hradiště a hrady na severozápad od Plzně

V pátek večer jsme z Plzně popojeli kousek na severozápad a ubytovali se na statku v Krasíkově. 

Dvůr Krasíkov je rozsáhlý zemědělský areál, který býval v historii krásným knížecím poplužním dvorem zahrnujícím pivovar, maštale, kravíny, teletníky, bramborárnu, kovárnu, zahradnictví, stodolu, špejchar a další a další stavby. Za socialismu byl statek bohužel zdevastován provozem strojně-traktorové stanice státního statku. 

Ani po privatizaci se to moc nezlepšilo, až po roce 2005 se současní majitelé snaží objekty zachránit. Jsou tu stáje pro koně, kozy a ovce, krámek, venkovní sezónní bistro, sýrárna pro výrobu kozích a kravských sýrů, penzion a turistickou ubytovna. 

Po prohlídce statku a zvířátek jsme se vydali na výlet. Auto jsme nechali u Úterského potoka nedaleko Šipína a kolem lesní kapličky Panny Marie jsme pak do Šipína i došli.

Úterský potok

Roubenou kapli v zatáčce silnice, nechal v r. 1892 vystavit kníže Konstantin z Löwensteinu na místě starší kapličky u zázračného pramene. Prostou stavbu sroubenou z mohutných klád kryje šindelová střecha se zvoničkou.

V místě současného Šipína (osada Šipín s kostelem, farou, hájovnou a školou) stávalo pravděpodobně přemyslovské hradiště navázané na nedaleké Bezemínské hradiště ze starší až střední doby hradištní. Mělo okolo 1,5 ha a z východu v nejužším místě šíje jej chránil příkop a příčný val, který je dodnes patrný.

vyhlídka do údolí potoka Hadovka

Boží muka

Po trase naučné stezky jsme pokračovali k protějšímu hradišti Bezemín. Hradiště z 8. – 9. stol. je zřejmě nejstarším slovanským hradištěm západních Čech. Jako mnohá raně slovanská hradiště je i to bezemínské umístěno na ostrožně nad soutokem potoků, kde bylo dostatečně chráněno. Skládalo se ze dvou samostatně opevněných částí. Na severozápadě byla nejdůležitější část hradiště nazývaná akropole. Druhý opevněný areál byl mnohem větší (3,5 ha) a valy, které ho obepínaly, jsou dodnes patrné, stejně jako stopy po vstupní bráně v jižní části.

jsou tu krásná vyhlídková místa

údolí potoka Hadovka

Po trase naučné stezky to byl už jenom kouse k hradu Gutštejn. 

Hrad Gutštejn byl založen počátkem 14. století a byl spojován s mocným rodem Gutštejnů, kteří vymřeli roku 1747. Už ale v polovině 16. století bylo panství přeneseno do Bezdružic a hrad zůstal neobydlený. 

Menší siestu jsme si naplánovali u zatopeného čedičového lomu pod Hradišťským vrchem nedaleko Konstantinových lázní, který je v létě oblíbeným koupalištěm. Teď tu byl poměrně klid, sluníčko docela pražilo, atmosféra skoro prázdninová, jen voda poněkud studená...

Naše další cesta vedla do nedalekého Úterý. Městečko je to malé, ale opravdu malebné. Oproti návštěvě před cca 15 lety se tu snad ani nic nezměnilo...

V městečku je mnoho cenných historických budov -  měšťanské domy na náměstí, renesanční radnice tamtéž, barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele s krásnými varhanami nebo barokní hřbitovní kostel sv. Václava. Pro svůj půvabný ráz je Úterý také oblíbeno mezi filmaři, točily se zde např. snímky Zvony z rákosu a Zdivočelá zem.

.

Velmi rychlou zastávku jsme pak udělali ještě v nedalekých Bezdružicích. Zdejší zámek vypadá poněkud opuštěně a zchátrale, je ve vlastnictví České republiky... 

Prošli jsme se jenom po náměstí a pak už se vrátili do Krasíkova.

Švamberk, Konstantinovy lázně a další zastávky cestou do Prahy

Na hrad Švamberk, který se nachází přímo nad Krasíkovem, došlo až poslední den. Počasí se trochu zhoršilo, ale pořád to bylo celkem v pohodě a nepršelo.

Nahoře na kopci jsme si nejdřív prohlédli kostel se zvonicí. Nejstarší zmínky o kapli sv. Máří Magdalény umístěné na předhradí pocházejí již z roku 1342. Současný kostel byl znovu postaven v roce 1652, poté, co původní kostel v roce 1644 vyhořel. Součástí areálu je i vedlejší zvonice.

Gotický hrad Švamberk vznikl patrně ve 2. polovině 13. století a procházel postupnými úpravami. V severozápadní části vrchu Krasíkov se dnes dochovala kulatá věž a k ní přilehlá zeď paláce.

pohled na statek Krasíkov

výhled směrem k Plzni

Po prohlíce Švamberka jsme se vydali do nedalekých Konstantinových lázní. Tyto lázně leží v půvabné a čisté krajině lesů. Lidé sem jezdí hlavně kvůli klidu a čistému vzduchu.

My jsme se prošli lázeňským parkem ke smírčímu kříži, prameni a potom na náměstí.

Smírčí kříž původně stával na cestě do Bezdružic, je na něm z obou stran zobrazení rovnoramenného kříže umístěného v kruzích. Víc se mi o něm bohužel zjistit nepodařilo.

Zdejším hlavním pramenem je uhličitý Prusíkův pramen, pro který byl v lázeňském parku postaven nový pitný pavilon.

starý pitný pavilon

kostel Panny Marie Lurdské z konce 19. století

socha Švihák lázeňský od Jaroslava Šindeláře na náměstí

Z Konstantinových lázní jsme se vydali do Stříbra. Cestou nás ještě zaujal zámek ve Slavicích. 

Zámek vznikl v 17. století přestavbou starého ovčína na nový zámek. Současná podoba je výsledkem přestavby v roce 1925, kdy tehdejší majitel nechal přistavět věž v průčelí objektu a doplnit zahradní průčelí lodžií se dvěmi věžemi. Zámek je dost zchátralý, ale je vidět, že se na něm i okolních budovách pracuje.

Po prohlídce soukromého pozemku (ale ta cedule byla opravdu jen na té cestě, po které jsme se až vraceli) jsme už bez zastávek dorazili do Stříbra. 

Město se od mé poslední návštěvy hodně změnilo k lepšímu, spousta staveb prošla rekonstrukcí a město už taky nepůsobí tak mrtvým a opuštěným dojmem.

Mariánský sloup na náměstí z 18. století

portál bývalého městského domu

náměstí s renesanční radnicí

Radnice na Masarykově náměstí je rozsáhlá renesanční stavba se třemi štíty, vystavěná v průběhu 16. století na místě dvou domů. Do dnešní doby byla rozšířena v roce 1588. Zadní části objektu pak byly ještě upraveny v 19. století. Z této doby také pochází rekonstrukce fasády se sgrafity. Sgrafita představují založení města, hájení města proti křižákům a alegorii spravedlnosti. 

pohled na město (okolo roku 1800)

Hlavním stříbrským kostelem je pozdně gotický kostel Všech svatých, který byl v letech 1754–1757 barokně přestavěn. Kostel se nahází na Kostelním náměstí mezi Masarykovým náměstím a Kamenným mostem.

Ve městě se dochovalo poměrně dost prvků městského opevnění. Jedním z nich je Židovská branka, kterou jsme procházeli cestou ke kamennému mostu.

Jediným dochovaným bastionem městského opevnění je tzv. Husitská bašta zmiňovaná již v 1.polovině 15.století. Po zrušení hradeb byla přebudována na obytný dům.

Od bašty jsme zamířili k řece Mži s krásným Kamenným mostem.

Renesnační kamenný most byl dokončen v roce 1560 stavitelem Benediktem Volchem. Jedná se o třetí nejstarší zachovaný most u nás. Jeho mostecká věž s bránou je jednou z mála dodnes stojících mimo Prahu.

Podél řeky jsme pak pokračovali ke Koubkově brance. Ta je bohužel pod lešením, takže skoro nic není vidět...

Do areálu nedalekého hornického skanzenu jsme jenom nakoukli, byl ještě zavřený.

Po obědě ve Stříbře jsme už zamířili zpátky do Prahy. Cestou jsme zvládli ještě jednu krátkou zastávku, a to ve Starém Plzenci. 

Zdejší raně středověké hradiště Hůrka  původně pojmenované Plzeň bylo založeno nejpozději v desátém století a existovalo až do první poloviny čtrnáctého století. V dobách své největší slávy, kdy byl hradním správcem syn Přemysla Otakara I. a pozdější král Václav I., se zde dokonce razily mince. Význam místa dokládá i královská listina z roku 1266, která mluví o tom, že v té době se na území hradiště nacházelo osm kostelů.

Od druhé poloviny třináctého století význam hradiště upadal a centrum osídlení bylo přesunuto do prostoru dnešní Plzně.

Součástí staroplzeňského hradiště byla i Románská rotunda sv. Petra a Pavla, ta tudíž patří k nejstarším celistvě dochovaným církevním stavbám svého druhu v Čechách. 

výhled na Starý Plzenec a hrad Rabyně

Na akropoli stál od druhé poloviny 11. století kostel sv. Vavřince se samostatně stojící zvonicí a v horním předhradí kostel sv. Kříže. Oba zmizely počátkem 19. století a jejich existenci připomínají jen odkryté základy. 

Na jeden víkend toho bylo až dost, takže už následoval jenom návrat do Prahy. Pěkné to ale bylo.