Ještěd, Kryštofovo Údolí a Grabštejn

Cestou z Jizerských hor jsme se ještě stavili na pár místech, jen tak opravdu odpočinkově. Zdálo se totiž, že několik dní s výletama po sobě dalo psovi natolik zabrat, že se nám ji (a sebe taky :-)) zželelo a další výlet jsme si odpustili.

První zastávka byl Ještěd. K němu asi taky není třeba moc dodávat. Většinou na něj při dobrém počasí koukáme hodně zdálky a máme radost, že ho vidíme. V Liberci to asi mají jinak, vidí ho prakticky pořád, ale zase je to dominanta a symbol města, který mají určitě rádi :-)

Tak jenom pár faktů; turisté sem chodili rádi vždycky, stávala tu Rohanova chata s terasou a vyhlídkovou věží. V roce 1907 byl otevřen nový horský hotel, v 60. letech ale obě budovy vyhořely. Nahradil je tedy hotel a televizní vysílač podle projektu architekta Karla Hubáčka z ateliéru SIAL Liberec otevřený v roce 1973. Krom toho je na Ještědu lanovka, lyžařské středisko, prostě všechno možné. 

Taky je tu opravdu hodně velký vítr, a to pokaždé, když tu jsem já (a možná teda úplně pokaždé, ale to nevím určitě). Tentokrát jsem byla lépe vybavena než minule, takže snad návštěvu neodnesu nemocí :-)

Výhledy jsou na všechny strany, tady směrem na České Středohoří, ale asi to není moc vidět.

Vzadu Jizerské hory

Na vrcholu se nachází tzv. Rohanský kámen. Je to žulový hraniční kámen (vedla tu hranice mezi panstvími Clam- Gallasů a Rohanů), který byl vztyčen roku 1838 a měl zároveň připomínat, že v témže roce navštívila Ještěd Adéla Rohanová, členka panské rodiny.

Hned pod Rohanským kamenem je od roku 2003 socha nazvaná Dítě z Marsu od Jaroslava Róny.

Ještě pár výhledů

Rozpoznali jsme Ralsko, vzadu Bezděz, Klíč...

... a radši jsme sešli dolů, kde to tolik nefoukalo. V protisměru jsme potkávali řadu turistů, oděných v lehké bundičky, popřípadě botky na podpatku. Ještě nevěděli, co je nahoře čeká..

My jsme sedli do auta a pokračovali v další cestě s menší zajížďkou. Chtěli jsme se totiž stavit v Kryštofově Údolí a vidět orloj. 

Ten vznikl v roce 2006 přestavbou staré trafostanice a je osazen 22 řezbovanými figurami, ze kterých je 18 pohybových. Levý horní výklenek je osazen sv. Barborou, pravý výklenek sv. Kryštofem. Mezi výklenky jsou věžní hodiny. Pod těmito hodinami je umístěn ponocný, který zvedáním trubky k ústům a kolem něhož obíhá pejsek, zahajuje v celou hodinu chod pohybových figur. Pod tímto ponocným je reliefní luneta představující život na vesnici jejíž součástí jsou 4 pohybové figury. Po tzv. krmení dochází k otevření oken  a prochází pohyblivé procesí dvanácti apoštolů. Ćas je řízen přes satelit, na jižní stěně jsou sluneční hodiny.

Autorem řezbovaných figur je známý liberecký výtvarník a řezbář Václav Plechatý. Zajímavé je, že některé figury mají své patrony mezi slavnými osobnostmi.

Počkali jsme si na celou hodinu, takže jsme viděli defilé apoštolů.

Kryštofovo Údolí bylo v roce 2005 vyhlášeno "vesnickou památkovou zónou". Nejcennější památkou je kostel sv. Kryštofa. Tento dřevěný kostel byl postaven v roce 1686 nad pravým břehem říčky Rokytky, vystavěl ho tesař Michl Schobel se svými pomocníky. Velmi cenná je i vnitřní výzdoba kostela- dřevěné sochy, nástropní malby i oltáře. Pozoruhodná je i samostatně stojící zvonice a také márnice.

Márnice byla vyzdobena osmi obrazy malovanými na dřevěných deskách, které zobrazovaly tzv. Tanec Smrti. Ty jsou dnes uchovávány v Severočeském muzeu v Liberci.

Poslední zastávkou na cestě domů byl zámek Grabštejn. Podle obrázků mi vždycky připadal moc pěkný a taky jsem tu nikdy v životě nebyla. V neděli 1.11. byl sice první den, kdy byl zámek uzavřen pro veřejnost, ale nám to nevadilo, prohlédli jsme si ho stejně zvenku a z nádvoří a alespoň jsme ho měli sami pro sebe.

O tom, kdy byl původní hrad Grafenštejn založen, dodnes nepanuje mezi historiky shoda. Jisté však je, že se zde ve 2. polovině 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II, objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně.

V 16. století byl původní gotický hrad velkolepě renesančně přestavěn.V roce 1704 získali Grabštejn i s panstvím Gallasové, za nich zažil Grabštejn nový rozkvět, došlo k zvelebení zámku, rozšiřování sbírek, upravení parku.

Ve 2. polovině 20 století tady sídlila armáda a poté hrad pustl. Naštěstí se z něj nestala zřícenina, od 90. let se postupně rekonstruuje.