Procházky po Praze- Malostranský hřbitov a kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce

Při Noci kostelů jsem zrovna procházela kolem kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce, tak jsem tam v rychlosti nakoukla. 

Kolem tohoto kostela jezdím vlastně každý den (a to nejen posledních pár let, ale i dlouhou řadu let předtím).. a pokaždé jsem si říkala, jak to uvnitř asi vypadá a jak vypadá zahrada, kterou se ke kostelu prochází.

Zahradu mezi Faustovým domem a kostelem sv. Jana Nepomuckého Na Skalce spravuje Klub skalničkářů Praha, který ji veřejnosti občas zpřístupňuje v rámci výstav.

poničené zbytky soch ze zahrady

Kostel sv. Jana Nepomuckého Na skalce je vrcholná barokní centrální stavba z let 1730 až 1739 od Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Na hlavním kostelním oltáři je plastika Jana Nepomuckého z roku 1682 od Jana Brokoffa. Jedná se o dřevěný model pro sochu na Karlově mostě.

O dva týdny později jsem se vyskytovala na Smíchově a rozhodla se trochu se projít po starém Malostranském hřbitově.

Tento hřbitov vznikl  při morové epidemii v roce 1680 na místě vinice a od roku 1787 sloužil pro celý levý břeh Vltavym, tj.pro Malou Stranu, Hradčany a Smíchov. Původní kaple Narození Panny Marie byla v roce 1713 nahrazena kaplí Nejsvětější Trojice, která byla v letech 1831-37 upravena podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera na kostel. Od roku 1884 se začalo pohřbívat na Malvazinkách a Malostranský hřbitov začal chátrat.

V roce 2016 prošlo pietní místo rozsáhlou revitalizací, při níž byla obnovena zeď v Plzeňské ulici, síť komunikací, zeleň i náhrobky.

hrob hraběte Leopolda Thun-Hohensteina, biskupa pasovského, který dožil na nedaleké Cibulce, od Václava Práchnera

Pochmurné místo vábilo výtvarné umělce i spisovatele. Vznikla zde první básnická sbírka Jana Nerudy Hřbitovní kvítí, nalezl tu i inspiraci pro Malostranské povídky, odehrávají se tu některá romaneta Jakuba Arbese.

Několik strašidelných historek, které se ke hřbitovu vztahují, se týkají knihy, kterou drží Thun-Hohenstein. Kdo prý do ní nahlédne, spatří zapsáno datum vlastní smrti.

Asi nejznámějším hrobem na hřbitově je ale "svatá holčička" Autorem náhrobku z roku 1851 je sochař Josef Max. Existuje několik verzí příběhu mrtvého děvčátka; podle první dívenka vypadla z okna, když se nakláněla pro hračku, podle druhé vyhlížela otce. Podle třetí verze šlo o dcerušku malíře Kristiána Rubena.

Podle zašlého nápisu na hrobě jde ale o Annu Degenovou, která podle matriky zemřela jako tříletá. Mohla být potomkem strážmistra Augustina Degena a nádenice Anny Degenové pochovaných v sousedním oddělení hřbitova.

Legenda o svaté holčičce inspirovala Františka Kožíka k napsání dětské knížky Svatá holčička, která vyšla v roce 1943. Podle knížky se do holčičky omylem vtělil malý anděl a ta potom všem pomáhala a děly se kolem ní zázraky. Pro všechny to ale bylo nakonec obtížné, tak se Bůh smiloval a andílka povolal zpátky, když holčička tragicky zemřela. Náhrobek byl vždy tak trochu poutním místem, hlavně děti prosily svatou holčičku o pomoc a na náhrobek kladly lístečky s prosbami.