čtvrtek 26. prosince 2019

povánoční Kutná Hora

Na krátký výlet nebo spíš vycházku jsme se dneska vydali do Kutné Hory. Počasí nebylo zrovna moc zimní, spíš to vypadalo na jaro, ale zase pěkně svítilo sluníčko....

Auto jsme nechali nedaleko chrámu sv. Barbory a po modré značce došli k akvaduktu. Tříobloukový akvadukt byl postaven koncem 15. století. Je dlouhý 50 metrů a dodnes se zachoval ve velmi dobrém stavu. Přiváděl vodu od pramene sv. Vojtěcha do Kutné Hory přes údolí přítoku Bylanky. Z boku je akvadukt fakt pěkný, ale nešel moc vyfotit, shora vypadá spíš jako most...



Po žluté značce jsme pokračovali k Vrchlici, odkud se začala zespodu ukazovat sv. Barbora. Hned u mostu jsme nakoukli do lomu Práchovna s geologickou expozicí.



Podél řeky jsme pak pokračovali až k reliéfu Jaroslava Vrchlického. Ten zde sedm let po básníkově smrti (tj. v roce 1919) vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan.


Už jsme byli skoro pod centrem, takže se začaly ukazovat pěkné pohledy na Jezuitskou kolej a kostel sv. Jakuba.




Prošli jsme Breuerovými sady, které jsou prý už tři roky v rekonstrukci. Až to bude hotové, bude to asi moc pěkné, prý na jaře :-)
Nad nimi je Vlašský dvůr, dnes ovšem zavřený.


Vlašský dvůr byl založen na konci 13. století, kdy byla na pozemcích sedleckého kláštera objevena bohatá naleziště stříbra. Ve 14. století se z rozhodnutí krále Václava II., stal Vlašský dvůr centrální mincovnou Českého království a začal se zde razit tzv. pražský groš. Později si nechal král Václav II. postavit nad razírnou svůj palác a gotickou kapli. V pozdějších letech ztratil tento objekt na významu a chátral. Na konci 19. století budovu odkoupilo město a proběhla rozsáhlá rekonstrukce. 

Přes Palackého a Rejskovo náměstí  jsme se pak už vydali k chrámu sv. Barbory.


výhled od kostela sv. Jakuba


Kamenná kašna na Rejskově náměstí je zvaná také Rejskova podle svého stavitele. Bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky vystihuje vztah obyvatel k vzácné vodě, která ve středověku, kvůli narušení pramenů důlní činností, musela být do města přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Do roku 1890 sloužila kašna jako rezervoár pitné vody.

K Jezuitské koleji jsme nakonec přišli zboku, kolem bývalé synagogy. Nová synagoga byla postavena počátkem 20. století. Budova v secesním stylu nahradila starší modlitebnu z r. 1881. Od r. 1942 tu byla varhanářská dílna, od r. 1947 zde sídlí Husův sbor.


Z dřívějších návštěv si Jezuitskou kolej pamatuju jako věčně rekonstruovanou zchátralou budovu. Teď už tu sídlí Galerie Středočeského kraje. 



Ve dvoupatrové barokní stavbě postavené r. 1667 Giovannim Domenicem Orsim spatříte stálou expozici s názvem Sbírka 123 a vzácnou středověkou iluminaci s motivem těžby a zpracování stříbra, pocházející přímo z Kutné Hory z období 15. stol. Galerie otevřená r. 2010 pořádá v průběhu celého roku koncerty, filmové projekce, odborná sympozia, přednášky či konference. 

Kolem soch světců před Jezuitskou kolejí jsme došli ke sv. Barboře.
Původní 12 sousoší zhotovil František Baugut v letech 1703 – 1716 a po roce 1740 byla u Hrádku přidána socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora.




Kolem sv. Barbory jsme jenom prošli, nad ní nakoukli do zahrady a vraceli se k autu.


Chrám byl založen kolem r. 1388 na náklad patricijských kutnohorských rodů jako hornický, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře. V letech 1512 - 32 vytvořil Benedikt Rejt (Ried) z Pístova nad vnitřními arkádami spodní části chrámu samostatné stejnolodní trojlodí, které nemá v českých zemích obdoby. Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol.


středa 25. prosince 2019

Vánoční Praha, Nymburk, Říčany, Vsetín

V předvánočním čase jsem se mihla i kolem Staroměstského náměstí, ale ani mě to moc nelákalo ponořit se do davu. Aspoň jsem vyfotila stromek blikající do rytmu. Ale radši zdálky :-)


Prošli jsme radši uličkama, abychom se podívali (já poprvé) do CAMPu. 
Centrum architektury a městského plánování neboli CAMP si dalo za cíl zlepšit veřejnou diskuzi o rozvoji Prahy. Chce být základním zdrojem přehledných a dostupných informací o přítomnosti a budoucnosti hlavního města a fungovat jako otevřená platforma, „základní tábor“ pro každého, kdo má zájem o společné plánování a rozvíjení Prahy.






Prohlídka i posezení v kavárně byly moc příjemné, na další trhy se nám ani nechtělo, tak jsme se vydali projít na Kampu...

Ve Vojanově dvoře jsme si sáhli na tající sochy z ledu...



O kousek dál U lužického semináře jsme nakoukli na Saské vánoční trhy. Byly otevřeny v prostorách Kontaktní kanceláře Svobodného státu Sasko v Praze, a to poprvé v Praze.





Na Kampu jsme se vrátili o týden později na geoskořápky. To už tu bylo narváno o dost víc,a le i tak pěkné. Svíčičky plovoucí po Čertovce nejsou na fotce moc vidět....


Staromák byl podle zpráv úplně neprůchodný, tak jsme tam ani nemířili, ale přešli jsme řeku po mostě Legií až na Václavák. Kupodivu, tam to bylo o něco lepší a všechny bavila barvy měnící výzdoba.


Hlavním nádražím a okolím procházeli demonstranti, někteří se už hesly zřejmě vyčerpali...

Další týden, už poslední předvánoční, jsme se krátce prošli po Nymburce. Kolem kostela jsme prošli k vodě a po druhé straně řeky se chtěli vrátit na náměstí k autu.

O vzniku kostela sv. Jiljí nejsou dochované prameny, ale předpokládá se, že byl založen ve 13. století, ve stejné době jako samotné město. Kostel, trojlodní bazilika s dlouhým chórem a věží v průčelí (druhá věž se dochovala jen do výšky římsy hlavní lodi), je ukázkou gotické cihlové architektury, jen na některé stavební články byl použit pískovec. Jeho štíhlá věž se vypíná do výšky 66 metrů a tvoří spolu s hradbami typickou kulisu města. Děkanský kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši, teprve během třicetileté války byl zasvěcen sv. Jiljí.



O kousek dál jsme se zašli podívat na Tureckou věž, což je zajímavá technická památka z roku 1597. Původně to byla hradební věž, která byla po zřícení staré vodárny, přestavěna na novou. Je to třípatrová stavba s nepravidelným desetibokým půdorysem, která zásobovala labskou vodou pět nymburských kašen až do počátku 20. století.




hned vedle věže je opravdu svérázná opravna kol. Jestli jsou tohle kola, která se nepodařilo opravit, nebude asi ani moc úspěšná :-)
Městské opevnění Nymburka bylo vystavěno na konci 13. století hned po založení města. Kvůli nedostatku kvalitního kamene byly ke stavbě využity cihly. Součástí opevnění byl i přemyslovský hrad a vodní příkop, později bylo doplněno ještě parkánovou zdí a druhým příkopem. Hradby byly vážně poškozeny během třicetileté války, válek o rakouské dědictví, i velkým požárem v roce 1838 a během 19. století byly postupně rozebrány aby ustoupily rozšiřujícím se silnicím. Do současnosti se zachovala část hradeb na východě, zrekonstruovaná do romantické podoby v letech 1905-1909, a oba vodní příkopy obepínající historické jádro města.




O kus dál jsme si prohlédli malou vodní elektrárnu nad zdymadlem, které bylo postaveno v letech 1914 – 1924 podle návrhu architekta Františka Roitha.




Na druhé straně řeky je pěkný lesopark Ostrov s hotelem. Historie budovy se píše od roku 1922, kdy zde byla postavena prvorepubliková restaurace v empirovém stylu, vyprojektována architektem Antonínem Engelem. Pro tento účel sloužila až do roku 1989. Mezi lety 1991-1993 byla přestavěna do současné podoby hotelu s restaurací.



Mysleli jsme, že se přes řeku zpátky dostaneme po mostě, který jsme přejížděli autem, ale tam byl vstup zakázán. Tak jsem si všimla, že o kus dál je lávka pro pěší.
Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem zjistila, že lávka tam jaksi chybí... No nevadí, město zjevně místo ní zřídilo přívoz, který zrovna stál u břehu. Akorát jsme ho doběhli a překvapeně se vezli :-)



Na internetech jsem se pak dočetla, že starý most byl stržen kvůli havarijnímu stavu. Teď se řeší, kdo postaví nový a jak bude vypadat....


Další den jsme se byli podívat na vánoční atributy přímo v Říčanech. Obešli jsme náměstí se stromem, opuštěnými stánky a betlémem.




A na Štědrý večer jsme se ještě krátce prošli nasvíceným Vsetínem...

kostel Nanebevzetí Panny Marie naproti zámku

Vsetínský zámek

Dolní náměstí