Děčín

Po docela dlouhé době jsem navštívila centrum Děčína- a byla jsem příjmně překvapená. Hlavně parkem pod zámkem, zámkem samotným a zámeckýma zahradama.

V zámeckém parku byla pohodová atmosféta, lidi polehávali na trávníku, všude se proháněli psi. Kdysi tu bylo založeno historicky první město s názvem Děčín. V průběhu 14. století bylo osídlení opuštěno, začátkem 19. století tu vznikl zámecký park a po 2. sv. válce tu bylo koupaliště s autokempem. Paradoxně až povodeň v roce 2002 sportoviště zničila a umožnila tak rehabilitaci někdejšího půvabu tzv. Mariánské louky.

Prošli jsme po řetězové lávce (vybudována 1830-31 a jde o jediný řetězový most v ČR zachovaný na původním místě), tunelem vytesaným ve skále a došli na náměstí.

Odtud jsme vystoupali k zámku, pamatuju si, že Růžová zahrada byla pěkná vždycky a při mojí poslední návštěvě se rekonstruoval zámek. Nádvoří bylo teda (zřejmě znovu) rozkopané, ale co mě překvapilo nejvíc, byly krásné zahrady. 

Po terasách se dalo sestoupit až dolů k vodotrysku a cestou si prohlédnout Zahradnický dům, který původně slouži jako obydlí zahradníka. Po prodeji zámku armádě (což bylo už za první republiky) byl využíván k ubytování vojáků z povolání, později jako porodnice pro manželky sovětských důstojníků.

U vodotrysku je ještě opravený Čajový pavilon se sochařskými alegoriemi jitra, poledne, večera a noci.

Poslední, co jsme si v Děčíně prohlédli byl starý most přes Ploučnici z 2. pol. 16. století s barokním sousoším M.J. Brokofa. Most je krásný, ale okolní nadjezdy a moderní most prakticky přímo nad ním působí trochu neutěšeně. Alespoň že okolí je celkem pěkně upravené a přístup sem není špatný.