jarní Středohoří aneb z Žimu do Dolních Zálezel

V neděli 8.5. jsme se vydali na kratší výlet po nakvetlém Středohoří. Vlakem jsme dojeli do vesnice s pěkným názvem- Žim :-)

obec je poprvé zmíněna r. 1352, je tu pozdně gotický kostel Nalezení sv. Kříže ze 16. století a řada pěkných lidových staveb.

Vydali jsme se směrem ke Kletečné a došli do obce Záhoří (s kapličkou)

Když jsme vystoupali ještě o kousek výš, objevily se krásné výhledy na Krušné hory

a Středohoří (i když tady se přiznám, že nějak nedokážu ty kopce úplně identifikovat)

Kletečnou jsme obešli, tady je fotka z druhé strany a alej hrušní, velmi fotogenické :-)

a okolo Újezdské hory došli do Radejčína.

V Radejčíně je hezké nádraží, takové autentické. Dřív vlaky projížděly přes Středohoří z Úpořin do Opárenského údolí a Lovosic. Teď ale trať končí v Radejčíně a zbytek trati je uzavřen kvůli sesuvům při stavbě dálnice. Je otázka, jestli se vůbec bude opravovat, více třeba zde

http://usti.idnes.cz/obnova-zeleznicni-trati-097-pod-sesuvem-na-dalnici-d8-f8t-/usti-zpravy.aspx?c=A150203_2136561_usti-zpravy_alh

 

Kousek od Radejčína je od roku 2009 nová rozhledna, konečně jsem se na ní dostala i já..

Z rozhledny je hlavně vidět vyústění dálničního tunelu, (už dlouho) ve výstavbě

Pohled směrem do Středohoří, vpravo vytěžený Deblík, pod ním už teče Labe

vzadu Krušné hory a na druhé fotce Krušné hory + kousek dálnice v popředí

cesta od Kletečné, po které jsme přišli a pohled směrem k Litoměřicím- Kamýk s Plešivcem, Radobýl a úplně vzadu Říp

po žluté dál na Dubice je vyhlídka Jaroslava Srby (nepodařilo se mi zjistit, kdo to byl- našla jsem odkazy na fotbalistu ročník 1905 anebo publicistu, který píše cestopisné reportáže). Každopádně je odtud pěkně vidět dálniční oblouk a za ním se objevil Lovoš

Po žluté značce jsme došli až k dubickému kostelíčku svaté Barbory. Kostelík je původně luteránský z roku 1579 a v souvislosti s přechodem pod katolickou církem byl roku 1643 přestavěn. Známý je hlavně svými parádními výhledy a je to (i díky sympatické restauraci hned vedle) oblíbený výletní cíl.

pohled na zákrut řeky s vykutaným Deblíkem

a dole Dolní Zálezly s řekou, která za zákrutem už vtéká do Ústí

nás už čekal jenom rychlý sestup a úprk na vlak ze Zálezel do Ústí, pěkné to bylo

z Řeže do Kralup

Při dnešní vycházce jsme v Řeži překonali Vltavu po lávce pro pěší a podél kolejí došli do Libčic nad Vltavou. Je to celkem sympatické a překvapivě rozlehlá obec, která byla poprvé zmíněna už v roce 993. Od roku 1948 je to město (!). Od konce 19. století tu byla tradiční výroba šroubů a cihel. Nejvýznamější památkou je barokní kostel sv. Bartoloměje stojící na místě původní románské stavby.

prošli jsme centrum, vyfotili pár zajímavých zákoutí

a vystoupali na vyhlídky nad obcí. Teda vyhlídky tam byly, ale kromě toho ještě fakt obrovská skládka, trochu překvapení, aspoň to vypadá, že už se tam nenaváží

Vystoupali jsme lesem na kopec a pokračovali na Kralupy po polní cestě. Všude kvetly stromy, řepka a objevovaly se pěkné výhledy, vzadu byly třeba vidět skály z Větrušické rokle na druhé straně řeky.

 

žluté potěšení :-)

nakonec se v dálce objevily Kralupy a za nimi Říp

Cestou jsme míjeli kopec Nehošť s věží, od které je parádní vyhlídka. Dá se prý vidět celé Středohoří, Krušné hory, Krkonoše. Tak dobrá viditelnost asi dneska nebyla...

 

za Řípem by to mohlo být Ralsko (? .. možná)

vzadu je nezřetelně vidět něco málo ze Středohoří

pohled směrem ke Slanému

a poslední fotka mraků

Dolský mlýn

Dneska (sobota 30.4.) jsme se vydali z Jetřichovic k Dolskému mlýnu a na vyhlídku nad ním.

cesta vede podél krásného čistého potoka (konkrétně Jetřichovické Bělé)

minuli jsme pěkně upravený Hubertův pramen

a hned vedle je starší studánka u skalní stěny, která sloužila jako zdroj pitné vody pro skautské tábory, ta je poněkud méně upravená...

o kus dál, v místě, kde se sbíhaly hranice několika obcí, stávalo za loukou přes vodu stavení poprvé zmiňované v písemných pramenech roku 1778 jako usedlost v místní části Grundmuhle (Dolský mlýn). Bydlel tu domkář a nádeník Josef Leinert s rodinou. Na rozdíl od mlýna, který stál na panském pozemku, byl dům č.p. 2 postaven na rustikálu a vázaly se k němu robotní povinnosti. Po druhé světové válce byl dům opuštěn a dnes z něj zbyly jen ruiny a sklepy. 

Původní dřevenou lávku tzv. Grundbrucke, nahradil roku 1902 současný most, dílo českokamenického stavitele Heinricha Rengera, první železobetonová konstrukce v Čechách.

Hned za lávkou je mohutný smrk, kterému se říká Královský. Je vysoký cca 27 metrů a žije už víc než 180 let.

Tentokrát jsme si dokonce udělali zacházku na Kamenickou vyhlídku. Je odtud nádherný pohled na soutěsku Kamenice, řeka tu vytváří až 80 metrů hluboký úzký kaňon, kde panují odlišné klimatické podmínky. Zatímco na dně soutěsky se daří horským druhům rostlin a živočichů, pískovcovou náhorní plošinu porůstá především suchý borový les.

cesta dolů k mlýnu, musela být bytelná...

Nakonec jsme se konečně dostali k Dolskému mlýnu. Je to jedna z nejstarších dochovaných staveb na území národního parku. Nejstarší písemná zmínka o něm pochází z 16. století. Od roku 1696 byl mlýn (s výjimkou let 1727- 1733) v držení rodiny Pohlů. Současná budova pochází z roku 1727, kdy nahradila starý objekt zničený požárem. V dnes již neexistujícím domě naproti mlýnu sídlila v 19. století finanční stráž, pak zde byla pekárna a ve 20. století hotel. Za náhonem stojí zbytky palírny, vybudované na místě původní stavby zničené povodní v roce 1846.

 

Poslední obilí se zde semlelo v roce 1931, pak už mlýn sloužil jenom jako hostinec, který vzkvétal díky strategické poloze na konečné stanici pramicové trasy Ferdinandovou soutěskou provozované v letech 1881-1939. Po 2. sv. válce areál postupně chátral. V roce 2000 se stal majetkem správy národního parku a o 7 let později byl vyhlášen kulturní památkou. S pomocí dobrovolníků se daří konzervovat zachovalé části do podoby romantické ruiny.

řeka Kamenice

mech

Kamenice z mostu

Jetřihovická Bělá

V Jetřichovicích se chystalo pálení čarodějnic, zatím se ale nepálilo, asi se čekalo na setmění a na to jsme bohužel neměli dost času...