Minulý víkend jsme se po delším váhání nakonec bez většího plánování vydali směrem na jih. Našli jsme si pěkné ubytování v penzionu v Putimi a večer si užili západu slunce nad rybníkem.
Druhý den byl cíl jasný- nejdřív Kestřany a potom památník bitvy u Sudoměře.
Kestřany jsou poměrně neznámá obec, která je ale unikátní tím, že se v ní nacházejí dvě krásné vodní tvrze a ještě zámek. Bývala tu dokonce ještě další tvrz, ale ta byla v tak dezolátním stavu, že musela být stržena.
V rámci kraje nebo i republiky není tohle místo moc propagované, což je trochu škoda, protože by si nějakou tu podporu zasloužilo. Na druhou stranu tu je ale málo lidí, což je zas dobře pro nás.
Horní tvrz je obklopena vodním příkopem, přes který vede most do gotické brány, chráněné věží. Prohlédnout si zde můžete původní klenuté žebrované stropy, gotickou kapli se sklípkovou klenbou a dvoupatrovou obytnou věž s gotickým portálem a prevety na krakorcích.
 |
| od věže je předsazen novější palácový trakt z 16. století |
 |
| kamenný most při vstupu je už z 18 století a nahradil původní dřevěný padací most |
 |
| sál v předním palácovém traktu s renesanční výmalbou |
 |
| kaple zasvěcená sv. Máří Magdaleně se sklípkovou klenbou |
Zadní věž Lidomorna sloužila jako příležitostní vězení.
 |
| obytná věž za branou |
 |
| vnitřek v původním purkrabství, což byla nejstarší část tvrze |
 |
| studna ze 14. století před Lidomornou |
 |
| černá kuchyně - krásně zrekonstruovaná |
 |
| vstup do obytné věže |
 |
| palácový trakt s kaplí |
 |
| pohled z okna věže na protější zámek |
 |
| tvrz z boku |
Pro návštěvníky je přístupná jenom Horní tvrz. Nám se ale podařilo vidět i tu druhou, Barochovskou neboli dolní. Menší z obou kestřanských tvrzí pochází z konce 14. století, vystavěli ji synové Mikoláše Barocha. Již koncem 15. století je tvrz uváděna jako zpustlá. V polovině 16. století byla přestavěna a využívána jako pivovar, v 18. a 19. století jako hospodářské budovy.
Ještě nedávno vlastnil tuhle tvrz soukromý vlastník, který s ní měl rozsáhlé plány. Bohužel jejich součástí bylo i vybudování komfortního bydlení s řadou moderních prvků. Takže třeba z nádvoří a mostu zmizela nádherná oblázková dlažba, většina oken je vytrhaných a nahrazených moderními, totéž platí pro dveře, historické zdi jsou vyvrtané... No, vzhledem k tomu, jak vzácná je to středověká památka, bude to i vizitka zdejších památkářů, protože to vše bylo řádně povoleno.
 |
| jedno malé okno se zachovalo v původní podobě |
 |
| majitel tu plánoval zahradu trochu v takovém "jižním" duchu, teď je zarostlá |
 |
| nová kamna se speciálními historizujícími kachly, vše meganákladná ruční práce |
 |
| v místě původní černé kuchyně (vzácně zachovalé) vznikl vybouráním tento "velekrb" |
 |
| pohled od dolní tvrze na rekonstruovaný zámek |
No, areál je teď ve fázi rozestavěnosti, vzhledem k již provedeným úpravám tu asi bude časem možnost se ubytovat ve vzniklých apartmánech.
 |
| úly ve zpustlé zahradě, ty by se využít asi daly |
 |
| vtipné záchody u hospodářských budov, kde je i návštěvnický vstup |
Kestřany nás docela vyčerpaly, důkladnou prohlídkou jsme tam strávili snad 3 hodiny, ale bylo to super.
Popojeli jsme tedy ještě na parkoviště u rybníka Markovec a vydali se na krátkou procházku k památníku bitvy. Ta se odehrála 25. 3. 1420 mezi zdejšími rybníky a utkalo se zde vojsko Jana Žižky z Trocnova se svou asi 400 člennou skupinou (převážně žen a dětí) s přesilou (asi 2000 vojáků) královského vojska (železní páni) a strakonických křížovníků. Střetnutí obou protivníků bylo první větší bitvou husitských válek a předznamenalo směr, kterým se dále vyvíjelo husitské vojenství.
Na počest vítězství husitů tu byl postaven roku 1925 památník Jana Žižky. Dílo vzniklo za spolupráce sochaře Emanuela Kodeta a stavitele Františka Kulíře.
 |
| rybník Markovec |
