Na krátký výlet nebo spíš vycházku jsme se dneska vydali do Kutné Hory. Počasí nebylo zrovna moc zimní, spíš to vypadalo na jaro, ale zase pěkně svítilo sluníčko....
Auto jsme nechali nedaleko chrámu sv. Barbory a po modré značce došli k akvaduktu. Tříobloukový akvadukt byl postaven koncem 15. století. Je dlouhý 50 metrů a dodnes se zachoval ve velmi dobrém stavu. Přiváděl vodu od pramene sv. Vojtěcha do Kutné Hory přes údolí přítoku Bylanky. Z boku je akvadukt fakt pěkný, ale nešel moc vyfotit, shora vypadá spíš jako most...
Po žluté značce jsme pokračovali k Vrchlici, odkud se začala zespodu ukazovat sv. Barbora. Hned u mostu jsme nakoukli do lomu Práchovna s geologickou expozicí.
Podél řeky jsme pak pokračovali až k reliéfu Jaroslava Vrchlického. Ten zde sedm let po básníkově smrti (tj. v roce 1919) vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan.
Už jsme byli skoro pod centrem, takže se začaly ukazovat pěkné pohledy na Jezuitskou kolej a kostel sv. Jakuba.
Prošli jsme Breuerovými sady, které jsou prý už tři roky v rekonstrukci. Až to bude hotové, bude to asi moc pěkné, prý na jaře :-)
Nad nimi je Vlašský dvůr, dnes ovšem zavřený.
Vlašský dvůr byl založen na konci 13. století, kdy byla na pozemcích sedleckého kláštera objevena bohatá naleziště stříbra. Ve 14. století se z rozhodnutí krále Václava II., stal Vlašský dvůr centrální mincovnou Českého království a začal se zde razit tzv. pražský groš. Později si nechal král Václav II. postavit nad razírnou svůj palác a gotickou kapli. V pozdějších letech ztratil tento objekt na významu a chátral. Na konci 19. století budovu odkoupilo město a proběhla rozsáhlá rekonstrukce.
Přes Palackého a Rejskovo náměstí jsme se pak už vydali k chrámu sv. Barbory.
výhled od kostela sv. Jakuba |
Kamenná kašna na Rejskově náměstí je zvaná také Rejskova podle svého stavitele. Bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky vystihuje vztah obyvatel k vzácné vodě, která ve středověku, kvůli narušení pramenů důlní činností, musela být do města přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Do roku 1890 sloužila kašna jako rezervoár pitné vody.
K Jezuitské koleji jsme nakonec přišli zboku, kolem bývalé synagogy. Nová synagoga byla postavena počátkem 20. století. Budova v secesním stylu nahradila starší modlitebnu z r. 1881. Od r. 1942 tu byla varhanářská dílna, od r. 1947 zde sídlí Husův sbor.
Z dřívějších návštěv si Jezuitskou kolej pamatuju jako věčně rekonstruovanou zchátralou budovu. Teď už tu sídlí Galerie Středočeského kraje.
Ve dvoupatrové barokní stavbě postavené r. 1667 Giovannim Domenicem Orsim spatříte stálou expozici s názvem Sbírka 123 a vzácnou středověkou iluminaci s motivem těžby a zpracování stříbra, pocházející přímo z Kutné Hory z období 15. stol. Galerie otevřená r. 2010 pořádá v průběhu celého roku koncerty, filmové projekce, odborná sympozia, přednášky či konference.
Kolem soch světců před Jezuitskou kolejí jsme došli ke sv. Barboře.
Původní 12 sousoší zhotovil František Baugut v letech 1703 – 1716 a po roce 1740 byla u Hrádku přidána socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora.
Kolem sv. Barbory jsme jenom prošli, nad ní nakoukli do zahrady a vraceli se k autu.
Chrám byl založen kolem r. 1388 na náklad patricijských kutnohorských rodů jako hornický, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře. V letech 1512 - 32 vytvořil Benedikt Rejt (Ried) z Pístova nad vnitřními arkádami spodní části chrámu samostatné stejnolodní trojlodí, které nemá v českých zemích obdoby. Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol.