úterý 2. dubna 2024

Na Děčínský Sněžník a Vlčí jezero

Pěkné počasí a volno na Velký pátek- dobrá kombinace pro výlet do jarní přírody. Tentokrát jsme po delší době vystoupali na Děčínský Sněžník..

Zaparkovali jsme u Vlčího jezera a vydali se po zelené a červené k rozhledně.


Vlčí jezero je uměle vybudované jezero pod Děčínským Sněžníkem s rozlohou 0,44 ha. Nachází se v nadmořské výšce 475,8 m. n. m. 

Když jsme vystoupali po červené na první vyhlídku, byly ještě výhledy pěkné, saharský prach se zatím jen blížil a na sever  zatím nedosáhl...


vzadu nezřetelný Ještěd


výraznější se jeví Růžový vrch (? asi)

Od prvních vyhlídek už to bylo k rozhledně jenom kousek.


směr Děčín

Rozhlednu nechal v roce 1864 postavit majitel zdejšího panství František Antonín Thun dle návrhu drážďanského architekta Karl Moritze Haenela. Věž s romantickým vzhledem inspirovaným anglickou gotikou patří mezi nejstarší rozhledny v Česku a dříve sloužila pouze pro geografické měření. V roce 1936 byl na rozhledně poprvé v Čechách zachycen televizní signál, jednalo se o záběry Olympijských her v Berlíně.

 


Náhorní plošina s nadmořskou výškou kolem 720 m. n. m. je proslulá nádhernými výhledy do všech stran.


směr České Středohoří

Drážďanská vyhlídka



nejsevernější pohled na stolové hory už v Německu

Z Drážďanské vyhlídky jsme kousek sestoupili po silnici a potom pokračovali ke Švédskému hřbitovu.

skály v zatáčce


Od Švédského hřbitova jsme sešli na okraj obce Sněžník a potom po neznačených cestách prokličkovali k Nosticově silnici.

cesta ke Café Luft je stále zřetelná

Po cyklostezce jsme se pak vrátili k Vlčímu jezeru a auto. Nebylo to ani tak dlouhé, ale výhledy byly fajn, nahoře docela zima a vítr, takže jsme se těšili domů do tepla.

neděle 3. března 2024

Konec černobílé doby

Dnes konečně došlo zase jednou na Národní galerii- tentokrát výstava o umění od konce 2. světové dálky do současnosti (respektive roku 2021). 


Trochu chaotické a napřeskáčku postřehy..



Toyen- Na zámku La Coste, 1943


František Kupka- Stvoření, 1946

Fernan Léger- Milenci v krajině, 1952



Václav Boštík- Lebka VI, 1954








Ladislav Sutnar- Mořská laboratoř, 1950-1952


Olbram Zoubek- Tři postavy, 1964

Jitka Válová- Koridor, 1967


Jiří Sopko- Tajemství, 1968


Vladimír Komárek- Ptáci, 1979

Věra Janoušková- Šedá figura, 1986

Michael Rittstein- Lokální historka, 1983








Anna Hulačová- Chlapec a kamna, 2017