První zastávka v Horní Lužici byla ve městečku Löbau, česky Lobava. Město bylo založeno za vlády Přemysla Otakara I. kolem roku 1200 kolonisty z Frank a Durynska na plošině nad bažinatým povodím říčky Lubaty jako hradbami obehnané sídliště obchodníků a řemeslníků.
Lobava byla nejmenším městem lužického šestiměstí, což byl spolek měst založený roku 1346 a trvající do roku 1815. Tvořilo jej šest měst: Budyšín, Kamenec, Žitava, Zhořelec, Lobava v dnešním Německu, město Lubaň na území dnešního Polska. Politicky vlivné, nesmírně prosperující uskupení patřilo s Horní Lužicí až do roku 1635 České koruně.
více třeba zde: https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-centrem-sestimesti-byla-lobava-kdo-chtel-byt-radnim-musel-zdolat-trilitrovy-pohar-vina-40184230
 |
| pohled ke kostelu sv. Mikuláše od náměstí |
 |
| kostel sv. Jana patřil k bývalému klášteru |
Barokní budova radnice byla postavena 1711–1714 po městském požáru, při stavbě byly použity zbytky vyhořelé gotické radnice. Integrována byla původní věž, sklepy a zdivo při uličce Bankgäßchen.
 |
| milník se vzdálenostmi do okolních měst |
Z Lobavy jsmě už dojeli donedalekého Budyšína a ubytovali se. Večer jsme pak prošli část města.
Město je historickým centrem Lužických Srbů, nejmenšího slovanského národa, který se v Lužici ocitnul po stěhování národů někdy v šestém století. V desátém století došlo k vybudování města na skalnatém ostrohu nad řekou Sprévou. Přestože Němci tento kraj ovládli ve stejné době, tedy v desátém století, Srby nevytlačili ani nevstřebali, ale oba národy žily vedle sebe po dlouhá staletí. Až do roku 1868 se město německy nazývalo slovanskou variantou jména Budissin, až poté byla přijata germanizovaná podoba Bautzen. Ve znaku má Budyšín zlatou hradbu na modrém poli, budyšínská pečeť kromě zdi ve středověku obsahovala ještě dvě věže, bránu s padací mříží a českého lva.
Dnes tu žije asi 38 tis. obyvatel, město je druhým největším městem Horní Lužice a jeho neformální metropolí. Sídlí zde významné kulturní a spolkové instituce Lužických Srbů, k nimž se dnes hlásí asi 5–10 % obyvatel města.
Na nejvýše položeném místě ve výšce 219 m. n. m. byla vybudována hlavní dominanta a nejstarší památka města, gotický halový chrám sv. Petra. Stavba byla zahájena na počátku 13. století. Nejstarší dochovanou částí je částí západní průčelí z konce 13. století, zdobené románsko-gotickým ústupkovým portálem. Katedrála byla v roce 1524 rozdělena na dvě části – první sloužila katolíkům, druhá protestantům a obě církve se o kostel dělily několik století.
Ze dvou plánovaných věží byla postavena pouze jižní. Tato mohutná čtverhranná věž byla dokončena až v 17. století, vysoká je 84 m. Je veřejnosti přístupná a nabízí se odsud široký rozhled na město i okolí.
 |
| novodobé domovní znamení někde ve městě |
Středověké centrum Budyšína charakterizuje čtrnáct věží. Většinu jsme obešli už při večerní procházce. Jako první jsme si prohlédli Srbskou věž v severovýchodní části starého města. Spodní část její konstrukce na čtvercovém půdoryse je z počátku 15. století, horní část na kruhovém půdoryse je pak z let 1478–1492.
Nedaleko na náměstí Kornmarkt se nachází Reichenturm (neboli Bohatá věž), která také bývala součástí městského opevnění. Věž je šikmá, od svislé osy se odklání o 1,4 metrů. Nejstarší část věže pochází z let 1490–1492. Horní část, která byla původně ze dřeva, byla podle návrhu Johanna Christopha von Naumanna roku 1715 dostavěna markantním barokním nástavcem, na jehož horní části jsou dva kurfiřtské a dva městské erby. Tato barokní lucerna stavbu přetížila a způsobila její vychýlení. Na věži se nachází renesanční reliéf Rudolfa II, krále českého, uherského a císaře římského.
Uprostřed starého města se nacházejí trosky františkánského kláštera. Klášter byl vybudován v roce 1240, v roce 1589 vyhořel a poté již nebyl obnoven. Zbytky zdiva byly využívány jako stavební materiál, teprve v roce 1620 městská rada ukončila odtěžování zdí. V okolí rozpadajícího se kláštera si nemajetní měšťané postavili nízké malé domky, které zcela vyhořely v roce 1894. Půda klášterního kostela je dodnes využívána jako zahrádky.
V západní části někdejšího františkánského kláštera v roce 1877, když voda ze Staré vodárny přestala dostačovat, byla postavena Nová vodárenská věž, která sloužila až do roku 1979.
Matyášova věž s bránou z konce 15. století byla postavena v souvislosti s přestavbou hradu Ortenburg v letech 1483 až 1486. Tato pozdně gotická stavba byla vybudována za vlády uherského krále Matyáše Korvína, který se zmocnil Lužice na konci vlády krále Jiřího z Poděbrad. Proto je na pískovcovém reliéfu Matyáš vypodobněn tak, že se sedí na trůně a opírá se nohou o českého lva.
Hrad Ortenburg na skalnaté plošině nad Sprévou byl po staletí byl kmenovým hradištěm Milčanů a hlavní pevností Horní Lužice. Hlavní budova v čele hradního nádvoří je dnes renesančně přestavěna, což je patrné zvláště na výrazných štítech. V hlavní hradní budově dnes sídlí Saský vyšší správní soud.
 |
| pohled směrem k náměstí od hradu |
Večer jsme prošli ještě k Mikulášské věži, která je umístěna přímo na Mikulášském hřbitově s ruinou kostela sv. Mikuláše, od kterého věž patrně získala svůj název. Všechno bylo už ale zavřeno, takže návštěvu samotného hřbitova s kostelem jsme museli nechat na další den.
Druhý den bylo zase krásně. Nejdřív jsme obešli Hauptmarkt s hotelem Goldener Adler (ve kterém jsme bydleli) a s radnicí.
Původní budova radnice byla postavena již ve 13. století. Od založení Hornolužického šestiměstí v roce 1346 sloužila jako sídlo tohoto spolku. V roce 1489 byl položen základní kámen pro starou radniční věž. Ta byla zničena za velkého požáru roku 1634. Po rekonstrukci z roku 1663 přišel v roce 1704 další požár, během něhož byly budova i věž opět poškozeny. Vznikla nová třípodlažní věžová kopule, která se zachovala dodnes. V letech 1729–1732 byla radnice přestavěna podle plánů Johanna Christopha von Naumanna a získala svou současnou barokní podobu.
Kolem Laurské věže z přelomu 14. a 15. století, jejíž součástí je nejstarší věžní brána města, jsme se vydali na Postplatz. Název věže je odvozen od historického znaku Čech (Lev=Löwe), protože směrem do Čech bylo nutné projít právě touhle bránou. Na jižní straně věže je umístěn reliéf saského krále Alberta I.
Na Poštovním náměstí stojí Srbský dům, ve kterém je expozice o o historii, původu, jazyce, umění, literatuře, lidových zvycích a tradicích Lužických Srbů v Horní i Dolní Lužici. Jeho původní budova vyhořela na konci 2. světové války a byla stržena, zachovaly se ale sbírky tam uchovávané. Na turisty tu ale zjevně nejsou zvyklí, o víkendu je zavřeno...
 |
| socha bývalého starosty města Konrada Johannese Koeublera |
 |
| romanesco na zeleninovém trhu |
 |
| Reichenturm |
Před polednem jsme se ještě vydali ke kostelu sv. Michaela nad řekou Sprévou. Tato trojlodní stavba z 15. století byla součástí jižního opevnění. Podle pověsti byl kostel postaven jako poděkování za záchranu města před husity. Od roku 1619 slouží jako lužickosrbský evangelický kostel, byla zde zřízena i škola. Kostel je dodnes pokládán za katedrálu evangelických Lužických Srbů.
 |
kostel sv. Michaela
|
 |
| pohled od kostela do údolí |
Kostel společně se Starou vodárnou, v dnešní podobě z roku 1558, vytvářejí nejznámější siluetu Budyšína. Vodárna, původně též součást opevnění, čerpala vodu ze Sprévy a pomocí umně propojených čerpadel a dřevěného potrubí byla voda rozváděna k 86 kašnám a žlabům ve městě. Dnes slouží jako technické muzeum.
 |
| věž staré vodárny |
 |
| vedlejší Mlýnská brána |
Obešli jsme kus města kolem hradeb a vylezli u hradu, před kterým jsou dva pěkné středověké domy- první je dům dvorního soudce z roku 1649, druhý bývalá vojenská věznice.
Vrátili jsme se také k Mikulášské věži, abychon si prohlédli areál hřbitova se zříceninou kostela sv. Mikuláše.
Kostel byl postaven na počátku 15. století. Někdejší klášterní kostel a okolní areál se po sekularizaci a zničení za třicetileté války stal hlavním městským pohřebištěm. Dodnes funguje mimo jiné i jako lužickosrbská obdoba Slavína a hřbitov kapituly místního katolického biskupství.
Přes náměstí jsme se pak vraceli kolem Muzea hořčice. Slavná hořčice je totiž jedním z gastronomických pokladů Budyšína. Vyrábí se tu dodnes, a to v řadě druhů a příchutích.
Odpoledne jsme se pak vydali na procházku po druhé straně řeky. Nejdřív jsme si vyfotili centrum z Mostu Míru a potom se vydali dál k Nové vodárenské věži.
 |
| další vodárenská věž ve městě |
 |
| Stará vodárenská věž odspoda |
 |
| pohled na město z vyhlídky u hřbitova Protschenbergfriedhof |
 |
| západ slunce nad hřbitovem |
 |
| ulice Unterm Schloss |
 |
| další pohled na město, tentokrát od sportovní haly |
 |
| Zlatý orel v hotelové restauraci (původně zřejmě býval na průčelí) |
