Den byl sice zatažený a občas spadlo pár kapek, ale nakonec nepršelo, a tak jsem se po dlouhých (a to opravdu, tipuju asi tak dvanácti) letech zase prošla vilovou čtvrtí na Hanspaulce a po okolí...
Začala jsem na Hadovce, kde spolu s výstavbou administrativních budov vznikl park s expozicí soch od současných českých sochařů..
 |
| Vstřícné kameny od Jasana Zoubka |
 |
| Lavice od Františka Skály |
 |
| El Niňo- Stefan Milkov |
 |
| Cesta- Michal Gabriel |
 |
| Přelet- Stefan Milkov |
 |
| Malý Marťan- Jaroslav Róna |
Na Bořislavce o dvě stanice dál jsem se stavila v obchodě a vyfotila další sochu Sochu Na Horu- více než sedm metrů vysoká betonová socha je dílem česko-argentinského umělce Federica Díaze. Byla vyrobena pomocí robotů ze speciálně modifikovaného betonu.
První starou usedlostí, kolem které jsem procházela, byla Hadovka. Původní usedlost Hadovka získala své vznosné novogotické vzezření v polovině 19.století. Svůj název však získala již v polovině 17.století, kdy ji získal císařský notář a právník František Ferdinand de Serpente. Zkomolením jeho jména, které je nápadně podobné latinskému "serpente" získala usedlost svůj český název Hadovka. Usedlost je bohužel zarostlá stromama, takže vyfotit fakt nejde.
Další, už viditelnější usedlostí byla o něco výš Beránka. Původně viniční usedlost získala svůj název podle majitele Pavla Beránkav polovině 17. století. Klasicistní podoba původní usedlosti je pak výsledkem přestavby koncem 18.století. Zajímavostí je, že se zde vyráběl například ocet nebo hořčice.
O pár ulic dál je další usedlost- Pernikářka. Ta vznikla na místě původní vinice na konci 17. století. Svoji současnou podobu získala v druhé polovině 19. století. K usedlosti patří i nedaleko stojící kaple svatého Michala Archanděla.
Prošla jsem kus čtvrti kolem luxusních vil až k zámečku Hanspaulka, který dal název celé čtvrti. Barokní zámeček byl původně zemědělskou usedlostí v místě zdejších vinic. Současnou podobu získal za majitele Hanse Paula Hippmana v polovině 18.století.
Mezi Hanspaulkou a další usedlostí Kotlářkou je veliký park, spíš taková polodivočina, ale na procházky ideální.
K poslední usedlosti jsem prokličkovala kolem několika zajímavých vil.
První z nich byla vila Lídy Baarové v Neherovské ulici. Funkcionalistickou rodinnou vilu postavil v letech 1937-1938 Ing. Jiří Palička pro vrchního magistrátního ředitele Karla Babku, jeho ženu Ludmilu, sboristku opery Národního divadla a jejich dcery, filmovou herečku Lídu Babkovou-Baarovou a její sestru Zoru.
O kousek výš nad travnatou plochou se nachází další funkcionalistická vila- Mölzerova vila. Autorem projetku je František Maria Černý, který se po válce proslavil obnovou Emauzského kláštera.
 |
| od vily je parádní výhled |
Ve stejné ulici se nachází poslední navštívená usedlost- Špitálka. První zmínky o vinici pochází z první poloviny 16. století, viničný lis zde stál od roku 1539. Vinice byla známá také pod názvem Arcibiskupská vinice. Původní vinice patřila křižovnickému klášteru neboli špitálu sv. Františka, podle něhož má jméno.
Kolem pomníku Josefa Masopusta před stadionem Na Julisce jsem potom sešla dolů do Dejvic.
 |
| pomník z roku 2012 vytvořil Josef Nálepa |
Cestou na Hradčanskou jsem pak procházela přes Bubeneč kolem kostela sv. Gotharda.
V nedaleké Petschkově vile je dneska Muzeum literatury, o kterém se dozvídám poprvé...
Reprezentativní vila byla vybudována v letech 1929-30 významnou bankéřskou a průmyslnickou rodinou Petschků pro Marianne Gellertovou, dceru Julia Petschka. Je ukázkou eklektického slohu, který se vyznačuje používáním a napodobováním prvků z více, často i protikladných, uměleckých slohů a stylů.
V důsledku mobilizace v roce 1938 rodina emigrovala do Anglie. Majetek, který nestihla zachránit, byl zabaven ve prospěch Německé říše. Od roku 1957 vilu využívalo Velvyslanectví Čínské lidově demokratické republiky, které však provedlo necitlivou rekonstrukci.
Po roce 1990 pak byla budova bez využití, kterému bránily pozdější soudní spory o vlastnictví. V letech 2017-21 provedl Památník národního písemnictví rozsáhlou rekonstrukci a nově v prostorech paláce naleznete Muzeum literatury.
U protější Lannovy vily mě zaujaly zajímavé plastiky před vchodem.
Vilu si v Praze Bubenči nechal postavit významný podnikatel, mecenáš a sběratel umění Adalbert rytíř Lanna. Na projektu Lannovy vily spolupracoval architekt Ignác Ullmann a jeho švagr Antonín Barvitius, dva čelní představitelé české neorenesance.
Procházka to nakonec byla docela dlouhá a náročná, ale stálo to za to...
