Boreč- Sutom- Košťálov

Konečně se udělalo trochu jarní počasí, tak jsme spolu s Jess vyrazily aspoň na kratší procházku po naznačeném okruhu. 

Vyšly jsme z obce Režný Újezd a po naučné stezce vystoupaly na Boreč. Když jsem tu byla naposledy, ještě nahoru naučná stezka nevedla, takže fajn, cesty a naučné tabule se vždy hodí (jen škoda, že některé už byly zničené).

Boreč je trachytová kupa známá výskytem tzv. ventarol- to jsou vlastně vyústění trhlin, kterými je kopec protkán. Otvory při úpatí je nasáván vzduch, přes léto kopec tedy slouží jako tepelný akumulátor, v zimě je teplejším tělesem než okolní prostředí. Vzduch v puklinách se proto ohřívá a zároveň obohacuje vlhkostí, protože je lehčí, stoupá vzhůru. Za mrazivého počasí se tak vznáší nad horním vyústěním puklin lehce mlžný sloup. V létě je proudění vzduchu opačné. Vznikají tak zvláštní mikroklimatické poměry, na které je vázána přítomnost specifických rostlinných a živočišných druhů (borečka vzácná, lomikámen růžicovitý)

Cestou na vrchol jsem vyfotila vyhlídku na Lovoš a Lovosice

ventaroly na vrcholu

vyhlídky z Boreče

 vlevo Oltářík, vpravo Lipská hora

 vpravo Milešovka

Na úpatí Boreče byly lány podléšek

Boreč z dálky nevypadá nijak zvláštně

(tady spolu s Lovošem)

Po sestupu z Borče (jestli je teda tohle správný tvar) jsme pokračovaly po žluté turistické značce směr Sutom. Značka sice přes vesnici nevede, ale my jsme tentokrát vystoupaly na Holý vrch a potom to vzaly přes vesnici.

Holý vrch je nevelký travnatý kopec, ale zato s dokonalým kruhovým výhledem.

 (pohled směr Oltářík, Lipská hora)

 (Lovoš)

(Košťálov)

Dominantou Sutomi je kostel svatých Petra a Pavla poprvé připomínaný ve 14. století. Autorem barokní přestavby je pravděpodobně litoměřický architekt Octavio Broggio.

Další cesta vedla po červené na hrad Košťálov. Historie hradu sahá do 14. století, ale není známo, kdo ho vlastně postavil. První zmínka o něm je v kronice Beneše z Weitmile z roku 1372, kde je zaznamenána historka o tom, jak do věže hradu uhodil blesk, sjel do velké síně a upálil purkrabímu Alešovi mladšímu ze Slavětína a jeho ženě špice tehdy módních dlouhých střevíců. 

Po Alešovi mladším ze Slavětína drželi hrad Zajícové z Házmburka, v době husitských válek ho získali Kaplířové ze Sulevic. V roce 1422 hrad neúspěšně obléhali husité.

výhledy z Košťálova

 (dnešní klasika- Oltářík, Lipská hora)

 (Milešovka)

(směr vnitrozemí, pěkně je vidět Házmburk)

(tady Sutom s pěkně viditelným Holým vrchem)

cestou zpátky k Borči se udělalo pěkné večerní světlo

Ještě jsme prošli vesnicí Boreč- je tam pěkná opravená kaplička

a potom pěkný, ale (mírně řečeno) neopravený zámek..

Tvrz ze 14. století přestavěl Jan Rút z Dírného na renesanční zámek. F. V. Rajský jej roku 1770 přestavěl barokně. Před rokem 1843 Schwarzenbergové zrušili rytířský sál s freskami a zbořili západní křídlo. V turistických průvodcích se píše, že patří buď státnímu statku Lovosice anebo že je pustý. Jisté je, že od roku 1924 není udržován a taky podle toho vypadá.