Ústecká zdymadla a Vaňov

V sobotu dost foukalo, chvílema pršelo nebo sněžilo a chvílema svítilo sluníčko.

Po delší době jsem se vydala alespoň na krátkou procházku ze Střekova přes zdymadla do centra Ústí..

Na návrh zdymadla pod hradem Střekovem proběhla ideová soutěž již v roce 1916. S vlastní stavbou se začalo teprve roku 1923, výsledný tvar je dílem arch. F. Vahaly. 

Z hlediska koncepce jde o zdymadlo s dvoudílným tabulovým jezem s děleným hradícím tělesem, malou vodní elektrárnou, plavební komorou a rybím přechodem. Výška vzdutí je 8,9 m s možností zvýšení až na 10,9 m. Jde o největší hloubku zdrže na kanalizovaném Labi. Střekovské zdymadlo je posledním vodním dílem na českém úseku Labe před hranicí s Německem. Po dokončení byla stavba zhodnocena jako největší svého druhu v Evropě. 

trochu znepokojivá cedule...

pohled na Ústí, kde zrovna asi trochu sněží

Už ze zdymadel se otevřely pěkné pohledy na hrad Střekov, který stojí přímo nad ním.

Hrad byl vybudován k ochraně obchodní cesty v letech 1316-1319. Romantický vzhled hradní zříceniny přitahoval řadu významných osobností (např. malíře Adriana Ludwiga Richtera, Ernsta Gustava Doerella, skladatele Richarda Wagnera, básníka Karla Hynka Máchu). 
Dnes je zřícenina hradu jednou z nejnavštěvovanějších památek města. Dochoval se Rytířský sál, válcová gotická věž, hradní kaple nebo hradní palác. Z terasy je nádherný výhled na město a Labské údolí.
Po roce 1989 se hrad vrátil do vlastnictví Lobkowiczů.

Podél hlavní vlakové trati od Ústí jsem pak přes Vaňov došla až k nádraží a do centra.

strašidelný podchod cestou

Na Mírovém náměstí jsem si ještě vyfotila budovu městské spořitelny. Dnes je prezentována jako typická ukázka architektury německého národního socialismu. Jejím architektem byl městský architekt Ústí nad Labem Franz Josef Arnold. Ten zpočátku tvořil v neoklasicistickém duchu, potom se ale nechal ovlivnit architekturou Bauhausu a v jejím duchu už vytvořil ve 30. letech sídliště na Klíši, které bylo vlastně prvním skutečným sídlištěm ve stylu zahradních měst. Později exceloval projektem S-domů s 208 sociálními byty. 

Josef Arnold navrhl ještě v roce 1937 tuto budovu městské spořitelny, otevřena byla v roce 1939 a přitom už byla novým vedením města (sociální demokraty nahradili národní socialisté) prezentována jako typický příklad architektury národního socialismu. Architekt Josef Arnold byl po válce jako Němec odsunut.