Český ráj

Protože to teď máme do oblíbeného Českého ráje docela daleko, vypravili jsme se tenhle víkend na dvoudenní putování, které mělo současně prověřit naši schopnost nést velký batoh a spát i s Jess ve stanu :-)

V sobotu jsme vyrazili do Turnova, kde jsme nechali auto a z nádraží Turnov město jsme popojeli do Jinolic.

Tam jsme zahájili putování, vydali jsme se po modré značce k rybníku Vražda. Je tam křížek připomínající smrt vojáků v roce 1866, kdy pruská vojenská jednotka zahnala rakouské neprátele do bahnitého rybníka. Rakušane zde byli buď zastřeleni nebo se utopili. Událost připomíná pomníček u rybnika pod lesem. 

Po modré značce a kousku lesem jsme došli k Lepařovu památníku a dál k parkhotelu Skalní město.

Památník byl postaven roku 1936 při dokončení výstavby asfaltové silnice k Turistické chatě. Dr. Lepař byl průkopník turistiky v Prachovských skalách a taky autor prvního „Prachovského" turistického průvodce z roku 1883.

Parkhotel je spojený s jménem Jana Košíčka, který si nejdřív pronajal chatu Klubu československých turistů (v roce 1924) a potom se rozhodl otevřít vlastní hotel. V roce 1935 byl hotel "Košíček" otevřen, dnes vypadá, že stále úspěšně funguje.

Od hotelu jsme procházeli kolem zvoničky na Kozích hřbetech, kterou nechal v roce 1937 postavit spolek „Jičín v Praze“

a hlavní zjištění....už zrajou!

Po žluté značce jsme došli na Skautskou vyhlídku, odkud se ukázal pěkný výhled na Trosky a za nimi Ještěd.

O kus dál jsme už vylezli na hrad Pařez. Jde o pár místností vytesaných ve skále plus vyhlídka nahoře. Ze zdí zbyl jen malý kousek po straně.

Hrad pravděpodobně vznikl někdy ve 2. polovině 14. století. Poslední zmínka o hradu pochází z roku 1430, kdy byl již označován za zříceninu. Přesný důvod ani datum jeho zániku není dnes známo, ale nejpravděpodobnější se zdá být rok 1423, kdy mohl být poprvé vypleněn a pobořen husity, kteří tudy tehdy táhli a které vedl Jan Žižka z Trocnova. Později byly zbytky hradu nepravidelně obývány místními loupežníky, kteří zde byli nakonec zajati, pobiti a rozprášeni v letech 1440 až 1442 zemskou hotovostí

Když jsme se blížili k Mladějovi, začalo se zlověstně zatahovat a taky se začaly ukazovat další a další výhledy na Trosky.

křížek u Lovče

V Mladějově jsme trochu zmokli, naštěstí to ale bylo jenom trochu a taky jsme se mohli uchýlit do místní hospody :-)

Po dešti jsme pokračovali po modré značce k rybníku Doly

blížíme se k tábořišti Svitačka a poslední Trosky

Tábořište Svitačka se stalo naším útočištěm, byla tam vysloveně domácká atmosféra, spousta psů, dětí a tak. Část večera jsme strávili v Křenovském šenku, dokonce tam chvíli byla i živá hudba (!) :-)

brouk na batohu :-) asi nějaký druh tesaříka, ale identifikovat se mi ho nepovedlo

Druhý den jsme se probudili do deště. Nebylo na co čekat, tak jsme sbalili mokrý stan, nasnídali se a pokračovali do Troskovic

Vzhledem k tomu, že silnice z Troskovic na Hrubou Skálu byla zavřená, šli jsme kousek po ní a potom po cyklostezce kolem Želejova na červenou značku ve Věžickém údolí, po té jsme pokračovali až na Hrubou Skálu.

okolo zámku byl trochu menší mumraj než jindy a počasí se taky vylepšilo. Dali jsme si občerstvení a chtěla jsem zajít na vyhlídku na nádvoří. Přitom jsem teda zjistila, co se tu od minule změnilo- i na nádvoří se vybírá vstupné. No skvělé...

Hotel Štekl navozuje prvorepublikovou atmosféru. Je z roku 1895 a postaven byl pravděpodobně podle zámečku Miramare u Terstu. Hostem tu byl třeba Karel Čapek.

Novogotický kostel sv. Josefa

a zámek od brány, kde se vybíralo vstupné

soška ve skále u silnice

Po žluté značce jsme došli na Zámeckou vyhlídku, tak aspoň odtud je zámek vidět bez vstupného...

Na nedalekém cintorínu se zrovna konala mše, tak jsme radši zamířili na Mariánskou vyhlídku a chvíli tam setrvali. 

Impulsem pro vznik symbolického hřbitova horolezců se stala tragédie na Huascaránu, kde v roce 1970 zahynulo 15 horolezců. Při prvním výročí tragédie byl cintorín otevřen a postupně přibývala jména dalších horolezců.

Mariánská vyhlídka na Dračí zub..

zámek Hrubá Skála

Kozákov

a Lebku...

Dole na hlavní cestě jsme procházeli kolem spousty pramenů- tady je Antonínův a Josefův

pramen Kořenského

Po modré značce jsme došli až pod slavného Kapelníka. Na Kapelu jsme vždycky koukali z "vrchních" vyhlídek, tak jsme se dneska rozhodli projít si to pěkně spodem. Cesta byla teda tak trochu nahoru a dolů, což s velkýma batohama nebylo nic moc... no ale přežili jsme to

Kousek odtud má Kapelník Taktovku

průchod pod Sfingou

Potom jsme zase vyšplhali nahoru na Janovu vyhlídku s vyhledem na skupinu Maják

Vzadu je vidět stará alej vysázená podél cesty z Turnova do Jičína

Občerstvení na Valdštejnu se nám už docela hodilo.

Rodový hrad pánů z Valdštejna pochází z druhé poloviny 13. století, je jedním z nejstarších hradů v tomto kraji. Už jsme toho měli přeci jen trochu dost, tak jsem jen vyfotila most se sochama.

Poslední zastávka na trase byla rozhledna Hlavatice- osamocená pískovcová skála na konci hruboskalského hřebene.

Kousek pod Hlavaticí směrem k Turnovu pomalu chátrá duchovní brána Českého ráje. První sochy jsou tu od roku 2008 a přeci je je vidět, že už mají pár let za sebou...

 

Mraky se začaly zas nějak stahovat, tak jsme radši seběhli do Turnova, u nádraží v pořádku nalezli auto a vydali se domů. Do vlastní postele jsme se po dobrodružné noci s Jessinou ve stanu už docela těšili :-)