Po změně času jsme na dnešní výlet vyjížděli asi v 10 hodin :-)
To ale nevadilo, snad letos poprvé bylo opravdu krásné jarní počasí, což ale zjevně vylákalo ven spousty lidí. V téhle odlehlé části Kokořínska, které jsem měla zafixované jako poměrně zapomenutý kraj, kde nejsou lidi, se valily davy, děti řvaly ze všech stran a po turistických stezkách se řítili cyklisté v dresech.
Naštěstí šli a jeli všichni po hlavní "vrchní" cestě a když člověk sešel trochu stranou, už to bylo znatelně lepší :-)
Zaparkovali jsme na konci cesty za vesnicí Skalka a vydali se směr skály.
Hned na začátku jsme museli konstatovat, že už rostou!
cestou k Huse jsem vyfotila krásnou starou cestu vyhloubenou do skály
Husa je přírodní památka zahrnující pískovcovou plošinu s vrcholem Husa a její okolí. Jsou tu výrazně vyvinuté geologicko- geomorfologické jevy jako železité inkrustace, pseudoškrapy, voštiny. Skalnatý útvar na vrcholu svým tvarem (prý) připomíná husu.. tak proto :-)
Dál jsme pokračovali kolem skalního převisu Krápník. Na dně je řada velkých kamenů, které se zhruba přes 3000 roky
odlomily ze stropu, v němž se časem vytvořily voštiny. Prováděný průzkum
znamenal objevení keramických střepů pocházejících z nádob lužické
kultury v době bronzové.
V převisu byl objeven vyrytý nápis s letopočtem 1702. Je pravděpodobné, že se zde v době protireformace schovávali uprchlíci.
O kousek dál je Tisícový kámen, pískovcová polojeskyně, o něco menší než Krápník. Taky tady se v době protireformace schovávali uprchlíci, v dobách mírových byl útočištěm pastevců... nyní je útočištěm trampů :-)
Cestou jsme potkali docela dost žluťásků
A nakonec došli do cíle cesty- k útvaru Čap. Je to mohutná pískovcová palice, která se zvedá na okraji strmé skály. Nedaleko se nachází zbytky skalního hradu ze 14. století (dochoval se sklep a zbytky jakéhosi kruhového zásobníku).
Zakladatelem hradu byl pravděpodobně na sklonku 14. století Jindřich Berka z Dubé.
V r. 1402, při dělení jeho pozůstalosti, je jako majitel hradu a
okolních vesnic jmenován jeho syn Václav Berka z
Dubé. Je to první a zároveň poslední písemná zpráva o hradu.
Zpátky jsme se vraceli po modré značce Kravím a Spáleným dolem. U parkovacího místa nás příjemně překvapilo sympatické občerstvení, takové sousedské :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat