Kosmonosy

Při krátké nedělní procházce jsme stihli vidět to nejzajímavější z Kosmonos.

Hlavní místní atrakcí je samozřejmě Loreta. Santa Casa, centrum poutního místa, je kopií obydlí sv. Rodiny v Nazaretě. Loretánská kaple byla postavena D. Bossim podle projektu Jana Křtitele Alliprandiho, vysvěcena v roce 1707. Budova má obdélný půdorys a téměř plochou střechu. Stěny jsou zdobeny reliéfy ze života Panny Marie a sochami proroků, v interiéru se nacházejí nástěnné malby s výjevy ze života Panny Marie.

V areálu je také barokní kaple sv. Martina z roku 1702, pod ní kaplí je umístěna krypta, kam byli pohřbíváni majitelé panství. Autorem oltáře je Prokop Vyšohlíd z Dobrovice. Sochu sv. Martina zhotovil v roce 1724 Martin Jelínek z Kosmonos.

Protější raně barokní zvonice je nejstarší budovou areálu Lorety, byla postavena v letech 1672-1673 Domenico Agostinim podle projektu černínského architekta Francesca Carattiho.

Areál nedalekého piaristického kláštera je v celých středních Čechách známý kvůli zdejší psychiatrické léčebně.

Piaristický klášter s gymnáziem nechal v letech 1688-94 postavit Heřman Jakub Černín z Chudenic. Autorem návrhu byl Giovanni Maderna. Vznikla jednopatrová čtyřkřídlá budova. Kromě dvou věží s cibulovitými báněmi byla nad presbytářem vybudována osmiboká kamenná věž. Klášter se stal kulturním a duchovním centrem, kromě rozsáhlé knihovny se zde konala i pravidelná divadelní nebo hudební představení.

V roce 1784 byl přemístěn řád piaristů do Mladé Boleslavi. Klášter v Kosmonosech koupil v roce 1791 F. Leitenberg, který v něm zřídil textilní manufakturu na šátky.

K další změně majitele došlo v roce 1867, kdy kolej získal zemský výbor a po stavebních úpravách zde zřídil ústav pro choromyslné, dnešní psychiatrickou nemocnici.

V budově pod klášterem bývala textilní manufaktura, kterou založil 20.11.1764 italský hrabě Josef de Bolzo. Pro její provoz nechal postavit budovu dnešního “štiftu”. V rozlehlých sálech byla tkalcovna až s třiceti stavy, později tiskárna látek. Nejprve se zpracovával len a vlna, potom hedvábí a bavlna. Po smrti Bolza se střídali nájemci a manufaktura upadala. V roce 1793 ji koupil Jan Josef Leitenberger, zkušený odborník, který procestoval západní Evropu, dovedl podnikatelsky riskovat. V budově “štiftu” zavedl barvírnu a tiskárnu kartounů. Jeho syn František přikoupil budovu piaristického kláštera a zřídil v ní továrnu na šátky. Kosmonoské šátky měly i přes počáteční problémy měly nakonec kosmonoské šátky velký úspěch, protože byly levné, módní a kvalitní. Ve 2. polovině 19. století byla hlavní část výroby přesunuta do Josefova Dolu. V Kosmonosích zůstala jen výroba galanterního zboží, která byla r.1867 zrušena.

Na náměstí před zámkem se sochou sv. Jana Nepomuckého byly k vidění zavřené stánky a betlém.

Místní zámek překvapil svou monumentalitou.

Původní renesanční zámek nechal pravděpodobně postavit Adam Krajíř z Krajku kolem roku 1571.

Současný vzhled je však výsledkem přestavby za Humprechta Černína, která proběhla v letech 1697-1711 pod vedením italského architekta G. B. Alliprandi.

Jednou z charakteristických částí tohoto zámku je Zrcadlový sál, který prostupuje dvěma patry a jehož zdi jsou zdobené malbami s mytologickou tématikou. Pro svoje výborné akustické vlastnosti je často využíván k pořádání koncertů.

Poté, co se majitelem v roce 1882 stal Gottfried Mirbach, nechal jižní křídlo klasicistně upravit.

Dnes v zámku sídlí základní škola a muzeum.

Zámecký park se ještě obnovy nedočkal, takže působí dost zanedbaným (ale i docela malebným) dojmem. Kolem čtvrté hodiny se začalo smrákat, takže další pamětihodnosti až zase příště...