Počasí vypadalo zase nevyzptatelně, ale tentokrát už jsme se tím nenechali zmást a vyrazili do Českého Ráje na celý víkend.
V sobotu sice nebylo moc sluníčko, ale alespoň nepršelo, takže jsme si nakonec výlet pěkně užili. Auto jsme nechali na parkovišti v Příhrazech a vydali se netradičně po modré značce spodem pod skalami. Odskočili jsme si k rybníku Oběšenec, nedaleko kterého byla keška u krásných mlýnků na potoce. Všude jich tam bylo opravdu spousta, navíc kolem řada různých sedátek, domečků a jiných výtvorů, fakt pěkné...
Restauraci na Krásné vyhlídce jsme teda podešli, ale prý je (kupodivu) zavřená a k pronájmu. Snad se toho někdo ujme, bylo by škoda, takové místo nechat zchátrat.
My jsme od Olšiny vystoupali po cestě se starýma schodama, která sice není značená, ale dřív byla. Vylezli jsme hned u Studeného průchodu- cca 125 metrů dlouhé skalní soutěsky, která svůj název dostala podle teploty nepřesahující 10°C i v těch největších letních vedrech.
Z geologického hlediska je průchod zajímavý tím, že je založený na tektonické spáře, ale zvýrazněný svahovými pohyby, které v minulosti vedly až ke katastrofálním sesuvům nedaleko odtud.
V roce 1866 tady rakouská dělostřelecká baterie ostřelovala postupující pruskou armádu v jedné z bitev předcházející velké bitvě u Hradce Králové.
Z geologického hlediska je průchod zajímavý tím, že je založený na tektonické spáře, ale zvýrazněný svahovými pohyby, které v minulosti vedly až ke katastrofálním sesuvům nedaleko odtud.
V roce 1866 tady rakouská dělostřelecká baterie ostřelovala postupující pruskou armádu v jedné z bitev předcházející velké bitvě u Hradce Králové.
O kousek dál už jsou známé Drábské světničky- hrad na tomto místě pravděpodobně vznikl ve 13. století a opuštěn byl až ve 30. letech 15. století.
konvalinky jsem už pěkně dlouho neviděla :-) |
O další kousek dál jsme se nasvačili na obvyklém místě- ruinách Píčova statku.
První zmínka o jedné z nevětších usedlostí v kraji pochází z roku 1554.
Největšího rozkvětu dosáhl statek od 18. století až do poloviny 20.
století, kdy patřil rodině Píčů. Po roce 1948 byly obyvatelé vyhnáni a
uvězněni, statek byl opuštěn a postupně rozebírán.
křížek cestou
Trochu nezvykle jsme na silnici odbočili z červené značky a prošli na hrad Valečov přes Zásadku. Alespoň jsme mohli ozkoušet zdejší zrekonstruovanou hospodu. Nabídka celkem sympatická, ale z jejich langoše nám nebylo úplně dobře :-)
Kolem parkoviště jsme pak už došli k hradu Valečovu.
Doba vzniku středověkého skalního hradu Valečov není doložena. První písemná zmínka pochází z let 1316-1318. Počátkem 18. století už byl zchátralý a neudržovaný Valečov definitivně opuštěn. Hradní zdění
stavby se poté stávají na téměř dvě století zdrojem stavebního
materiálu.
Valečov patřil mezi oblíbené hrady Karla Hynka Máchy |
V blízkosti hradu Valečova se nachází skupina obydlí vytesaných ve skále. Existuje několik teorií o době i důvodech jejich vzniku, jisté je, že lidé v nich žili ještě na konci 19.století.
Po silnici jsme došli do obce Mužský a přes sad to střihli na modrou turistickou značku.
Vrch Mužský, je na něm pomníček bitvy z roku 1866 |
Po modrté a žluté značce jsme došli k vyhlídkám na k rozcestí U Věže
Po sestupu do Příhraz jsme se ubytovali v místním kempu. Sice mě trochu vyděsilo zjištění, že na dámských záchodech a koupelně vůbec nesvítí světlo, ale druhý den už svítilo, takže to nebylo nemístné šetření, ale jenom nějaká porucha :-)
V kempu se ubytovala spousta účastníků srazu starých žigulíků, tak jsme si je jako večerní program mohli prohlížet (ta auta teda :-)
Druhý den se dobře vstávalo, protože sluníčko už od rána usilovně svítilo, tak to bylo takové veselejší než včera. Po snídani jsme sbalili věci a vyrazili zaparkovat do nedaleké Všeně. Odtud jsme se vydali vrchem po vyhlídkové cestě do obce Pohoří a dál do Kacanov.
Nedaleko Pohoří nás zaujala fungl nová sluneční kaple- podle map.cz jde o stromovou kapli zasvěcenou Slunci pro rozjímání či odpočinek mimo civilizaci. Zatím teda kaple nevypadá moc jako kaple, ale za pár let to bude jiná...
Na rozcestí se nachází známý hotel Králíček. Na jeho místě vznikl penzion už v roce 1913, pozdější majitel Řezníček ho rozšířil a inzeroval jako „Řezníčkův penzionát Český Merán“ podle známého letoviska ve Švýcarsku. Pražáci sem rádi jezdili na letní byty i v zimě. Asi nejznámějším hostem byl Karel Václav Rais, který si zamiloval vyhlídku na nedalekém Chlumu (dnes nese jeho jméno).
Kousek nad silnicí je pěkná kaplička se sochou Panny Marie z roku 1820 postavená na památku zjevení Panenky Marie faráři na Vyskeři, socha sem byla převezena z kostela na Hrubé Skále při jeho přestavbě. Vedle kapličky je dřevěná zvonice z 19. století. Zvon byl zabrán pro válečné účely a už se sem nevrátil.
Po neznačené cestě jsme došli na cyklostezku a u jedné z chat vyfotili zajímavé sochy, v zahradě jich byla spousta, zřejmě se tu rekreuje nebo rekreoval nějaký sochař.
Z cyklostezky jsme zase hned odbočili, abychom si prohlédli Hadí údolí. Moc pěkné místo s krásnými skalami naprosto bez lidí..
Po zelené značce jsme už došli na červenou magistrálu a po ní až na Valdštejn. To už je taková naše českorajská klasika. Nebylo ani tak moc narváno, takže jsme poseděli a vydali se na zpáteční cestu.
Po žluté jsme prošli podruhé kolem Králíčka do Podpohoří a kolem rybníka Vustra dál až zpátky do Všeně. Od kostela je vyhlídka na Ještěd. Zasněžené Krkonoše odtud bohužel už vidět nebyly...
Novogotický trojlodní kostel sv. Filipa a Jakuba ve Všeni nahradil starší stavbu ze 13. století, původní presbytář a sakristie jsou dodnes součástí kostela.
Ke vchodu vede schodiště s barokními sochami sv. Judy Tadeáše, sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Floriána a sv. Josefa. Sochy pocházejí z 1. poloviny 18. století z dílny barokních sochařů Jelínků z Kosmonos.
To už byl závěr našeho výletu, takže Český Ráj zas někdy příště, super víkend.
Žádné komentáře:
Okomentovat