Asi nejzajímavější výlet z jarní návštěvy Šumavy bylo putování po zaniklých osadách kolem Předních a Zadních Paští. Auto jsme nechali u Pašteckého mostu, odkud vede krásná (samozřejmě už opuštěná) stará silnice s patníkama z kamenů.
Na bývalých Předních Paštích byla obnovená kaplička na původním místě. Jinak v okolí kapličky samozřejmě stálo spousta domů a statků, dneska je vidět zbytky ruin mezi stromama a to je tak všechno.
O kus dál stávala hospoda. Na místě jsme mezi kamenama našli spoustu střepů a třeba taky dno od starého půlitru.
Cesta z luk okolo Berglu k bývalé hospodě.
Kaplička na Zadních Paštích.
Pro Zadní Paště jsou synonymem dvě jména, podle kterých byly pojmenovány dva zdejší největší statky- Scheinosthof a Sallerhof. Na přelomu 19. a 20. století tady žilo cca 110 lidí, před 1. světovou válkou počet klesl na 60, po odsunu Němců na nulu.
Po skončení 1. světové války přišla do Zadních Paští epidemie chřipky. Na statku Scheinostů postupně zemřeli 24-letá Agnes, 26-letý Ignaz, 32- letý Franz Karl, 27- letí Herman a Rosa. Jejich umrlčí prkna jsou hned vedle kapličky.
Další cesta vedla (spíš cestou necestou) na vrchol hory Křemelné. Je na ní umístěný památník E.T. Setona. Jinak je tam klid, poměrně pusto a bohužel žádné výhledy.
Dostatek výhledů je ale hned po sestupu z Křemelné, tenhle je od rozcestí u Velkého Babylonu.
Cestou do Rejštějna se nachází taková technická zajímavost- smolná pec, která nebyla nikdy použita.
V Malém a Velkém Radkově jsou pěkná stavení a za Velkým Radkovem krásná kaplička.
V Rejštejně je pěkný starý kostel se hřbitovem, na kterém je pohřbena Klostermannova matka a jeho bratr Jakub, který býval v Rejštějně farářem.
Cestou z Rejštejna do Kašperských hor se nad Rejštejnem nachází lesní kaple Panny Marie Pomocné na Klapperlu z roku 1936 a v okolí jsou stopy po povrchovém dolování zlata ve středověku.
Výhled na Kašperské hory ze Šibeničního vrchu, ano, prováděly se zde popravy oběšením. Hromady kamenů na nejvyšším místě jsou prý ještě pozůstatkem popraviště.
Tento soubor fotografií a komentářů mě velmi potěšil. Když jsem byla mladá, do této oblasti se nesmělo. Teď už velmi špatně chodím a jen díky spolku Šumavské cesty jsem se sem autobusem dostala. 1918 podobná pandemie, jako teď. Jana
OdpovědětVymazat