Městské lázně v Ústí nad Labem

V rámci Dnů evropského dědictví jsme dneska navštívili staré Městské lázně v Ústí- místo to mého nekonečného utrpení v dětství. Když mě v první třídě rodiče posílali na tradiční kurzy plavání pro děti, bylo to pro mě opravdové mučení.. Ještě dneska při vstupu do budovy na mě dýchla ta atmosféra strachu, se kterým jsem sem vždycky vstupovala, doplněná vůní/smradem chloru . 

Kurzy plavání pro mě byly koncentrací naprostého děsu z hluboké vody a plavčíků, kteří (prý) shazují děti do hluboké vody a odstrkují je od okraje bazénu dlouhou tyčí...  Nikdy jsem tuhle hrůzu nepřekonala a naschvál se tady plavat nenaučila, to až o něco později, sama a bez plavčíků :-)

Přestože od té doby jsem neměla tu čest, Městské lázně se mi jako stavba vždyky líbily. V architektonicky poněkud chudém Ústí působí tahle secesní stavba trochu tajemným a hlavně osvěžujícím dojmem... i když teda hlavně zvenku. Zevnitř je to opět takový pěkný skanzen 80. let, zase se dá konstatovat, že se tu nic nezměnilo. On si člověk vlastně užije ten pohled na malý bazén, všude kachlíky a socialistické skříňky na oděvy. Když si ale uvědomí, že v současné době je to jediné místo, kam se dá jít v krajském městě ve špatném počasí plavat... je to jako obvykle, takové trochu (dost) smutné.

Pro stavbu Městských lázní byl vybrán návrh vídeňského architekta Petera Paula Branga, asi hlavně proto, že se radním líbily lázně, které navrhl pro Liberec. Lázně byly otevřeny v červnu roku 1908.

K nahlédnutí byly i původní návrhy včetně projektové dokumentace.

Bazén byl na svou dobu velkoryse řešený- s vysokým klenbovým stropem zdobeným rozetou a arkádami.

V budově byla parní lázeň, vanové lázně, sprchové kouty, uhličité lázně a slatinná kabina. Všechno bylo využíváno v mnohem větším rozsahu než dnes (i tam, co jsou dnes kanceláře, byly všude vany), hlavně proto, že dřívější hygienické standardy byly dost jinde, takže se lidé chodili do lázní opravdu mýt. V době hospodářské krize prý dostávali nezaměstnaní poukázky, na které chodili do Městských lázní zdarma, v té době byly taky asi nejvíc využívané ve své historii.

Původní je také zázemí sauny.

 Méně původní, ale vtipné, jsou všudypřítomné cedule upozorňující návštěvníky, co všechno se nesmí :-)

Návštěvní doba bývala dříve rozdělena zvlášť pro muže a ženy. Dnes je zase stanovena tak zvláštně, že si sem pracující člověk asi nemá šanci jít zaplavat, pojmenováno je to omezený provoz. A taky lázně nefungují v létě; dozvěděli jsme se, že je to proto, že všechen personál je zaměstnán u městkých služeb a jako takový se přesunuje na letní období na koupaliště v Brné, takže by tady přes léto neměl kdo návštěvníky obsloužit. Prostě když je špatné počasí, můžete se jít otužovat do Brné, a když se chcete v létě saunovat, musíte halt počkat, až bude pořádné vedro venku :-)