Vsetín a okolí

Po 14 dnech jsme se zase vypravili do Vsetína a ve volných chvílích podnikli několik výletů.

Cestou jsme se ještě stavili ve Zlíně a trochu se prošli po centru. Byla to ale jen krátká odpočinková vycházka na zmrzlinu. Od nákupního centra, kde jsme parkovali, jsme došli na náměstí a kolem kolektivního domu došli k plaveckému bazénu a k internátům.

radnice

Kolektivní dům ve Zlíně je jedna ze dvou budov v Československu, které představovaly novou formu bydlení na přelomu 40. a 50. let 20. století. Autorem návrhu stavby byl architekt Jiří Voženílek. V patnáctipodlažním domě se nachází 26 třípokojových a 76 dvoupokojových bytů. Mě zaujala hlavně skulptura před domem.

O kousek dál nás zaujaly Baťovy internáty, na které jsem vždycky koukala jenom z auta při průjezdu Zlínem.

V roce 1927 byla zahájena výstavba celé čtvrti pro hromadné ubytování.Dokončená urbanistická skladba dvou řad volně stávajících objektů internátů včetně studijních ústavů byla podřízena konfiguraci terénu,měla příznivý vztah k závodu a dodnes vytváří jednu z nejcharakterističtejších zlínských souborů. Tento parkový prospekt je dílem architekta F.L.Gahury a co do velikosti a estetické hodnoty nemá u nás obdoby.

Dole na se otevřel výhled  na obchodní dům, tržnici, vzadu začínají Baťovy závody

Na Dřevnici jsme potkali volavku popelavou, když si všimla, že jí fotografuju, okamžitě vzlétla, jak jinak....

Hned ve středu 8.5. vpodvečer jsme spolu s Jess vyšli na kratší vycházku z Ústí na vrch Jahodný.

pohled na Ústí

pohled směrem k Vsetínu

Vsetínské vrchy

scházíme do vsi Hovězí

Kousek od Hovězí pod kopocem se nachází pěkně upravená studánka v Dubčí

Ve čtvrtek celý den pršelo, ale v pátek jsme se už vydali alespoň na krátký výlet po okolí Valašského Meziříčí. Z Pasek jsme vystoupali po lesní silnici k vrchu Plíšková, všude se tam bohužel masivně kácí.

V místě zvaném Revír se nachází zajímavá vila architekta Josefa Místeckého, rodáka z Valašského Meziříčí (1891 – 1957). Studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u prof. Plečnika a Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Kotěry. Pracoval v ateliérech architektů Františka Váhaly a Ladislava Machoně. V roce 1921 se stal profesorem Odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a vychoval tam řadu vynikajících architektů. Touha žít v přírodě a rodinné důvody vedly Josefa Místeckého k prodeji meziříčského domu a k výstavbě nového v sousední Poličné. Novostavba se stala dokladem jeho zaujetí funkcionalismem. Přispěly k tomu jeho styky s předními českými architekty, mimo jiné s Františkem L. Gahurou ze Zlína. J. Místecký se zapojil i do soutěže na vyhledání ideální podoby minimálního rodinného domu.

Ze silnice jsme vystoupali na červenou hřebenovku a přes vrch Píšková jsme došli do sedla Píšková s památníkem TGM a kapličkou.

Vznik pomníku je jistým způsobem spojen s osobou Františka Redla (1869 –1943), hajného na Oznici, který žil v hájence Na Uhliskách. Roku 1905 T. G. Masaryk trávil se svou rodinou prázdniny v tehdejším zájezdním hostinci na Brňově. Z Brňova Masaryk podnikal vycházky do okolí a při jedné z nich se na Píškové setkal s hajným Fr. Redlem. Hajný Masaryka pozval do své hájenky a potom se spolu setkali ještě několikrát. Na jeden ze smrků poblíž místa svého setkání s Masarykem Fr. Redl umístil obrázek sv. Huberta a později tam nechal vybudovat kapličku sv. Huberta. Na stejném místě Místní národní výbor v Poličné r. 1950 vybudoval pomník T. G. Masaryka. Pomník na odlehlém místě v lese na Píškové jako jeden z mála bez újmy přečkal padesátá léta i období normalizace. Ve druhé polovině padesátých let vzbudily zájem Státní bezpečnosti dopisy s modlitbami k Masarykovi. K pomníku je pod kameny vkládali lidé zoufalí z postupující kolektivizace zemědělství a z nátlaku, který byl na ně vyvíjen.

Janíčkova studánka se nachází kousek od sedla.

V sobotu se konečně udělalo pěkně, vylezlo sluníčko, tak jsme se spolu se psem vydali na okruh okolo vrchu Filka. Cestu jsme zahájili na lesní silničce nedaleko Zděchova, odkud jsme vystoupali do sedla Stříbrník. Cestou jsme potkali mloka skvrnitého, jak se vyhřívá na cestě.

Cestou se otevírala řada výhledů, ale vzhledem k tomu, že vrch Filka je trochu stranou a tvoří jakýsi boční hřeben, vůbec jsem nedokázala identifikovat nějaké kopce...

Ze sedla Pod Filkou jsme pokračovali po cyklostezce, která se stočila po vrstevnici a přes Padělky zamířili zpátky ke Zděchovu.

Z druhé strany Filky se nachází opět sedlo zvané Pod Filkou, výstup tam byl docela lahůka, protože cesta byla pěkně rozbahněná. Odtud už jsme po loukách sestoupili do Zděchova.

Kostel Proměnění Páně ve Zděchově.

Výlet to byl pěkný, v neděli se zase vytrvale rozpršelo, takže to byl poslední výlet před odjezdem, aspoň že tak.