Máj v máji

Na dnešní procházku jsme se vydali na menší okruh s hlavním cílem slavnou vyhlídkou Máj.

Auto jsme nechali u Třebsína a po žluté turistické značce došli po loukách k Teletínu. Výhledy se ukazovaly jenom do luk směrem k Sázavě. 

Vyhlídku Máj si pamatuju jako celkem zapomenuté místo, kam rozhodně nevedla turistická značka a muselo se přelézat několik ohradníků, protože někdo si prostě koupil místní louky a celé je ohradil.

Ne že by tam vůbec lidi nebyli, ale bylo jich poměrně málo.

Dneska, asi tak po 10 letech, jsem teda nestačila koukat. Dole u silnice velké parkoviště a na vyhlídku promenáda plná skoro jako Václavák- výpravy v městském oblečení, lidičky se psama, rodiny s kočárkama, všude křik, pobíhající děti....

Na vyhlídce to celé vrcholilo. Ono je to tam ale pro ty malé děti celkem nebezpečné, takže hlavní nápor turistů se držel nahoře, na spodní plošinku šel už jen málokdo... ovšem skupinky a párečky, které si nutně potřebovaly udělat příslušné selfie, těch tam i tak byl dostatek :-)

Nejspodnější vyhlídku obsadila skupina ruské mládeže.. nojo no... Ale aspoň tam byl nějaký prostor udělat pár fotek.

K autu jsme se vrátili okruhem po neznačených cestách.

Cestou zpátky jsme se zastavili v hospodě v Kamenném Přívoze, která byla ale obsazená vodáky a totálně vyjedená, tak jsme nakonec pokračovali až do Jílového.

Na náměstí jsem vyfotila zadní část původně románského kostela sv. Vojtěcha a bývalý dům U Mince, který vlastnil na krátkou dobu alchymista Edvard Kelley. Dneska je v něm regionální muzeum.

Dobře jsme se najedli v restauraci U Dušků, pak jsem vyfotila radnici a pokračovali jsme domů.

Koronavirový Děčínský Sněžník a Český Ráj

Tenhle a minulý víkend jsme podnikli procházky v oblíbených místech.

Minulý týden to byl Děčínský Sněžník, takový evergreen, který se tu už vyskytuje poněkolikáté.

Při výstupu nahoru se nám ukázaly celkem pěkné výhledy směrem na Středohoří...

Nahoře bylo ještě celkem pěkně, mohli jsme sledovat, jak se přeháňky přesunují po kraji a pršelo jenom maličko. Rozhledna byla zavřená, ale občerstvení fungovalo a bylo to jenom pár lidí, žádné davy, tak akorát.

pěkně prší v Děčíně

Když jsme se ale vydali na zpáteční cestu, došlo i na nás, skoro se setmělo, začalo pršet, padat jakési kroupy nebo co, a ochladilo se tak, že jsme málem zmrzli... to jsme už teda neotáleli, Drážďanskou vyhlídku vynechali a k autu spěchali...

Tenhle víkend bylo počasí už o dost příznivější, skoro vedro teda.

Dojeli jsme do Turnova a auto nechali na prostorném novém parkoviště u koupaliště nedaleko nádraží Turnov město. Odtud jsme oklikou přes Mašov vylezli k rozhledně na Hlavatici. Sice je to trochu stranou, ale nějací lidé už tu byli. Na točitých schodech a vyhlídkové plošině se spořádaně střídali :-)

Po červené značce jsme pokračovali dál na Valdštejn, až tolik lidí jsme nepotkávali, tak jsme si říkali, že to nakonec nebude tak strašné.... ale bylo :-)

Na Valdštějně bylo fakt neskutečně narváno. Fronta pěkně dlouhá a ještě narůstala, cesta směrem k Hrubé Skále vypadalo v okamžiku našeho příchodu jak středně zaplněný Václavák. Když jsme ale odcházeli, už to bylo v pohodě.

tady nejsou ty davy tak vidět, spousta lidí byla ještě porůznu okolo

opuštěný most k zavřenému hradu

... a davy, které jsem vyfotila při odchodu

Z Valštejna jsme zamířili na vyhlídkovou trasu, stavili se na vyhlídce U lvíčka a pokračovali na Hrubou Skálu. Všude bylo docela dost lidí, ale v lese se tak nějak přijatelně rozptýlili, tak to docela šlo.

K zámku Hrubá Skála jsem si udělala menší zacházku spodem a vyfotila cestou ještě Adamovo lože a Myší díru.

Místo se původně jmenovalo Venušina sluj. Vytesat ji nechal maltézský rytíř František Adam z Valdštejna v 18. století. Nacházel se zde oltář lásky se sochou milenecké dvojice a Amora a naproti němu velká pohovka se lvy. Dnes je již rozpoznatelná pouze pohovka. Zajímavostí je, že se zde točily scény ze známé pohádky Princ Bajaja.

Na zámku bylo podobně lidí jako na Valdštějně, jenom jsem vyfotila kapli a most a pokračovali jsme dál dá skal.

Došli jsme až na silnici z Hrubé Skály do Sedmihorek a z ní odbočili na neznačenou cestu, po které jsme se dostali k Mariánské vyhlídce.

Kousek pod vyhlídkou už je Symbolický hřbitov horolezců neboli Cintorín. Jedná se o symbolický hřbitov tragicky zahynulých horolezců. Původní myšlenka, vytvořit takovou památku na tragicky zesnulé horolezce, patří sochaři a horolezci V. Karouškovi. Nápad byl však realizován až rok po jeho tragické smrti v roce 1971. Jeho jméno bylo jedním z prvních umístěných na tento památník.

Z cintorínu jsme prošli skálama dolů k pramenům a kolem oblíbeného Podháje a zavřeného kempu v Sedmihorkách jsme po zelené značce zamířili do Turnova.

Původně jsem myslela, že půjdeme spíš skalním městem dál po žluté. Nakonec jsme se ale rozhodli zkusit úplně jinou cestu po cyklostezce rovnou do Pelešan a po zelené až ke stanici Turnov město a k autu.

Cyklistů bylo všude docela dost, ke konci fakt dost teplo a dusno.