nečekaná cesta na sever

Minulý víkend jsme se rozhodli využít celkem pěkného počasí a vydat se opět po roce na sever. Zamířili jsme až k polským hranicím do vesnice Zdoňov hned u Adršpachu.. ale bylo to s řadou zastávek a taky hlavní cíle výpravy byly spíš zapomenutější místa napůl v Čechách, napůl v Polsku..

Teda, první výjimka z tohoto pravidla byla hned první zastávka :-) To bylo totiž to nejklasičtější ... Babiččino údolí. Bylo to teda hlavně proto, že to bylo cestou, já tu byla naposledy asi tak před deseti lety a Martin nikdy, protože školní výlety to sem z Moravy měly přeci jen dost daleko :-)

A zase na druhou stranu, každý Čech, odchovaný Babičkou, by se sem měl přeci jen alespoň jednou v životě podívat, to dá rozum...

Zaparkovali jsme v obci Zlíč a kolem jezu prošli podél Úpy až do kýžených míst.

první  pohled na ratibořický zámek od řeky

Zlíčský jez, podle cedule velmi nebezpečný

O kousek dál už to začalo....

vodní mandl z 19. století

Za mandlem vykukuje pěkný Rudrův mlýn. V údolí stojí už od 16. století, dodnes se dochovala podoba z roku 1825, kdy byl celý mlýn přestavěn. Z tohoto mlýna zřejmě pocházela Kristla, které rodiče bránili vzít si Mílu, kterého nakonec odvedli na vojnu. Naštěstí to zachránila babička, která se přimluvila u kněžny a ta zařídila Mílovo propuštění.

u mlýna je občerstvení, do kterého se platilo vstupné (!). teda hrála tam nějaká kapela, tak asi proto. My jsme si to nechali ujít...

Kousek před mlýnem stojí pomník Babička s vnoučaty.

Základní kámen byl položen v roce 1920 ke stému výročí narození Boženy Němcové, v roce 1922 bylo sousoší slavnostně odhaleno. Autorem je Otto Gutfreund podle návrhu architekta Pavla Janáka.
Postavy na sousoší představují babičku (Magdalénu Novotnou) s vnoučaty Barunkou, Vilémem, Janem, Adélkou a psy Sultánem a Tyrlem.

O kousek dál už jsme konečně došli i ke Starému bělidlu. Tato romantická roubená chalupa byla postavená mlynářem Ludrem v roce 1797 u náhonu nedaleko Viktorčina splavu. Mlynář Ludr prodal v roce 1842 chalupu, mlýn a bělidlo náchodské vrchnosti. Božena Němcová sem umístila hlavní děj knihy Babička, proto bylo Staré bělidlo po roce 1945 doplněno o lidový nábytek a zařízení dle románu. Další úpravy byly provedeny při natáčení filmu Babička od režiséra Moskalyka. Na Starém bělidle však Panklovi ve skutečnosti nikdy nebydleli. Původní bělidlo stálo u starého zámeckého skleníku a bylo strženo již v roce 1820. Právě v něm žili Panklovi i s Babičkou, později se přestěhovali do sklepního bytu o dvou místnostech pod ratejnou v areálu panského dvora. V novém domě již s babičkou nebydleli. Magdalena Novotná, jak se babička jmenovala, se neshodla se svojí dcerou Terezkou, proto krátce žila s mladší dcerou Johankou v ratibořickém dvoře, později v Dobrušce a nakonec ve Vídni, kam odešla s Johankou a kde také v roce 1841 zemřela.

včeličky, babička umřela...

Viktorčin splav je už asi 100 metrů od stavení, byl tam dokonce stánek s občerstvením.

Právě tady hodila Viktorka do vody své dítě a potom sem chodila zpívat.

na druhé straně řeky se zřejmě někdo pokoušel o stylizaci.. no..

kříž podél cesty k Bělidlu. V okolí je spousta památek na bitvu u Hradce Králové..

Cestou zpátky jsme se občerstvili v bývalém Panském hostinci a vzali to oklikou přes ratibořický zámek.

skleník, tady někde stávalo skutečné Staré Bělidlo

Barokní zámeček, své letní sídlo, nechala kněžna Vilemína Zaháňská upravit po vzoru italských letohrádků ve stylu empíru.

Po procházce po romantickém ratibořickém údolí jsme pokračovali v cestě na sever. Ještě jsme se zastavili u vojenského hřbitova z roku 1892 z prusko- rakouské války. Je tu pochováno 500 rakouských vojáků.

Další krátká zastávka byla na Ostaši, kde se Martin najedl a já zatím vyběhla nahoru na vyhlídky.

Potom už jsme pokračovali do kempu ve Zdoňově, kde jsme si zamluvili chatku. Kemp je na úplně zapadlém místě u maličké silnice na hranici s Polskem, ale moc se nám tu líbilo. Provozovatelé se snaží, ve starých chatkách (zřejmě to původně byl klasický dětský tábor) jsou nové postele, nové sprchy, záchody, vše pěkné, čisté a praktické... Navíc do adršpašských skal je to odtud asi 5 km.

My jsme tedy tentokrát do Adršpachu nemířili (nakonec jsme ani večer nenakoukli, ale byli jsme tu vloni, tak to tak nevadilo), náš první cíl v neděli byl nedaleké polské Sokolowsko.

Vesnice se do roku 1945 jmenovala Goerbersdorf a proslavila se v dějinách balneologie jako první klimatické lázně specializované na léčbu tuberkulózy. Dr. Brehmer zde po návratu z Himalájí (kde si sám tuberkulózu léčil) v roce 1855 založil Brehmersche Heilanstalt für Lungenkranke. Střed bývalých lázní tvoří ruina germánsky rozlehlé cihlově červené budovy bývalého sanatoria Grunwald. Tady se začala poprvé na světě léčit tuberkulóza novými metodami (klimatické lázně ve švýcarském Davosu byly vybudovány právě podle vzoru Grunwaldu). Po válce to tu postupně upadalo, v 90. letech koupil objekt investor, který tu chtěl vybudovat kasino, což se ale nestalo. Dvakrát tu byl založen požár..

Nyní se Nadace pro současné umění snaží objekt zachránit, probíhá postupná rekonstrukce. Zrovna když jsme tu byli my, probíhal nějaký festival, protože spousta lidí tu spala ve stanech, byli tu stánky a zřejmě i večer hudba.

Město celé působilo dost zašlým dojmem, některé domy byly teda opravené, některé ale působily spíš jako ruiny a celkově to tu bylo takové nějaké zanedbané...

Další ze sanatorií je Bílý orel. Ten měl šťastnější osud, protože z bývalého sanatoria Dr. Theodora Römplera je po rekonstrukci zařízení pro seniory. V okolním lesoparku je vidět dost zbytků ze zahradní architektury, různé sochy, bazénky a tak...

Když jsme procházeli centrem obce, všimli jsme si jakési "výstavky" a taky pamětní desky. Podle té jsem teprve zjistila, že v Sokolowsku pobýval pár let slavný polský režisér Krzysztof Kieślowski.

Kino "Zdraví" bylo součástí komplexu sanatoria Dr. Brehmera a mělo sloužit hlavně pacientům ke zpříjemnění pobytu v lázních.

V polovině roku 1951 se rodiče Krzysztofa Kieslowského přestěhovali do Sokołowska, kde se Roman Kieślowski opakovaně léčil z tuberkulózy, Krzysztof  tady navštěvoval základní školu, v tomhle kině určitě viděl řadu filmů. Teď se tu koná filmový festival věnovaný právě Kieślowskému.

další typický místní dům...