uličky Brandýsa

V proměnlivém sobotním počasí jsme se vypravili jenom na krátkou procházku Brandýsem. Dřív jsme znala jenom Starou Boleslav a z Brandýsa tak leda zámek. Proto mě překvapilo, jak je samotné město Brandýs pěkné a plné různých malebných zákoutí a zajímavých staveb.

Tentokrát jsme auto nechali na parkovišti poblíž Penny marketu a vydali se k nedalekému židovskému hřbitovu, který jsem minule vynechala. Jde o velmi cenný hřbitov s náhrobky renesančního a barokního typu a jednou tumbou založen roku 1568. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1572.

foceno přes zeď

Před hřbitovem stojí obřadní síň s vozovnou a hrobnickým domem.

Kousek dál jsme se stavili u klasicistní synagogy, která byla postavena v letech 1828-29 na místě původní synagogy ze 17. století. Do začátku II. světové války sloužila původnímu účelu, poté byl prostor využíván ke skladování léčiv. V současnosti prošel komplex rekonstrukcí a byla zde zřízena stálá expozice "Prameny judaismu" zaměřující se nejen na literární prameny judaismu ve středověku a raném novověku, ale také na dějiny místní židovské obce.

Dalším (už dobře známým) místem, kde jsme se zastavili, byla Brandýská katovna, která patří mezi jedno z mála zachovaných katovských obydlí. Byla postavena pravděpodobně v 16. století, nejpozději od 17. století sloužila jako obydlí zdejších katů. Ti ve městě vykonávali své řemeslo až do roku 1765, kdy Marie Terezie v rámci reorganizace hrdelních soudů odňala městu popravčí právo. Od té doby se katovna využívala již jen jako pohodnice, kde se odstraňovala uhynulá zvířata.

Kousek nad katovnou se nachází kostel sv. Vavřince. Kostel byl postaven jako románský, při gotické přestavbě ve 14 století byl vyzdoben freskami, které se částečně dochovaly dodnes. Za josefínských reforem byl zrušen, sloužil jako sýpka a později také jako provizorní tělocvična Sokola. O jeho zásadní opravu se zasloužila Okresní jednota muzejní ve 20. letech 20. stol. Ze schůdků z boku kostela je krásný výhled na celé město.

Kolem barokně přestavěného kostela Obrácení sv. Pavla se zvonicí z roku 1753 jsme se stočili zpátky k náměstí.

podběl

Mezi Masarykovým náměstím, zámkem a řekou je oblast plná romantických uliček a pěkných zákoutí, radost se procházet :-)

kostelík sv. Petra

V začínajícím dešti a v rychlosti jsme ještě prošli renesančním zámkem, kde se zrovna konala nějaká slavnost se stánkama...

Podzámecký mlýn a kamenný renesanční most

krytá chodba Rudolfinka, která sloužila Rudolfu II. jako průchod do zahrady

Po zastávce na kávu jsme se už přes Masarykovo náměstí jenom vrátili k autu.

radnice

freska  ze začátku 20. století znázorňující akt povýšení města císařem Rudolfem II.

Z turisty v Českém Ráji přítelem Národní galerie

Původní plán na tento víkend byla lehká turistika v Českém Ráji. Ale bohužel počasí turistice moc nepřeje. Když začalo být jisté, že pátek i sobota bude spíš vytrvale pršet, rozhodli jsme se pobyt posunout a najednou se objevila otázka, co tedy s volnými dny (navíc včetně pátku).

Po zralé úvaze jsme se tedy rozhodli stát se přáteli Národní galerie Praha, což nám umožňuje po celý rok libovolně navštěvovat veškeré její expozice. Dá se říct, že se to vyplatí už při třech návštěvách, takže není až tak co řešit. Na první návštěvu coby noví přátelé NG jsme se vydali do Veletržního paláce.

Hned v přízemí jsme si prohlédli něco z projektu Květinová unie, který vytvořilo devět umělců při příležitosti loňského předsednictví ČR. Umělci se snažili zdůraznit myšlenku evropanství za pomoci představy společenství květů vyrůstajících z jedné země.

Potom jsme shlédli výstavu Evy Koťátkové Moje tělo není ostrov. Výstava má podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského. Každá část zprostředkovává nesčetné množství příběhů, jejichž podmanivá litanie se rozléhá celým výstavním prostorem. Díky své nevyzpytatelné, znepokojivé povaze a způsobu, jakým se odhaluje jako pohlcující krajina, je přístupná každému návštěvníkovi, který je ochoten naslouchat jejím mnoha příběhům. 

Tak jako bylo to docela zajímavé, ale dost zvláštní, možná když ty instalace rozhýbou performeři, bude to zajímavější, takhle mi to spíš připadalo hlavně o tom, co si do těch předmětů každý návštěvník vloží...

Po občerstvení v kavárně jsme si pak prohlédli stálou výstavu Architektura všem. Expozice se zaměřuje na architekturu a životní styl mezi lety 1956⁠–⁠1989. Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. 

Potom už jsme teda byli docela unavení. Ještě jsme nakoukli do expozice První republika, ale ta je fakt dost rozsáhlá a spíš jsme ji jen tak letmo proběhli. Rozhodně to bude chtít ještě jednou a pořádně :-)

Sbírková expozice 1918⁠–⁠1938: První republika vznikla ke 100. výročí vzniku Československé republiky a představuje bohatou výtvarnou tvorbu a umělecký provoz mladého státu v letech 1918⁠–⁠1938. Součástí expozice jsou vedle obrazů a plastik předních českých, slovenských, českoněmeckých a karpatoruských umělců (Václav Špála, Josef Čapek, Jindřich Štyrský, Toyen, August Brӧmse, Maxim Kopf, Wenzel Hablik ad.) také díla z proslulé francouzské sbírky (Paul Gauguin, Henri Rousseau, Pablo Picasso, Vincent van Gogh, ad.), kterou československý stát nakoupil krátce po svém založení ve 20. a 30. letech 20. století.

Ono se to tak nezdá, ale je to fakt náročné a rozhodně se nedá ani Veletržní palác stihnout smysluplným způsobem za jeden den... tak pokračování příště.