Rudolfinum a (pro mě) zapomenutá místa Prahy

Na čtvrteční procházce jsme nejdřív nakoukli do mého oblíbeného výstavního prostoru v Rudolfinu. Je tam výstava nazvaná Cool breeze, která podle stránek pořadatele "odkrývá nové možnosti prostorového zobrazování figury v současném umění v souboru děl sedmnácti mezinárodních umělců. Hlavním tématem je nové pojetí klasického sochařského námětu lidského těla, který je stále častěji zpracováván neobvyklým postupem a za použití netradičních materiálů. Výstava se pokouší o konfrontaci minulosti se současností, snaží se poukázat na zásadní posuny v současném sochařství."

Úvodní "přeintelektualizovaný" popis výstavy a jejích cílů nám zněl trochu podezřele, ale nakonec to bylo celkem zajímavé. Ona teda výstava to není velká, dá se v poklidu projít za půl hodinky i méně...

Yinka Shonibare- Květinový oblak

Krištof Kintera- Modlitba za ztrátu arogance- jediný český zástupce

Christian Holstad- Koupající se (karamel)

Thomas Schütte- Válečník

Ron Mueck- Muž ve člunu

Michael Elmgreen, Ingaar Dragset- On  

Kromě současné výstavy je ještě v dolních prostorách přehled všech možných výstav, které se tu konaly a něco o historii galerie. Josef Váchal docela pobavil....

Po kulturním zážitku jsme se přesunuli do Karlína, kde jsme kolem sokolovny došli do kasáren.

V karlínské sokolovně za začalo cvičit v roce 1867 a cvičí se tu dodnes...

Hned vedle už je vchod do bývalých karlínských kasáren. Z mého pohledu šlo vždycky o obrovskou ruinu, kolem které jsem tak maximálně projížděla autobusem a věděla jsem, že to byla kasárna a dneska se tak trochu neví, co s objektem, byly pokusy ho prodat, předělat na justiční palác.... ale všechno zatím skončilo ve fázi úvah.

Kasárna v Karlíně dal na sklonku své vlády postavit císař Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1845. Proto se desítky let jmenovala po něm. Dokud ho po první světové válce nevystrnadil Jan Žižka z Trocnova. Ve své době tato kasárna patřila k největším, pokud nebyla vůbec největšími kasárny v českých zemích. Mohla pojmout až dva tisíce vojáků. Areál byl určen pro ženijní jednotky, které tu byly až do roku 1951. Kromě nich zde v 19. století sloužil 3. pionýrský pluk a část 91. pěšího pluku. Ve druhé polovině 20. století byly do kasáren převedeny některé jednotky vojska Protivzdušné obrany státu a další menší útvary jako Hlavní povětrností ústředí, tedy vojenská meteorologická služba, Posádková hudba či Vojenská policie.

Atmosféra na místě mě příjemně překvapila, všude kavárničky, beach, různé skulptury, rozhledna, hřiště pro děti, fakt moc příjemné místo i s letním kinem (v zimě s kluzištěm).

rozhledna od Čestmíra Sušky

Jednorožec od Františka Skály

pohled z rozhledny na letní kino

na stěnách jsou infopanely o historii kasáren

a z Malostranského náměstí se sem přestěhoval Prastánek Františka Skály

Trojnožka také od Františky Skály

Čestmír Suška- Housenka

Josefína Jonášová- Vánoční krajina

Po prohlídce kasáren a vypití piva jsme se přes Karlínské náměstí přesunuli do dalšího příjemného místa zvaného Přístav 18600. Dřív tu bývala černá skládka, ovšem od roku 2014 tu vznikl projekt, který má za cíl okolí karlínského břehu změnit na živý park se zelení, kulturním programem a možností sportovního vyžití. Zase- je tu pivo, nějaké jídlo, koncerty, beach volejbal, fakt moc pěkné, takže naplňovat cíl se zjevně daří.

Nedaleko funguje přívoz na Štvanici a Bubenské nábřeží. Při západu slunce jsme se s ním romanticky přeplavili k metru :-)