Poslední den v roce jsme se byli projít nakonec na Děčínském Sněžníku.
Dole až po Tisou bylo opravdu hnusně- mlha, mráz a temno. Když jsme ale vyjeli jenom kousek na Tisou, začalo se ukazovat, že se mlha postupně protrhává. Nejdřív jsme se byli projít podél Stěn směrem ke Sněžníku, výhledy teda odtud ještě nebyly, ale zase tu bylo úplné ledové království plné krásně ojíněných stromů a trav.
Bylo vidět, že jsme akorát na rozhraní inverze.
Popojeli jsme ještě kousek dál až pod Děčínský Sněžník. Bohužel se ukázalo, že stejný nápad jako my mělo asi tak milion dalších lidí... anebo se dole rozkřiklo, jak je tady nahoře krásně :-)
Zaparkovali jsme teda na louce (ano, na velké parkoviště ani na silnice se už auta nevešla) a vystoupali spolu s tou spoustou ostatních lidí nahoru. Naštěstí se lidi zřejmě průběžně obměňovali a taky se v prostoru přijatelně rozprostřeli, takže to nebylo úplně jak na Václaváku..
Dole hned u silnice vyrostla rozhledna ze dřeva, docela roztomilé :-)
když jsme jenom o kousek vystoupali, už se začaly objevovat výhledy na inverzi
z Drážďanské vyhlídky
Po červené vyhlídkové cestě už se nad inverzi dostaly jenom nejvyšší vrcholy- vzadu vykukovala Milešovka a kus dál pak Buková hora. Bohuže to všechno bylo proti slunci...
rozhledna nesmí chybět
Úplně vzadu za rozhlednou byl vidět Ještěd a za ním zasněžené Krkonoše.
ještě jedna Buková hora a německé Steiny z Drážďanské vyhlídky cestou zpět
