Tenhle víkend jsme se s ohledem na menší zdravotní indispozice vydali jenom na kratší procházky.
V sobotu to bylo směrem na Teplice a v neděli do Litoměřic.
Na kraji Teplic jsme se zastavili u židovského hřbitova v části Sobědruhy.
Hřbitov z roku 1669 s velmi cennými náhrobky, které se zachovaly od doby založení. Do roku
1751 zde byli dokonce pohřbívání také židé z Drážďan. Pohřbívalo se zde
až do 2. svět. války. Během komunistického režimu byl silně zdevastován, část náhrobků rozprodána a obřadní síň zbořena. V roce 2002 proběhla rekonstrukce, hřbitov ale není volně přístupný, jak se říká na internetu, ale zavřený za plotem. Fotky byly pořízeny skrz plot...
Bylo tak krásně a teplo, že dokonce už začali kvést kočičky :-)
Na skok jsme se zastavili z druhé strany teplického nádraží. Chystám se na to, že ho pořádně prohlídnu a nafotím při nějaké další návštěvě, dneska ale jenom zdálky (a zezadu)
Železnice byla do Teplic zavedena roku 1858, jednalo se o trať vedoucí z Ústí nad Labem. V této době již zde existovala budova nádraží, byla však o mnoho menší. Její přestavba do současné podoby proběhla roku 1871; tehdy bylo nádraží často označováno jako architektornický skvost Rakousko-Uharska. V roce 1895se k železniční stanici mohli Tepličané dostat i elektrickou tramvají.
Díky vhodné poloze a významu lázeňského města bylo přes hlavní
železniční uzel města zavedeno mnoho mezinárodních spojů; Teplice se tak
dopravně napojily na světová velkoměsta.
Budova je dílem architekta Turby, který se také podílel na plánech
starého městského divadla v Teplicích. V rozlehlé budově nádraží sídlilo
ředitelství společnosti Ústecko-teplické dráhy. Přítomnost této
instituce byla pro město výhodná, neboť dávky, které platila obci,
tvořily značnou část příjmů města. V držení soukromé společnosti zůstala
tato dráha až do roku 1923, kdy přešla do vlastnictví československého
státu.
Od této doby nedošlo k žádným revolučním změnám; až na začátku 21. století dochází k postupné rekonstruci.
V neděli už tak pěkné počasí nebylo, tak jsme se alespoň prošli kousek po Litoměřicích okolo Mostné hory a na Kočku.
Sovice (německy Katzenberg, Uhustein či Eulenburg), nazývaná též Sovický vrch či Kočičí hrad nebo Kočka (271 m n. m.), je výrazný skalní suk (nezalesněná skalní vyvýšenina) nacházející se 1,2 km severovýchodně od Litoměřic na katastrálním území obce Žitenice v CHKO České Středohoří. Čedičový vrcholek této skály z dálky připomíná ležící kočku či sovu - odtud pak pochází její pojmenování. Mě teda sova nenapadla, znám (a vidím) odjakživa jenom kočku...
Chabý výhled směrem k Mostné hoře a Plešivci.
Na kočce je nakreslený i obličej, tak jakápak sova..
Pohled směrem k Žitenicím.
V Litoměřicích cestou zpátky na cestě z Mostné hory jsme překvapivě narazili na sochu Karla Hynka Máchy. Ano, je stejná jako na Petříně.
Na ceduli pod sochou jsem se dočetla, že jde o bronzový odlitek sochy génia, který sice známe z Petřína, ale ve skutečnosti do Litoměřic jasně patří. Spolek českých vlastenců Svatobor v čele s Aloisem Jiráskem totiž nechal sochu u sochaře Myslbeka vyrobit právě pro Litoměřice. Protože byla více než zdařilá, rozhodl se nakonec, že zůstane v Praze a do Litoměřic přijde později její odlitek. K tomu však již nikdy nedošlo.
O nápravu se společnými silami pokusily město Litoměřice, občanské sdružení Salva Guarda a Nadační fond Kalich Alexandra Vondry (!). Jejich úsilí bylo korunováno úspěchem 21.11. 2010, kdy odhalením sochy vyvrcholily oslavy 200. výročí básníkova narození. Peníze na sochu se vybraly mj. pomocí veřejné sbírky.
schodiště cestou na Mostku
Žádné komentáře:
Okomentovat