V krásném skoro jarním sobotním dni jsme se vydali na výlet do Drábských světniček. Cestou jsme neodolali a krátce se zastavili u letadla.
Staré letadlo Iljušin bylo zabetonováno do země až v roce 1986. Do té doby bylo možné s ním odletět. K letadlu se váže historka o Kubáncích, kteří v tehdejším Československu pracovali a ze kterých si udělali legraci řidiči několika autobusů. Jednoho mrazivého rána pracovníky vzbudili se smyšlenou historkou, že Kuba byla napadena a prezident Castro je volá do zbraně.
Následně je odvezli k letadlu u dálnice s tím, že piloti brzy dorazí, bude zastavena doprava na dálnici a letadlo z ní vzlétne. Teprve po několika hodinách čekání Kubánci zjistili, že letadlo je vysloužilé a stojí pevně v betonu. Od roku 2006 je opět v provozu a kromě rychlého občerstvení je v jeho zadní části obchod.
Zaparkovali jsme na parkovišti pod hradem Valečov, kde bylo překvapivě docela dost aut a kolem hradu se potulovalo i dost lidí, hlavně s dětma.
My jsme zvolili cestu pod hradem spodem s tím, že přes hrad to vezmeme cestou zpátky, k čemuž samozřejmě nakonec nedošlo, byli jsme už moc unavení.. Ale tak nevadí, byli jsme tam mockrát a zase se někdy jindy stavíme.
Hrad ze dřeva založili po roce 1300 ve skalách Valečovští z Valečova. Protože rod patřil později k přívržencům Jana Žižky z Trocnova, byl hrad po husitských válkách dobyt a vypálen Jindřichem z Vartenberka. Pak byl postupně přestavěn z kamenů. Zůstal zde jen několik let do tažení Pražanů v letech 1443–1444. O několik let později roku 1472 zde žil Vaněk z Valečova, podkomoří královských měst v době kralování Jiřího z Poděbrad. Pak se začali majitelé hradu rychle střídat, až jej počátkem 17. století získal mocný rod Valdštejnů s celým panstvím. Šlechta zde nebydlela, sloužil jim jako správní středisko a v roce 1652 byl uváděn jako zpustlý.
Ještě v 19. století v některých skalních světničkách přebývali místní chudí. Obyvatelé byli nakonec násilně vystěhováni nařízením okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti ze dne 5. října 1892.
 |
| z údolí pod hradem |
 |
| skalní reliéf kříž cestou na červené značce |
Krátkou zastávku jsme si udělali na obvyklém místě- v ruinách Píčůva statku.
Rozsáhlé kamenné základy a zbytky zdí, včetně vytesaných sklepení v pískovcovém podloží, se dochovaly z původního statku. První zmínka o jedné z největších usedlostí v kraji pochází z roku 1554. Největšího rozkvětu dosáhl statek od 18. století až do poloviny 20. století, kdy patřil rodině Píčů. Po roce 1948 byly obyvatelé vyhnáni a uvězněni, statek byl opuštěn a postupně rozebírán.
O kousek dál se z červené značky otevřely krásné výhledy, nejdřív jsme identifikovali Bezděz, pak se ukázalo Ralsko a o kus dál Ještěd.
Cestou je taky vidět spousta pěkných vyhlídek a skalních útvarů.
Nahoru na samotné světničky jsme taky nešli, bylo tam strašných lidí (překvapivě) Vyfotila jsem jenom výhled z Heroldovy vyhlídky na skalní věž Dráb.
Přes Studený průchod jsme se dostali k restauraci Na krásné vyhlídce, cestou se ukázaly výhledy na zasněžené Krkonoše.
U restaurace bylo otevřené občerstvovací okno a poměrně vysoká koncentrace lidí. Nic jsme si dávat nechtěli, tak jsme pokračovali dál po modré na Hrázku.
Po chatrných schodech jsme se spustili do krásné Hrázkové rokle.
Po modré značce jsme se pak vraceli kolem Smrkovce, cestou jsem vyfotila ještě krásnou studánku Hrdinku. Kupodivu v ní i pěkně bublala voda.
Ještě jsem se stihla vydrápat do blízkého kopce pro dvě kešky a už jsme došli na silnici do Zásadky. Sluníčko docela pralo a my zjistili, že jsme docela dost unavený, přestože jsme nijak dlouhý výlet nešli. Tak jsme protentokrát vynechali Valečov a sešli po silnici rovnou k autu.
