Tak co to tady máme?: května 2026

Plánování letošní dovolení bylo trochu divoké. S ohledem na politické události jsem to chtěla omezit na Evropu, letenky se nějak nedařilo najít, termín se posunoval. Nakonec z toho vyšlo italské Rimini na přelomu dubna a května. A ukázalo se, že to vůbec nebyla špatná volba.

Výhodou Rimini byly třeba fakt pěkné lety. Usoudila jsem, že se mi už nechce někde běhat o půlnoci po letišti a hledat, jestli nám někdo vyřídí půjčení auta a podobné kratochvíle. Do Rimini jsme z Prahy odlétali kolem 13 hod a na místě byli za hodinu a půl, dokonce ještě dřív než byl avizovaný přílet. Díky tomu jsme si vyřídili auto hned, paní za přepážkou navíc mluvila česky (!). Ostatně- Rimini je fakt srandovní letiště, maličké, z a do letadla se jde pěšky přes plochu jako ve starých filmech, krása.

Po hladkém a rychlém příletu následovalo hladké a rychlé ubytování o pár kilometrů dál a mohli jsme se vydat k moři, které bylo od ubytování cca 300 metrů. Bylo teplo, spousta lidí si užívala u moře siestu, několik se i koupalo.

Došli jsme až dozadu na molo s majákem a sochou věnovanou manželkám rybářů a jejich čekání na (nejistý) návrat mužů z moře.

La sposa del marinaio

Pár kroků odtud se nachází Park Federica Felliniho s fontánou a slavným Grand hotelem známým především z Amarcordu.

fontána s koňmi z roku 1924, ta už tu Felliniho taky zažila

na druhé straně náměstí je Fellinia- velký fotoaparát, který fotograf Elio Guerra instaloval v roce 1948. Sloužil jako obchod, informační centru, stal se jedním ze symbolů zdejší riviéry

První den jsme se od moře vrátili procházkou a cestou si dali první (a poslední) pizzu. Druhý den jsme se už vydali do centra města, které taky nebylo od ubytování daleko.

Rimini bylo původně založeno Etrusky. Ve 3. století př. n. l. jej ovládli Římané a nazvali Ariminum. Poté se stalo důležitou obchodní křižovatkou ležící na úpatí Apeninského masivu při cestě mezi severní a jižní Itálií. Od 4. století n. l., kdy významně vzrostl vliv křesťanství, se na území dnešního Rimini začalo stavět množství kostelů a dalších sakrálních staveb.

Zvláště složitou historii si celá tato oblast prožila v 18. století. V této době pobřeží postihly nájezdy pirátů, záplavy, zemětřesení, mor (a taky Napoleon se svou armádou). Následovalo nestabilní mezidobí od vyhlášení Italského království po až po 1. a 2. světovou válku. Teprve po jejím konci se Rimini postavilo znovu na nohy a hlavním zdrojem příjmů se stalo dynamicky se rozvíjející odvětví rekreace a turistiky.

My jsme prošli příjemným parkem podél bývalých hradeb, odkud jsme odbočili k římskému amfiteátru. Aréna ze 2. století n. l. sloužila ke gladiátorským zápasům a bitvám. Podle vědců byla určena pro 12 000 návštěvníků. Stejně jako mnoho dalších památek Rimini tato památka značně utrpěla a za druhé světové války, kdy byla téměř zničena.

barokní kostel San Bartolomeo, jehož kořeny sahají do 12. století

O kousek dál se už nachází jeden ze symbolů města- Augustův oblouk, který byl postaven v roce 27 př. n. l. a sloužil jako vstup do města. Oblouk je vysoký 9 metrů a zdobí ho reliéfy zobrazující vítězství římských vojsk. Byl pojmenován na počest Augusta Octaviana, Caesarova syna, o čemž svědčí dochovaný nápis na atice. Je také známo, že původně byl oblouk zdoben sochařskou kompozicí, na níž císař proháněl koně. Nyní ji zdobí kamenné zuby několika věžiček. Jde o nejstarší římský oblouk, který leží na území střední Itálie, dostal se i do znaku města.

Ariminum

Přes Corso d´Augusto jsme pak došli až na náměstí Piazza Tre Martiri. Název náměstí znamená "náměstí tří mučedníků" a odkazuje na tři místní obyvatele, kteří byli popraveni během druhé světové války. Náměstí je proslulé mnoha památkami, například hodinovou věží. Na náměstí kdysi pronesl svůj projev Julius Caesar. V neděli se tam konal bleší trh.

Asi nejstarobylejší náměstí ve městě je ale Piazza Cavour obklopené historickými paláci s fontánou a sochou papeže Pavla V. z roku 1618.

Jeden z páláců na náměstí je Palazzo dell´Arengo, románsko-gotická budova pocházející z roku 1204. Původně sídlo lidové rady uchovává fresky ze 14. století, arkádovou galerii s lomenými oblouky a zvonici, která v minulosti sloužila také jako vězení.

po tomhle schodišti běží delegace z města při příjezdu Mussiliniho v Amarcordu

přehled středověkých měrných jednotek

renesanční fontána della Pigna s piniovou šiskou na vrcholu. Prý i Leonardo da Vinci byl touto fontánou okouzlen.

Další antická památka, která se ve městě nachází je Domus del Chirurgo. Jde o starověký římský dům ze 2. století, ve kterém byla objevena mimořádná sbírka chirurgických nástrojů. Součástí budovy je chodba, pokoje pro pacienty a obytné prostory, ve kterých jsou k vidění nádherné mozaiky a fresky. Předpokládá se, že se chirurg, možná řeckého původu a specializující se na vojenskou medicínu, jmenoval Eutyches.

vedlejší kostel San Francesco Saverio a přilehlé kolegium, ve kterém bývala nemocnice. Dnes je tam městské muzeum

Od kostela jsme zamířili k další veleznámé památce- antickému mostu. Ponte di Tiberio postavený mezi lety 14 a 21 n. l. za vlády císařů Augusta a Tiberia je jedním z nejstarších dochovaných římských mostů v Itálii. Vypráví se o něm mnoho legend- třeba, že milenci, kteří se drží za ruce a přejdou po mostě, se do konce života nerozdělí.

Hned za mostem na druhé straně řeky se nachází čtvrť Borgo San Giuliano. Dříve to bývala spíš chudší část města, ale potom sem na dovolenou začal jezdil Federico Fellini. Po jeho smrti se hodně domů opravilo, čtvrť se pyšní řadou nádherných zákoutí a začaly je zdobit murály odkazující na Felliniho filmy.

V městském parku naproti se měla konat série koncertů v rámci oslav osvobození, tak jsme se tam zašli podívat. Bylo to docela roztomilé, italský rock a taková spíš sousedská akce. U nás bývají podobné události o dost masivnější.

Večer jsme už jenom prošli zpátky kolem hradu Sismondo, což je hrad, který si v 15. století nechal postavit Sigismondo Pandolfo Malatesta jako pevnost obklopenou příkopem a hradbami. V průběhu staletí byl hrad využíván různě, byly tu kasárna a vězení. Dnes je v něm část Felliniho muzea.

Porta Montanara ze 13. století bývala součástí městských hradeb

Některý z dalších dnů jsem se ještě vydala do města sama, v zásadě jsem vyfotila stejná místa, možná trochu něco navíc.

Piazza Tre Martiri bez trhu

Malatesiánský chrám z 15. století s řadou uměleckých děl uvnitř. Do raně renesanční podoby byl chrám přestavěn architektem Leonem Battistem Albertim a původně měl sloužit jako mauzoleum pro Sigismonda Pandolfa Malatestu a jeho ženu. Stavba ale nebyla nikdy dokončena.

Palazzo dell´Arengo

stará rybárna na Piazza Cavour z 18. století

pulty na ryby se zachovaly

Zašla jsem i k Cinema Fulgor z roku 1914, které je spojeno zase se jménem Federica Felliniho a hraje poměrně významou roli v Amarcordu. Dnes je tu část muzea Felliniho.

Předposlední den pobytu jsme se ještě vydali z Rimini na sever, abychom se podívali na říčku Rubikon, kterou Caesar osudově překročil se svým vojskem. Cestou jsme se zastavili na okraji Rimini, kde je u řeky Marecchia umístěna Felliniho socha.

to je ona. vypadá trochu divně, ale pak se člověk dočte, že stín sochy má tvořit umělcův profil. bohužel jen od 12 do 2 nebo v noci.

Říčka Rubicon se vlévá do moře v nedalekém Gatteu a Mare. Na mostku přes řeku je tu umístěna busta Gaia Julia. No celkově to tam není nic moc. Posléze jsme zjistili, že další místo, kde byl údajně překročen Rubikon je v nedalekém Savignanu, kde je římský most a další socha. Je fakt, že tam by to možná dávalo i větší smysl....

Rubicon

Od Rubikonu jsme ještě navečer popojeli do městečka Santarcangelo di Romagna, které je proslulé tím, že se pod jeho historickým centrem táhne síť podzemních chodeb a sklepů, o jejichž původu dodnes není jasno.

Hlavně je ale městečko celkově krásné, plné uliček a zajímavých zákoutí. V létě v sezóně to tu možná bude jiné, ale teď tu byl vidět klasický život místních obyvatel. Lidé se vraceli z práce domů, klábosili se sousedy a mezi tím všude chodilo docela velké množství koček