Cesta do Prdele se zastávkou v Českém Rudolci

První den prodlouženého víkendu jsme se vydali z Jemnice na severozápad. Nejdřív jsme se krátce zastavili v Českém Rudolci a potom pokračovali k Valtínovskému mlýnu a rozhledně U Jakuba.

Zámek v Českém Rudolci na mě zanechal dojem už před lety (odhaduji tak minimálně deseti, kdy jsem v téhle oblasti byla naposledy). Měla jsem ale pocit, že se opravuje a tudíž dneska už bude po všech těch letech určitě jako nový. Tak ne, opak je pravdou... Chátrající skorozřícenina sice vypadá velmi romanticky a malebně, na druhou stranu je to tedy smutné. Jediné, co vypadá trochu opraveně, je věž (+ interiér je zastřešený, takže tam alespoň neteče a je šance na záchranu v budoucnu).

Tvrz v Rudolci vznikla v první polovině 14. století, neboť v r. 1353 už podle pramenů náležela vladykům z Rudolce. Koncem 14. století byla v zeměpanském držení; markrabata udílela tvrz i vesnici lénem. V polovině 16. století přešla tvrz s příslušenstvím na Hodické z Hodic. Kateřina z Hodic prodala v r. 1630 Rudolec s tvrzí, přestavěnou v renesančním stylu  s dvorem, s mlýnem a s pilou císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Později se držitelé panství rychle střídali. Tvrz byla z větší části zničena požárem v roce 1860.

Dnešní podoba zámku pochází z 60. let 19. století, kdy byl na místě tvrze postaven nynější dvouposchoďový zámek s věží, která má půdorys nepravidelného mnohoúhelníku. Majitelem velkostatku byl tehdy major ženijního vojska Angelo Picchioni. 

Jde o stavbu ve stylu tudorovské novogotiky, někdy se zámku říká Malá Hluboká, ačkoliv jejím vzorem nebyla Hluboká, ale italský zámeček Miramare.

Výhradním vlastníkem objektu je od r. 2009 společnost Malá Hluboká a.s., která začala postupně obnovovat zámek a přilehlé budovy. Zámek je zabezpečen a zpřístupněn, byl zprovozněn protější zájezdní hostinec z 18. století a došlo k rekonstrukci barokní oranžerie. Po 118 letech se tu také obnovila tradice vaření piva a podařilo se zrekonstruovat i historickou bývalou budovu správce zámku, ve které dnes funguje informační turistické centrum.

My jsme se po procházce kolem rozhledny U Jakuba zastavili v Rudolci znovu a zúčastnili se prohlídky vnitřku zámku. Paní průvodkyně nám přitom objasnila, že společnost Malá Hluboká měla sice původně smělé plány, ale potom se zúčastnění nepohodli a samotná rekonstrukce zámku se jaksi zadrhla... no, tak třeba se to ještě v budoucnu zase rozhýbe...

pamětník starých časů

Trochu mě překvapilo, že uvnitř zámku se nedochovalo prakticky nic. Teda ne že by člověk očekával vybavené komnaty, ale i architektonicky vnitřek téměř postrádá původní prvky, protože ještě v 80. letech bylo v plánu zámek přestavět na hotel, přičemž došlo k dost citelným stavebním zásahům do interiéru zámku.

různé bezcenné (ale stylové) pozůstatky bývalého vybavení

malý kousek původní výmalby

krásná dřevěná okna, většinou už vylámaná včetně obložení

původně odkrytý vnitřní dvůr je teď zastřešen

poslední předváleční vlastníci před zámkem a bazénkem

bazének nyní

omítka

Dopolední procházka, z které jsme se do Rudolce vraceli, vedla z nedalekého parkoviště u Valtínovského mlýna na okruh k rozhledně U Jakuba a dál k žulovým balvanům.

Asi nejzajímavější (a hlavní) cíl byl slavný skalní útvar Ďáblova prdel. Jde o žulový balvan, typický pro zdejší oblast.

Původně jsem si představovala, jak si to tu pěkně v klidu a sami odfotíme, ale to jsem se spletla. Naučná stezka je dost frekventovaná, pohybuje se tu spousta lidí s malýma dětma a taky hodně cyklistů. Klid tu není vůbec a na fotky se stojí téměř fronta. To je halt tak, když se člověk na něco těší.... Ale tak dobrý, viděli jsme a i tak to stálo za to.

Mezi rozhlednou a prdelí se nachází moc pěkně upravená kaskáda rybníků. Je tu ostrůvek, dřevěný vodník a spousta velkých kaprů ve vodě.

Na konec stezky jsme si nechali samotnou rozhlednu. Je vidět, že celý areál je budován hlavně pro děti, protože v okolí je spousta dětských atrakcí, taky občerstvení a stánky se suvenýry.

elegantní čarodějnice...

.. a její perníková chaloupka

rozhledna

Na rozhlednu jsme vystoupali a pořídili pár fotek z okolí. Bohužel Česká Kanada nemá moc výrazné kopce, takže jsou to spíš pěkné pohledy do kraje, na kterých nejsem schopná nic konkrétního identifikovat.

poslední dřevěná figurka- Dědeček Hříbeček