Tak co to tady máme?: Norimberk- areál celoříšských sjezdů

Po dlouhé době jsme zase vyjeli za hranice, tentokrát volba padla na Norimberk. Je to blízko, v říjnu se dá ještě očekávat pěkné počasí a je tam řada zajímavostí.

Blízko to opravdu je a taky cesta byla úplně v pohodě, autobus jel pořád po dálnici, zasekli jsme se akorát na výjezdu z Prahy, pak už to šlo dobře. Ubytování jsme si vybrali skromnější a ne úplně v centru, ale dalo se to a zase jsme byli strategicky mezi dvěma oblastmi, které jsme chtěli vidět. Ne že by se teda nenašly nedostatky typu chybějící zásuvky, neexistence ubytovacího personálu nebo málo koupelen... ale tak na dva dny se to dá překonat :-)

Počasí už bohužel bylo horší, první den skoro celý pršelo... Na druhou stranu v okolí navštívených míst jsme byli skoro sami, tak to taky mělo něco do sebe. Naštěstí nelilo jak z konve, jenom tak decentně a místy, tak se to dalo.

Kvůli dešti jsme ostatně zakoupili ne úplně levné jízdenky a k bývalému areálu celoříšských sjezdů NSDAP (což byl pro mě vlastně hlavní památkový cíl) jsme se vydali tramvají.

interiér norimberské tramvaje

Vystoupili jsme přímo před sjezdovým palácem, ve kterém je dneska Dokumentační centrum areálu celoříšských sjezdů NSDAP.

Norimberské sjezdy NSDAP byly ve třicátých letech demonstrací moci, sjíždělo se sem až 750 tisíc účastníků a k tomu ještě zhruba půl milionu diváků. Aby taková akce měla vhodný rámec, pověřil Adolf Hitler v roce 1934 architekta Alberta Speera projektem areálu celoříšských sjezdů NSDAP. Speer navrhl gigantické nástupiště (které už nemohlo být dokončeno kvůli vypuknutí války). Trosky kolosálních staveb, které se dochovaly dodnes, jsou působivou výpovědí o tehdejší megalománii..

dokumentační centrum v kongresové hale

Kongresová hala byla inspirována římským Koloseem a měla pojmout 50 tis. osob. Monumentální cihlová stavba byla obložena žulovými deskami a s půdorysem 265 x 275 m by se stala největší halou na světě. Kvůli válce však už nebyla dokončena

v oblasti jsou všude rybníky

Po břehu rybníka Grosser Dutzendteich jsme dorazili k tribuně na Zeppelinově poli. Zeppelinova tribuna a Zeppelinovo pole mají jméno podle slavného německého generála a stavitele vzucholodí Ferdinanda von Zeppelin (též Ferdinand Graf von Zeppelin), který žil v letech 1838 až 1917, a jenž tu přistál roku 1909 se svým vzdušným plavidlem LZ6.

Zeppelinova tribuna je jediná dokončená stavba velkorysého projektu. Zde se konaly akce wehrmachtu a Říšské pracovní služby včetně nástupů politických vedoucích NSDAP. Areál byl původně obklopený 34 věžemi a pojal 250 000 osob + 70 000 diváků. Speerův projekt 350 metrů dlouhé tribuny se tentokrát inspiroval Pergamským oltářem. Kolonády a postranní sloupy musely být kvůli zchátralosti v roce 1967 zbořeny.

odtud řečnil Hitler

Dobové snímky ukazují, jak silné protiletecké světlomety vytvořily ze Zeppelinova pole obří světelný dóm, kde kužele stoupaly tak vysoko, kam jen lidské oko dohlédlo. Právě na chrám světla mnozí pamětníci vzpomínali jako na nejpůsobivější faktor těchto obřích srazů.

toalety tu taky byly, otázkou je, jestli je to původní :-)

Přímo v hlavní tribuně Zeppelinfeldu se nachází tzv. Zlatý sál. Mramorová místnost se zlatými mozaikami na šest metrů vysokém stropě působí po rozsvícení světel mystickým dojmem. Speer plánoval, že Hitler projde přes toto místo a schodištěm vystoupí na vršek hlavní tribuny. Vyjde z nitra budovy a sejde ke svému řečnického stupínku. Hitler však chtěl lidem zdůraznit, že je jedním z nich, a tak se ke svému místu prodral davem příznivců a následně vystoupil nahoru. Říká se, že do Zlatého sálu nikdy ani nevkročil.

v areálu před tribunou je teď hřiště

Po břehu rybníka jsme se vydali dál na Grosse Strasse, všude byly vyhlídky na kongresovou halu z různých úhlů.

Dva kilometry dlouhá a 60 m široká Grosse Strasse měla jako nástupiště vytvářet spojení mezi Luipoldovou arénou a Marzfeldem na jižním konci. V areálu pojmenovaném podle římského boha války Marta se měly konat bojové ukázky wehrmachtu. Ale ani ten nebyl nikdy dokončen. Hotové věže a tribuny byly odstřeleny v roce 1967, aby se vytvořil prostor pro obytnou výstavbu. Německý stadion se nedostal přes výkopové práce a v místě, kde se měly konat vojenské bojové hry před 400000 diváky, je dnes jezero Silbersee.

Prošli jsme kolem dalších rybníků místy, kde dřív bývala stará norimberská ZOO a cestou na tramvaj se ještě stavili v parku Luipoldhain. Tady se konaly centrální akce sjezdu. U "pomníku cti" v Luipoldově aréně uctívali nacisté památku padlých Hitlerova puče v roce 1923, kteří byli stylizováni za mučedníky. Před zraky 150 000 příslušníků SA, SS, Nacionálněsocialistického motoristického spolku a Nacionálněsocialistického leteckého spolku Hitler světil nové standarty a vlajky.