Urbino

První větší výlet za hranice Rimini jsme podnikli do středověkého Urbina. Městečko je to docela malé, takže jsme zaparkovali v pohodě hned za hradbami a vydali se prozkoumat centrum.

Staří Římané městu říkali Urbinum Mataurense – Městečko na řece Mataurus. Na počátku 6. stol. se stalo významnou ostrogótskou pevností, kterou dobyl roku 538 východořímský vojevůdce Flavius Belisarius. Město zmiňuje slavný byzantský učenec a historik Prokopius, který Belisaria na jeho tažení proti Ostrogótům doprovázel. Další historické zmínky o Urbinu se týkají toho, že Pipin Krátký, otec Karla Velikého, prodal město papeži.

Někdy koncem 12. stol. získal Urbino šlechtický rod Montefeltro, který se zasloužil o renesanční přestavbu města. Papežové se města nikdy zcela nevzdali, ale pro jeho značnou odlehlost v hornaté krajině o ně velký zájem nejevili. Urbinský biskup Oddone Colonna byl dokonce sám zvolen v roce 1417 papežem – jeho volba ukončila papežské schizma a on jako Martin V. vládl církvi právě v pohnutých dobách husitského hnutí.

Nejvíce se do dějin města zapsal hrabě Federico Montefeltro, vládnoucí v letech 1444–1482. Patřil k nejslavnějším kondotierům čili vojevůdcům své doby, ale projevil i velké nadání diplomatické a především hluboký vztah k umění a literatuře. Na jeho dvoře působili Piero della Francesca, Francesco di Giorgio Martini, Justus z Gentu a Giovanni Santi, tatínek slavného Raffaela, který se v Urbinu roku 1483 narodil a do svých 17 let se v otcově dílně učil malířské technice, než se odjel vzdělávat k slavnějšímu Peruginimu.

Palazzo Ducale, který nechal postavit právě hrabě Federico Montefeltro je největší renesanční stavbou v Itálii. V letech 1467 - 72 vznikl podle projektu architekta Luciano Laurana. Nachází se v něm několik nádvoří, trůní sál, vévodova pracovna a reprezentativní vstupní schodiště. Uvnitř najdeme Národní galerii regionu Marche.

bok paláce, vzadu dóm

kostel San Girolamo

Vedle paláce se nachází urbinský dóm. Jeho stavba začala spolu se stavbou paláce, ale byla dokončena až v roce 1604. V roce 1789 zde došlo k silnému zemětřesení, při kterém došlo k poškození kopule. I proto byl dóm na přelomu 18. a 19. století přestavěn v klasicistním slohu. Uvnitř se však dochovala řada původních renesančních uměleckých děl, třeba obraz Poslední večeře od Federica Barocciho.

dóm s kouskem paláce

Piazza Duca Federico

vnitřek dómu

Poslední večeře od Federica Barocciho

Propletli jsme se uličkama na náměstí Repubblica s kašnou a pokračovali do kopce (docela strmého) k pevnosti.

klášter sv. Františka původem ze 13. století

V ulici Via Raffaello se nachází Casa Santi, což je dům ze 14. století, ve kterém se narodil Raffaello Santi. Dnes je v něm muzeum s řadou jeho děl.

Strmou ulicí jsme vystoupali na Piazzale Roma se sochou Raffaella. Jen kousek odtud se nachází pevnost Albornoz, odkud je nádherný výhled na celé město.

pevnost byla zavřená, ale park kolem plný studentů. Urbino je totiž plné studentů a univerzit

cestou dolů od pevnosti

Cestou zpátky jsme se ještě stavili u dvou kostelíků, které se navenek jeví poměrně všedně. První je oratoř sv. Jana Baptisty postavený v letech 1365–1393. Tento kostelík uchovává nádherný cyklus fresek z roku 1416, dílo bratrů Salimbeni, mistrovské dílo gotiky zobrazující život sv. Jana Křtitele a Ukřižování. Všechno je krásně zrestaurované a ta středověká barevnost působí neskutečným dojmem.

další pohled na město, tentokrát z okna malého muzea v kostelíku

Vedlejší Chiesa di San Giuseppe je už novější, fresky má ale taky krásné.

Cestu zpátky do Rimini jsme pojali pohodově, takže jsme jeli po malých silničkách a zastavili jsme se na kopci Monte Osteriaccia (632 m. n. m.), odkud se otevíraly pěkné výhledy všemi směry.

pohled směrem k moři

pohled z boku na ostrou hranu San Marina