádraží v Litoměřicích vystoupala do Skalice a dál pokračovala po červené.

první výhled na Říp

lesní bar na kraji Skalice mě příjemně překvapil

Prošla jsem kolem místa, kde za mého dětství stával náš letní tábor u Lbína. Teď jsou chatky pryč, kdosi si tam postavil dům a cestu opatřil spoustou cedulí o zákazu vstupu a soukromé pozemku.

Na kopci nad Lbínem se ukázaly další pěkné výhledy.

Říp

Středohoří

spokojené krávy na rozcestí Pod Homolkou

Sešla jsem do Čeřeniště a zase vyšla ke Kamennému vrchu směrem k Němčí.

stará cesta ke Kamennéu vrchu

Z cesty pod Kamenným vrchem se ukázal docela pěkný pohled na Sedlo.

Středohoří od Němcí

Po červené jsem nakonec kolem Širokého vrchu došla až pod Vysoký Ostrý a vystoupala nahoru. Z vrcholové plošiny je opravdu nádherný výhled.

pohled směrem k Lužickým horám

Po (trochu náročnějším) sestupu z Vysokého Ostrého druhou stranou jsem prošla pár dalších vyhlídek na naučném okruhu.

lavička na vyhlídce Miloslava Draxla

V sobotu jsem se rozhodla využít Dnů evropského dědictví a podívat se na pár otevřených míst v Ústí. Nejdřív jsme nakoukli do Městským lázní, tam to ale teda nebylo tak úplně na klasickou prohlídku, spíš na nahlédnutí.

To hlavní, co jsem v sobotu ale chtěla vidět, byla Schichtova vila. Tato neobarokní vila byla postavena v roce 1931 podle projektu ústeckého architekta Paula Brockardta pro Heinricha Schichta a jeho manželku Marthu ve stráni naproti hradu Střekov. Stavbu provedla ústecká stavební firma Alwin Köhler a Co. V roce 1945 byl dům vyvlastněn státem a dočasně využíván jako vojenská škola, školící středisko Ministerstva školství věd a umění. Následně jej využívala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. V roce 2021 dům získali v dražbě potomci rodiny Schichtů. Od roku 2014 je památkově chráněnou budovou. Součástí pozemku je park o rozloze přibližně 3,5 hektaru, vrátnice a garáž v dolní části pozemku..

Vilu normálně navštívit nejde, ale v sobotu byla výjimečně otevřená v rámci Dnů evropského kulturního dědictví. Byl tam i stánek a docela pěkná komorní atmosféra.

Vila je obrovská a postavená ve stylu, který už se ve 30. letech zrovna moc nepoužíval. Ovšem (jak poznamenala paní průvodkyně), v Ústí byly trochu jiné poměry, mezi těmi nejbohatšími nějaký funkcionalismus zrovna nefrčel. Naopak bylo potřeba stavět honosné paláce a řádně ukázat své bohatství. Manželka Heinricha Schichta si údajně přála bydlet v zámečku, tak tedy zámeček.

vstupní hala kdysi

a dnes

pracovna Heinricha Shichta

Společnost Georg Schicht AG v Ústí nad Labem, jejímž prezidentem byl Heinrich Schicht, patřila k největším společnostem v Rakousko-Uhersku. Společnost, která se specializovala na výrobu mýdel („Schicht Soap“) a tuků („Ceres“), se v roce 1928 sloučila s dalšími evropskými rodinnými podniky a vytvořila skupinu Unilever. Mezi její nejznámější značky, kromě Schicht Soap, patřily „Kalodont“ (zubní pasta) a „Elida“ (kosmetika).

V přízemí budovy byly k vidění dobové reklamní plakáty, ale i řada vybavení, které skutečně patřilo Schichtově rodině, třeba příbory nebo nádobí, které používali.

dnes

kdysi

stejná místnost -obraz vpravo prý nechala Martha instalovat po návratu z cesty kolem světa

Zatímco spodní patro bylo reprezentační a sloužilo k přijímání důležitých návštěv nebo obchodních partnerů, vrchní patra byla určena k bydlení. V prvním patře bydleli Heinrich a Matrha, ve druhém patře byly pokoje jejich tří dětí a babičky.

My jsme si nejdřív prohlédli druhé "dětské" patro.