Český Ráj

Tenhle víkend (24.-25.9.) jsme se zase jednou vydali do Českého Ráje. Zaplatili jsme si nocleh v penzionu Podháj a první den prolejzali Hruboskalsko.

Díky multikeši jsme se tentokrát zaměřili na skalní okna :-)

První krátká fotografická zastávka byly lázně Sedmihorky. Původně vodoléčebné lázně byly založeny v r.1842. Název Sedmihorky se odvozoval od vydatného pramene "Sedmihorka" (v okolí je samozřejmě řada dalších pramenů, podél kterých vede turistická stezka). Od druhé poloviny 19. stol. sem na rekreaci jezdilo mnoho významných hostů, mezi jinými i spisovatel Jan Neruda.

Na prostranství před dřevěnou kolonádou se nachází Myslbekův pomník zakladatele lázní MUDr. Antonína Šlechty.

Cestou nahoru jsme míjeli známou Osudovou věž. Kdo se prý ke skalnímu oknu postaví zády a prohodí jím šišku, tomu se splní jakékoliv přání. My jsme to raději nezkoušeli :-)

Kousek dál je socha sv. Prokopa- roku 1735 ji tu nechali postavit Valdštejnové, majitelé tehdejšího panství. Na stěnách skály mají být ztvárněni démoni, ale bohužel dokonale splývají s jejím šedým členitým povrchem. Ve starých turistických průvodcích se píše o démonech se lvími tlapami a šupinatých mořských obludách, které zvou a vtahují poutníky do nitra skály a tajemného podskalí za pokladem. 

Barokní socha světce s démony neunikla na vycházkách pozornosti osobnostem, které se zotavovaly v lázních Sedmihorky. Například Jaroslav Vrchlický se místem nechal inspirovat natolik, že napsal epickou skladbu o XVII zpěvech „Legenda o svatém Prokopu“. Místo děje nezasadil sem do Dračích skal, nýbrž do Sázavy.

Po modré značce jsme vystoupali až ke vchodu do Myší díry pod zámkem Hrubá Skála. Tentokrát jsme jím ale nahoru neprošli (proč taky, na Hrubé Skále je největší humbuk, občerstvení si dáme později a vstupné už chtějí i za vstup na nádvoří) a pokračovali dál k Adamovu loži.

Původně se místo nazývalo Venušina sluj, protože tu František Adam z Valdštejna v 18. století nechal vytesat oltář lásky, mileneckou dvojici, sošku Amora a velkou pohovku se lvy. Dnes jsou některé reliéfy těžko rozeznatelné. 

Taky se tu točili scény z filmové pohádky o princi Bajajovi.

Po silnici jsme pokračovali k Arboretu v sousedství bývalé hájovny. Založil ho tehdejší majitel hruboskalského panství Jan Bedřich Lexa z Aehrenthalu v roce 1860. 35 druhů místních stromů pochází převážně ze Severní Ameriky.

V altánku je informační centrum.

 dřevěná socha nazvaná „Dobrý duch arboreta“. 

Dál už červená značka pokračuje na známé vyhlídky. První je vyhlídka na Kapelu.

o kus dál vyhlídka U Lvíčka

... a pak už následoval Valdštejn.

Hrad vznikl na třech skalních blocích kolem roku 1260, stavitelé využili jako materiálu i samotnou skálu, do které vyhloubili několik místností. Trvale obydlen byl do poloviny 16. století, kdy vyhořel. Později jej získal do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, jeden z nich zdobí sochy světců. V 19. století změnily tvář hradu částečné novogotické úpravy.

Dovnitř jsme nešli, ale zdejšího občerstvení jsme už využili a navíc se kvůli keši prošli spodem okolo celého hradu :-) Normálně by mě to asi nenapadlo, ale byla jsem překvapená jak pěkné pohledy se nám naskytly.

Cestou spodem po cyklostezce se otevřel výhled na Hamštejnský hřeben a Kozákov (náš nedělní cíl)

rytina na skále z roku 1896

Krokodýl, po kterém se jmenuje celá Krokodýlí cesta. Je to vlastně trhlina ve tvaru krokodýla vzniklá ve stěně uměle prosekané cesty v pískovci

a takhle vypadá historická fotografie mě a Krokodýla :-)

o vtipnou etudu ve stylu "zkusím se tam dneska narvat zase" jsem se fakt radši nepokoušela :-)

V neděli jsme se kousek přesunuli a vydali se na Hamštejnský hřeben. Vyšli jsme ze Smrčí, odtud nahoru na Hamštejn a po červené turistické značce dál

Nahoře se ukázal výhled k Turnovu i s Hrubým Rohozcem (ta bílá tečka). Počasí bylo fajn, ale bohužel bylo totálně zamženo, takže do dálky nebylo vidět skoro nic...

kdyby bylo něco vidět, byl by tam vzadu Ještěd :-)

v popředí Klokočské skály, za nima Hruboskalsko a úplně vzadu vykukuje Vyskeř

výhled na Krkonoše (teda spíš v uvozovkách)

pěkně opravená kaplička v Prackově

Babočka paví oko

Litvínov a okolí, Krušné hory

V dnešním vedru jsme se vydali jenom na menší procházku a tomu takový poznávací výlet do Litvínova a Krušných hor.

Výlet jsme začali okruhem po sérii keší na Růžodolské výsypce. Výsypka teda celkem nic moc, stromy ještě nejsou moc vzrostlé, takže taková všehochuť, procházet se tím moc nedá, takže jsme byli odkázaní na cesty.

Po přechodu kopce na druhou stranu (od Mariánských Radčic) se ukázaly výhledy na zamlžené Krušné hory v okolí Hory Sv. Kateřiny..

Taky se objevil pěkný industriální pohled na Záluží a Komořanskou elektrárnu (alespoň tak jsem to identifikovala)

rybník u Mariánských Radčic

.

Cestou do Litvínova jsme se ještě zastavili v místech bývalého dolu Pluto. Dneska už tam je pár zbytků cest, louka a lesík, po dole ani památky. Přitom v těchto místech se stala jedna z největších důlních katastrof u nás- 3.9.1981 přišlo při výbuchu uhelného prachu a následném požáru o život 65 horníků. Hmotné škody přesáhly 50 milionů korun.

Docela nás pobavilo, že na tuhle ceduli přispěla EU.... no, to musela být vysoká částka (ale možná že fakt byla, co my víme že)

Kousek odtud se nacházela obec Růžodol, která patří k těm, co musely ustoupit těžbě.

První písemná zpráva o Růžodole pochází z roku 1333, kdy byl součástí panství hradu Kostomlaty. Z poloviny 18. století jsou známy dva mlýny. Ve druhé polovině 19. století vzniklo v okolí několik dolů (1880 důl Viktoria, 1890 důl Habsburg přejmenovaný roku 1919 na Minerva), což znamenalo změnu obživy obyvatel a rychlý nárůst jejich počtu. Ke zboření vsi kvůli těžbě uhlí došlo v letech 1956–1959.

Litvínov je druhé největší město okresu Most, nejstarší zmínka pochází z roku 1352 (Lutwinow). Původně zde byla dvě sídla - Horní a Dolní Litvínov s tvrzemi.

Tramvaj, která jezdí z Mostu do Litvínova, byla pro nás jako děti velkou atrakcí (vlastně je to to jediné, co si z návštěvy Mostu a Litvínova kdysi dávno pamatuju), má stoletou tradici.

Barokní zámek v Litvínově stojí na místě tvrze v Horním Litvínově. V první polovině 18. století ho nechali Valdštejnové, kterým sloužil jako jedno ze sídel, přestavět do dnešní podoby. Po první světové válce ho vlastnil Československý stát, po roce 1948 zde sídlila Státní správa lesů, potom městské muzeum. V 90. letech přestal být zámek využíván, nakonec se ale částečně rekonstruoval a dnes je ve vlastnictví města a přístupný veřejnosti.

 

Roku 1715 hrabě Jan Josef Valdštejn založil v Litvínově velkou manufakturu na výrobu sukna, jednu z prvních v českých zemích. Tuto událost dodnes připomíná obelisk, vztyčený ke stému výročí v roce 1815 hned vedle zámku. 

Na místě dnešního náměstí, kde stojí i radnice, bývaly původně rybníky, které většinou sloužily pro potřeby manufaktur. Náměstí vzniklo až později, jmenovalo se Tovární náměstí (západní část) a Kostelní náměstí (východní část). Na místě dnešní radnice stály budovy bývalé soukenické manufaktury.

Nová radnice byla postavena v letech 1937-1938 podle návrhu Josefa Bruhy.

Na konci náměstí je barokní kostel svatého Michaela archanděla, který nechal v 17. století postavit pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna podle návrhu Jana Baptisty Mathey.

Cestou zpět jsme to vzali vrchem přes Krušné hory. První zastávka byla u přírodní rezervace Černý rybník. Jde o rozvodnicové vrchoviště, které je typickou ukázkou krajiny, která se vyvinula na náhorní planině východních Krušných hor, žije tu tetřívek obecný.

Taky jsme se zastavili u Flájské přehrady, o té jsem tu už psala. Zatímco dole bylo skoro 30 stupňů, tady bylo krásných 23 :-)

Minule nebyl čas, ale dneska jsme se konečně zastavili i u zaniklé osady bývalých Flájí. První písemná zmínka pochází z roku 1346, od 17. století patřila (jako všechno tady) Valdštejnům. Většina obyvatel se tu živila těžbou a zpracováním dřeva. Za 1. republiky byly Fláje oblíbeným letním, ale především zimním letoviskem. Fláje i okolní osady obývalo především německé obyvatelstvo, jedinými Čechy tu byli státní zaměstnanci- celníci a hajný ze státních lesů. Po válce byli Němci odsunuti a v roce 1959 bylo dokončeno vysídlení a zboření obce.

Nově je tu památník zaniklé obci.

zbytky hřbitova

Ve Flájích stál dřevěný roubený kostel sv. Jana Křtiteel. Dřevěný kostel byl jako významná ukázka lidové architektury před likvidací obce přemístěn do Českého Jiřetína. Zůstaly základy...

Podstavec sochy z 18. století s motivem Antonína Paduánského byl opětovně vztyčen v roce 2012, potom na něm přibyla i socha. Pískovcový podstavec je jedním z posledních svědectví zaniklé osady, zůstal i po likvidaci obce na svém místě u bývalé školy nedaleko kostela.