Dlouhá Louka a Fláje

Dnes jsme se vydali nahoru do Krušných hor, ale trošku dál od oblíbené Moldavy. Vrch Tří pánů je sice kousíček, ale dozadu na Dlouhou Louku jsme nějak nikdy nedošli.

Auto jsme zaparkovali nedaleko zaniklé obce Vilejšov. 

V roce 1930 bylo v obci 48 domů s 228 obyvateli. Po odsunu německých obyvatel se stal Vilejšov chatovou osadou. Z důvodu vybudování vodního díla Fláje byla obec kvůli zřízení ochranného pásma v r. 1955 zrušena. Dnes lze v místě obce nalézt pouze zarůstající zbytky původních domů.

Po krásných cestách loukama a po malých silničkách jsme došli k rozcestí Pod vrchem Tří pánů.

Kousek před Dlouhou Loukou se objevily výhledy na Loučnou

Pohled do Pánve směrem k Duchcovu a Bílině byl poněkud zamlžený

hospoda Rozcestí v Dlouhé Louce

Po posezení v hospodě jsme se vydali směrem k Loučné, ale těsně pod ní jsme uhnuli po cyklostezce mířící k vodní nádrži Fláje podél plotu Flájské obory. Pohybovali jsme se celkem vysoko a všude tam rostly zajímavé borovice a kleče.

Pod Flájským vrchem vtékal do přehrady horský potok a začaly se objevovat první pohledy na vodní plochu

Z druhé strany přehrady jsme se dívali na zbytky kostela v bývalé osadě Fláje a sochu Sv. Jana Nepomuckého

Potom už jsme jen obešli Flájský vrch a po neznačených cestách se dostali zpět na silnici a k autu. Bylo ideální počasí na výlet, příjemně, občas pofukovalo a přitom žádné vedro.. skoro škoda jet domů.. ale teda jeli jsme :-)

Bílichovské údolí a Panenský Týnec

Dneska jsme se vydali na kratší výlet do docela neznámých končin, za hranice Ústeckého kraje až ke Slanému.

Prošli jsme okruh lesem a kolem rybníků Bílichovským údolím. Menší část údolí je chráněná jako přírodní rezervace hlavně kvůli výskytu vzácných rostlin, především Kýchavice černé. 

Podle pověsti se sem uchýlil staroměstský kat po popravě 27 pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621 a v jeskyni tu žil sám se svým psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a taky údolí se nazývalo Gotharské údolí, Gothardům dolík nebo jen Gothard. Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí.

NO nevim, když jsem se dívala na informace o životě kata Mydláře, který popravy prováděl, tak je všude uvedeno, že byl aktivním staroměstským katem až do roku 1632, kdy odešel na odpočinek. Zemřel r. 1664 v Praze. Leda by byl u staroměstských poprav ještě i jiný kat, protože se píše, že Mydlář byl hlavním protagonistou staroměstských poprav, ovšem o jiném katovi jsem se nikde nedočetla.... (možná ti další protagonisté byli popravení)

U třetího rybníka nás zaujaly velké žluté květy. Ve své naivitě jsem si nejdřív myslela, že takhle snad kvete orobinec, ale doma jsem zjistila, že jsou to kosatce žluté. Zřejmě jsou celkem běžné, ani chráněné nejsou, ale já si nevybavuju, že bych je někdy takhle ve volné přírodě viděla....

Na nedalekém Druhém rybníce zase kvetly lekníny.

Studánka U Cipíska hned za rybníkem, netroufli jsme se napít a pak se dočetli, že voda ani není pitná...

Cestou zpátky jsme se ještě stavili v Panenském Týnci.

Nedostavěný chrám Panny Marie v Panenském Týnci je gotická stavba s dokončenou barokní zvonicí, jejíž budování započal pravděpodobně roku 1316 Plichta ze Žerotína a jež zůstala po požáru sousedního kláštera v roce 1382 nedokončena. Byla zamýšlena v koncepci trojlodního dvouvěžového klášterního kostela, do dneška se dochovalo pouze kněžiště, portál a nekoncepční zvonice z pozdější doby. Ve spoustě zdrojů opěvují zdejší pozitivní zóny, místní energie má léčit depresivní stavy, úrazy hlavy, mrtvice, vnášet optimismus do života. No nevim, je to tu sice pěkné, ale asi jsme na vnímání energetických polí tupí a nic zvláštního jsme nezaznamenali :-)

Zpátky jsme se vraceli ještě přes Peruc, ale u Oldřichova dubu jsme se už tentokrát nestavili, bylo děsné vedro a už jsme jeli domů. Někdy se konečně musíme taky vypravit do Libochovic a na Házmburkt, je toho nějak moc :-)

Mezi ploty a okolí

V sobotu jsme se (já asi po sedmi letech, jestli dobře počítám) vypravili na festival Mezi ploty. Byla jsem docela zvědavá, co všechno se změnilo a vylepšilo, ale pak jsem spíš zjistila, že si ty dojmy z minulých návštěv zas až tak nepamatuju. Ale určitě je tam všechno takové víc návštěvnicky přívětivé- spousta odpočinkových zón, kavárniček, obrovská nabídka všech možných občerstvení a tak. Koncerty a divadlo asi pořád stejné, záleží, jak komu sedne program, nakonec si ale vybere snad úplně každý.

Asi nebudu vyjmenovávat, co a koho všechno jsme viděli...

celkově to bylo fajn a dalo se to i ve vedru a se psem, i když člověk musel občas kvůli psovi udělat jisté ústupky, sedět raději dál a ve stínu... ale to nám ve finále až tak moc nevadilo.

Dominantou areálu je secesní kostel sv. Václava z roku 1919, jde o dílo architekta a projektanta Václava Roštlapila, který je autorem také Strakovy akademie. Na jeho stavbě se podíleli také italští a francouzští váleční zajatci. Jinak má kostel pohnutou historii, za války chtělo Německé velení odstranit věž,  v 50.letech ho využívala armáda, která ho zdevastovala, pak byl využíván jako skladiště. Teprve v 90. letech byl zrekonstruován a nově vysvěcen.

fronta před vchodem

divadlo za plotem

Součástí areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice je i bývalý velkostatek, kde v současnosti funguje socioterapeutická farma. Velkostatek, včetně objektů, polností a přilehlého Čimického háje, zakoupil na začátku dvacátého století (v roce 1903) Zemský výbor Království českého, aby mohl být postaven ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy. Celková rozloha zakoupených pozemků byla 303 hektarů (areál nemocnice stojí na 64 hektarech). Od založení ústavu až do německé okupace vykonávali vybraní pacienti na statku pomocné zemědělské práce (v zahradnictví a zelinářství). V roce 1926 přešel statek pod zemský správní výbor, ale jeho provoz i nadále zajišťovali pacienti ústavu. V roce 1991 se zemědělské hospodářství vrátilo pod přímou správu nemocnice a vznikla zde socioterapeutická farma.

další budovy v areálu

Nedaleko od bohnického statku za zahrádkářskou kolonií je hřbitov, kam byli pohřbíváni zdejší chovanci. Leží tu také 48 italských válečných choromyslných uprchlíků z oblasti Tridentu i desítku srbských, ruských i bosenských zajatců z 1. světové války. Hrobů je tu asi 4 tisíce. (a my jsme parkovali a spali nedaleko)

Druhý den jsme se vydali na procházku po okolí a dál do Stromovky. Začali jsme u výhledu na přírodní památku Salabka kousek od botanické zahrady. Roste tu řada vzácných rostlin a pěstuje se víno.

Prošli jsme pod Velkou skálou a přes louku jsme začali sestupovat k vyhlídce nad Havránkou. Z vrcholu svahu Pusté vinice je krásný výhled na celou Prahu, v popředí s botanickou zahradou a Trojským zámkem.

Zjistili jsme, že Trojský dvůr se intenzivně upravuje, respektive znovu staví, asi tu budou další krásné byty. Ve Stromovce jsme jen o fous  unikli pokutě od agilního policisty za volně pobíhajícího psa. Prostě pořádek musí být, my se tentokrát zdrželi koupáním v rybníčku a pokutu dostali ti, co šli před námi.... Tak jsme si řekli, že jsme si vymožeností Prahy zase užili až až a vydali se zpátky k domovu.