Slavonice, večerní Jemnice

Po prohlídce Českého Rudolce jsme se v pátek ještě vypravili do nedalekých Slavonic. Město jsme si v klidu prošli, dali si kafe, pěkné to bylo...

První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila Pánům z Hradce. Ve 14. století se osada rozšířila o dvě tržiště: směrem na západ (dnešní náměstí Míru) a směrem na východ (Horní náměstí). 

do města jsme vstoupili kolem Severozápadní bašty bývalého opevnění

Dačická brána

Mezi náměstími stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Kostel byl budován od poloviny 14. století, ale věž byla postavena až v letech 1503–1549.

Největší rozvoj zažívalo město v 16. století. Z této doby pochází nejcennější památky – měšťanské domy s bohatě zdobenými fasádami, na kterých vedle psaníčkových motivů najdete také velké množství složitých figurálních sgrafit.

Mírové náměstí a kostel Nanebevzetí Panny Marie

Po smrti Zachariáše z Hradce (1589) sem přišlo nové panstvo a s ním i úpadek města.  Slavonice byly navíc vypleněny po třicetileté váce, většina měšťanů z města v roce 1623 odešla, zbytek obyvatel postihl na konci 17. století mor. Dalšími ranami pro město bylo přemístění poštovní cesty a velký požár – obě pohromy přišly v roce 1750. 

kostel Nanebevzetí Panny Marie z pol. 14. století

V 19. století se začal do Slavonic vracet textilní průmysl a v roce 1902 spojila Slavonice s Telčí nová železnice. V krátkém období prosperity před 1. světovou válkou byla přestavěna radnice, na místě panského domu a solného skladu vyrostly dvě nové školy, přestavovány byly i další renesanční domy. Byla odstraněna také část středověkých hradeb včetně Rakouské brány. Ze tří původních bran se tak dochovaly pouze dvě: brána Jemnická (také Znojemská) a brána Dačická (též Bolíkovská nebo Červená).

domy na Horním náměstí

Do konce 2. světové války byla většina zdejších obyvatel německé národnosti. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a Slavonice se staly součástí hraničního pásma. Po uklidnění politické situace na přelomu let 1958–1959 byly z tohoto pásma vyčleněny a roku 1961 byly vyhlášeny městskou památkou rezervací. 

Horní náměstí s Jemnickou bránou

Zpátky k autu jsme se vraceli kolem bývalé synagogy z 19. století. V 70 letech 20. století byla tato novorenesanční stavba přestavěna na byty.

Po návratu do ubytování v Jemnici jsme se ještě večer prošli po městě.

Jemnice patří k nejstarším městům na Moravě, které dosáhlo největšího rozkvětu ve středověku. Město bylo založeno na začátku třináctého století jako královský majetek na křižovatce obchodních cest. Název města byl odvozen od takzvaných jamníků, tj. lidí vybírajících rudu z jam.

Místní zámek má základy ze 13. stolet, zámek samotný byl ale mnohokrát přestaván, naposledy pseudorokokově. Až do roku 1945 ho vlastnili Pallaviciniové, za války se tu ukrývaly vídeňské umělecké sbírky. Po válce byl zámek užíván pohraniční stráží, v roce 2014 byl zpřístupněn návštěvníkům, smělé plány na výstavbu sanatoria pro válečné veterány se ale nepodařilo realizovat.

My jsme kromě náměstí prošli i vedlejší uličky- místní židovská čtvrť se nacházela mezi ulicemi Zámecká a U Templu. Dochovalo se z ní ale jenom pár domů, synagogu v roce 1942 zničili nacisti. Na místě židovské čtvrti se dnes nachází pamětní deska.

O kousek dál jsme si prohlédli půlkruhovou kamennou baštu, která se jako jediná dochovala z jemnického opevnění. To nechal roku 1227 postavit Přemysl Otakar I.

Přes park jsme pak sešli k místnímu židovskému hřbitovu ze 14. století. Pravděpodobně se jedná o nejstarší židovský hřbitov na Moravě. Nejstarší hroby pochází z roku 1676, pohřbívalo se zde až do roku 1942.

Na náměstí jsme se pak vraceli přes další zbytek městských hradeb s mostem ze 13. století.

kamenný reliéf panny pravděpodobně gotického původu na zdi branky

Dominantou náměstí Svobody je kostel sv. Stanislava z pol. 14 století, který byl roku 1580 renesančně přestavěn. Na jeho věž se dá vystoupat, my jsme to ale vzhledem k pokročilé hodině nezkoušeli...

Celkově Jemnice působila moc příjemně. Jen škoda, že dojem z hlavního náměstí trochu kazí množství zaparkovaných aut.