Nárečí, Paví vrch a Waltrovka

V krásném sobotním počasí se mi nechtělo sedět doma a nakonec poměrně narychlo a improvizovaně vznikla fakt pěkná procházka.

Den jsme zahájili kulturně, a to na výstavě v Akademii věd Kriticky ohrožené jevy našich nářečí. Bylo to zajímavé, člověk by ani neřekl, jaké tvary a slova se někde používají...

Líbila se mi i budova Akademie věd, ve které zrovna probíhal Týden mozku. Prošli jsme i další místnosti s různými interaktivními hrami, workshopy a tak.

Budova Akademie věd byla původně postavená v letech 1858-1862 jako budova Spořitelny české v novorenesančním stylu, k jejímu rozšíření došlo v 90. letech 19. století. Po úpravách sloužila od roku 1954 Československé akademii věd a od roku 1992 je sídlem Akademie věd ČR a Učené společnosti. Impozantní fasáda skrývá bohatě zdobené interiéry s mramorovými sloupy a sochami od J.V. Myslbeka.

Od Akademie jsme prošli přes řeku na Kampu a odtud popojeli na Smíchov.

Z Anděla jsme došli do ulice Na Bělidle, kde jsme se občerstvili v kavárně Stará škola, která pomáhá seniorům zůstat v akci. Odtud jsme prošli do sadů Na Skalce.

Park vznikl na konci 19. století zásluhou Eduarda Doubka, který jej věnoval Smíchovu. Dominantou je jezírko chráněné umělou skalou s umělým vodopádem a vyhlídka s litinovým altánkem z 90. let 19. století. Park byl upraven podle návrhu Františka Thomayera a veřejnosti otevřen roku 1894. V podzemí se nachází první smíchovský vodojem, na vrcholu návrší pamětní obelisk a v severní části socha Mladého bojovníka za svobodu.

socha Mladého bojovníka za svobodu

pomník donátora sadů

vypuštěné jezírko

evangelický kostel

pomník Milady Horákové před kostelem od Olbrama Zoubka

Parkem jsme vystoupali až k bývalé usedlosti Santoška, ve které je dnes školka. Původně barokní usedlost uprostřed vinic byla novogoticky upravena v roce 1868 tehdejším majitelem rytířem Eduardem Doubkem.

Na okraji parku v ulici Nad Santoškou jsme míjeli funkcionalistickou vilu architekta Josefa Karla Říhy, která vznikla v letech 1929-1930. Vila léta chátrala a zřejmě chátrá pořád, ale přeci jen jsem měla pocit, že od minulé návštěvy se na ní něco málo opravilo. Tak třeba příště to bude ještě lepší.

Po pěkné staré cestě jsme se pak už vydali na Paví vrch s krásným (téměř) kruhovým výhledem.

Z Pavího vrchu jsme pak sestoupili na druhou stranu a ulicí Na Pláni došli až k hřbitovu Malvazinky. Ten se také nachází v místech bývalých vinic, byl založený v roce 1876 a patří mezi největší pražské hřbitovy.

novorománský kostel sv. Filipa a Jakuba na hřbitově

Od hřbitova jsme kousíček popojeli autobusem a ještě si prohlédli novou čtvrť Waltrovka. Areál vznikl se na území bývalé továrny Walter/Motorlet s bohatou historií sahající do roku 1911. Původně zde stála továrna na automobily, později rozšířená o výrobu leteckých motorů.

budova Aviatica s plastikou Speederman od Davida Černého

Pegasové také od Davida Černého

zřejmě jediná budova, která se zachovala z původního areálu- funkcionalistická budova z roku 1929

Před nástupem do metra v Jinonicích jsme si ještě všimli zajímavé výzdoby vedlejšího průchodu.

Tak pěkné to bylo :-)

Lesopark Debř a skalní bludiště

Po delší době jsme se v sobotu vypravili do Kokořínska. V krásném slunečném jarním dni jsme zaparkovali na okraji Mšena a vypravili se do údolí Debř.

Lesopark Debř byl v tomto údolí založen roku 1915. Jeho součástí je i pískovcová miniatura hradu Kokořína, dá se tu najít také skalní byt, jeskyně, lavičky podél cest, odpočívadlo U muchomůrky a spoustu dalšího.

Krmítko ve tvaru roubené chalupy vytvořil Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí v roce 2011 a je inspirováno krmítky z 1. poloviny 20. století.

Kokořínek aneb model hradu Kokořín

Přírodní divadlo vzniklo z iniciativy Divadelního spolku Mácha a místního Okrašlovacího spolku. Ochotnické divadlo ve Mšeně přitom patří vůbec k nejstarším ochotnickým spolkům v Čechách. Bylo založeno už v roce 1804. Pro své první představení v přírodním divadle v roce 1959 zvolil divadelní spolek Vrchlického Noc na Karlštejně.

Husův památník vznikl k pětistému výročí upálení Jana Husa.

No a nakonec slavný altán Muchomůrka, dnes už zrekonstruovaný.

Z rozcestí Na Rovinách jsme si trochu zašli, abychom viděli Průsečnou skálu. Ta vznikla vytesáním lesní vozové cesty do pískovcové skály pravděpodobně v době 30 ti leté války, aby se vojáci dostali vozem k tábořišti.

Hned za vytesanou cestou jsou pěkné skalní útvary Obří hlava a Žába.

Na původní trasu jsme se pak vraceli kolem Švédského valu. Jde o terénní fortifikaci (val a příkop), která je spojována s průchodem švédských vojsk v roce 1643. Zřejmě to ale není jisté, může se jednat i o zbytky pravěkého nebo raně středověkého hradiště.

Po žluté  značce jsme pak už za chvilku došli do skalního bludiště. Je plné úzkých průchodů, schodů a (jak už to tak bývá) člověk se v něm snadno zamotá.

Po zdolání bludiště jsme se vydali kolem usedlosti pěkně nazvané Na Víně dolů do obce Ráj. Místní hospoda vypadala funkčně, ale na nic jsme chuť neměli, tak jsme pokračovali dál po silnici na zelenou značku.

pohled na Vrátenskou horu

osada Ráj

Od rozcestí Brusné jsme potom vystoupali zase nahoru na úroveň bludiště, ale pokračovali jsme po druhé straně silnice.

pěkně nasvícený les u silnice na Brusné

vyhlídka do údolí s pohledem na Vrátenskou horu

Potom už jsme to jenom stočili kolem jeskyně Obraznice do Vojtěchova.

Jeskyně Obraznice je uměle vytvořená a svůj název získala podle toho, že v ní za třicetileté války místní lidé ukrývali své cennosti.

nedaleký skalní útvar Prolezovačky

Trochu jsme si zkrátili cestu a vyhoupli se na silnici do Romanova. Zdejší příjemná hospůdka už by mě i docela lákala, ale zase nebyl čas, tak jsme jenom seběhli do údolí Debř a k autu. Výlet to nebyl dlouhý, ale přeci jen to první jasní sluníčko umí vyčerpat.

pohled  na Mšeno od Romanova