úterý 12. srpna 2025

Špania dolina a Korytnica

Pondělní den byl asi "nejchladnější" z celého týdne, nahoře bylo asi jen 24 stupňů, v Bystrici asi o něco málo víc.

Hned ráno jsme se vypravili do Španiej doliny, hornické obce vysoko v kopcích nad městem. Naposledy jsme tu byli před dvěma rokama, ale nestihli jsme projít všechno, co jsme chtěli, protože začalo pršet. Ani při předchozí návštěvě nám počasí nepřálo a z naučné stezky nás vyhnala bouřka. 

Dneska to tedy konečně klaplo a prohlédli jsme si obec i její okolí poměrně důkladně, hurá.

Z náměstí jsme se vydali zastřešeným schodištěm ke kostelu a potom dál k rozcestí Alžbetka.




gotický kostel Proměnění Páně

Na rozcestí připomíná informační tabule šachtu Maxmilián, je tu i báňský vlak.



Narozdíl od předchozích návštěv jsme se ale tentokrát vydali doleva a došli k bývalé šachtě Ludovika.

pohled na haldu šachty Maxmilián shora


pozůstatky šachty



Potom jsme se rozhodli kolem haldy šachty Ludovika sejít zase dolů do obce. Tu jsme prošli z druhé (dosud neprozkoumané) strany s řadou pěkných výhledů a zákoutí.

z haldy šachty Ludovika

pohled na kostel a haldu šachty Maxmilián za ním

Španiu dolinu osvobozovali rumunští vojáci

kaplička sv. Anny

kaplička sv. Klimenta

Vrátili jsme se do centra a vydali se přímo nahoru na haldu šachty Maxmilián, od které jsme pokračovali dál po naučné stezce.






na druhém konci Španiej doliny


Španiu dolinu jsme si konečně pořádně užili. Místní restaurace nás ale moc nezlákaly, tak jsme se rozhodli pokračovat dál a zkusit si dát kafe někde jinde. 

Překročili jsme sedlo v Donovalech a sjeli o kus níž do Korytnice. 

Lázně Korytnica kúpele prosperovaly až cca do roku 2002. V důsledku zpackané privatizace a následných sporů lázně více než 20 let chátrají. Předposledním majitelem lázní byl Marián Kočner, v roce 2024 je ale koupil nový majitel a snaží se o změnu. Funguje stáčírna minerální vody a nad ní nově zrekonstruovaný penzion. Jsou také zpřístupněny 4 opravené prameny.




symbol lázní je nově natřený

Kavárna v penzionu nad stáčírnou byla zavřená protože pondělí, tak jsme se vydali na obhlídku lázní bez kávy. Celou dobu jsem se snažila porovnat stav budov se vzpomínkami z roku 2017, kdy jsme tu procházeli cestou z hřebene, ale moc rozdílů jsem neshledala.

kaplička sv. Ondřeje má upravené okolí

zato Kúpelný dom je pořád ve stejném stavu



pramen Vojtěch nám teda moc nechutnal

chata Salatín


opravený pramen Jozef

vlevo pramen Žofie, vpravo pramen Antonín- tady byla voda dobrá tak, že jsme si nabrali s sebou

Od pramenů jsme prošli lesem k léčebným domům v horní části lázni. Ten první ještě nevypadal tak špatně (ale vybydlený byl stejně jako ostatní).

vila Anna

ve vedlejší Slávii dokonce hořelo

léčebný dům Olga s pamětní deskou připomínající pobyt Ludovíta Štúra v lázních

Společenský dom




památník padlým v SNP

léčebný dům Hygiea

jeho zadní část vypadá už docela nebezpečně

Tady si z nás mapy.cz udělaly tak trochu dobrý den. Zboku lázeňského domu Hygiea (ano, v té části, která vypadá, že se každou chvíli zřítí) je nápis Espresso a na mapách je to vyznačeno jako fungující kavárna. My jsme si říkali, že třeba tam bude něco nově zbudovaného nebo opraveného, ale je tam tohle. 
No, aspoň jsme se zasmáli. Chyběl už jen starý pan číšník ze Šumných měst, jak s úsměvem vychází z ruiny a nabízí kávu z pítka s nápisem Korytnica.




na závěr pohled na zrekonstruovaný penzion a dole stáčírnu minerální vody

No, tak lázně Korytnica byly moc zajímavé, zase za pár let přijedu zkontrolovat pokrok...

pondělí 11. srpna 2025

Hronsek, Zvolen a Slovenská Ľupča

V neděli bylo ještě větší vedro než v sobotu. My jsme se ale nenechali odradit a vydali se na jih od Banské Bystrice.

První zastávka byla v Hronseku, což je maličká obec z asi tak 600 obyvateli. Ovšem, nachází se tu řada památek, které jsme postupně obešli.

První byl  barokní Sóosovsko-Géczyovský kaštieľ s krásnou zahradou kolem. Historie kaštielu sahá do roku 1775, v trojúhelníkovém tympanonu je erb rodiny Geczyú.




Další památkou je nedaleký vodní hrad neboli Géczyovský kaštiel.  Ten byl postaven ve 14. století a do současné podoby byl přestavěn ve století 16. V interiétrech jsou vzácné nástěnné malby.






A poslední je nejznámější památka- dřevěný artikulární kostel se zvonicí, který ja dokonce památkou Unesco.

Kostel byl postaven v 18. století. Po Šoproňském sněmu dostali evangelíci povolení postavit v jedné stolici dva kostely- zde to bylo v Hronseku a Ostré Lúce. Stavba však měla několik podmínek- musela být postavená v průběhu jednoho roku, musela být celý ze dřeva a bez použití kovových prvků, nesměla mít žádnou věž ani vchod z ulice. 

V Hronseku se tedy podařilo všechny podmínky dodržet, kostel pojme až 1100 osob, uvnitř jsou varhany a obrazy od slovenských mistrů. Vedle kostela stojí dřevěná zvonice a v blízkosti evangelický farářský dům, kde vznikaly slovenské vlastenecké písně a konala se svatba básníka Andreje Sládkoviča

zvonice

kostel má půdorys kříže

sochy u vedlejšího domu- že by Sládkovič?



Pro prohlídce Hronseku jsme popojeli o kousek dál do Zvolena. Nejdřív jsme chtěli vidět aulu Technické univerzity od architektura Vladimíra Dědečka. 


Areál školy byl docela opuštěný a aula vypadala překvapivě malá. Asi se její architektonická výjimečnost projeví hlavně zevnitř.

Vedro bylo dost nesnesitelné, ale přesto jsme se parkem kolem památníku Zvolenského manifestu a pancéřového vlaku vydali ke zvolenskému zámku.

památník setkání Andreje Hlinky a Martina Rázusa v roce 1932

jeden ze tří obrněných vlaků, který bojoval ve válce



Přes ulici jsme pak došli ke zvolenskému zámku. Jeho historie sahá do 14. století, kdy ho král Ludvík I. z Anjou začal stavět jako gotický lovecký zámek. Původně sídlo králů a významných šlechticů, jako Jan Jiskra z Brandýsa a Matyáš Korvín, prošel zámek několika přestavbami, přičemž renesanční podoba se zachovala dodnes. Dnes v něm sídlí Slovenská národní galerie.






Centrum Zvolena, kam jsme se vydali potom, už působilo docela mrtvě. Částečně to bylo tím vedrem a částečně nedělním odpolednem.

Obešli jsme náměstí s kostelem sv. Alžběty a vrátili se k autu napůl uvařený.





Po občerstvení, kafi a siestě v ubytování jsme se navečer ještě vydali do nedaleké Slovenské Ľupče s krásným hradem. Bohužel otevírací dobu má snad do půl čtvrté, tak jsme ho viděli jen z parkoviště. Škoda, nahlédnout aspoń na nádvoří by určitě bylo zajímavé.


kostel v Lupči

Cestou domů už při začínajícím soumraku jsme se ještě stavili u monumentu Majer  v okrajové čtvrti Banské Bystrice Majer.



Monument od architektů Benjamína Brádňanského, Víta Halady a Maroše Greše stojí na místě bývalého hřbitova z první světové války. Hřbitov téměř zanikl při stavbě nové silnice, ale díky občanské iniciativě byla zachráněna alespoň část hřbitova a vypsána soutěž na obnovu památníku.

Stavba monumentu s vyhlídkou začala ke stému výročí konce 1. světové války, svým tvarem evokuje náhrobek a slouží zároveň jako kaple, pietní místo a vyhlídka. Schránka z oceli je široká 2,4 m, dlouhá, 19,2 m široká a 8 m vysoká