Konečně pěkně! Smědava- Zelený kámen- Pytlácké kameny- Jelení stráň- Jizerka

V sobotu se konečně ukázalo sluníčko, což nás naplnilo novým elánem a vydali jsme se tedy spolu s Hankou na výlet ze Smědavy na Jizerku.

První chata na Smědavě byla postavena již v roce 1841, přesně o půlstoletí později byla k chatě přivedena i silnice. Původní chata však vyhořela v roce 1932. Dnešní stavba pochází až z roku 1935.

Od parkoviště, které bylo ještě poloprázdné (narozdíl od odpoledne, kde se tam nedalo najít místo a stálo se všude kolem) jsme se po asfaltce vydali okolo pěkného jezírka

a podél Černé Smědé až pod Zelený kámen. Úplně na vrchol cesta sice nevede, ale dá se tam celkem pohodlně dojít lesním průsekem a pak po vrcholové pěšince.

Zelený kámen je moc pěkný vrchol s obvyklou žulovou skálou, nabízí krásné výhledy a na rozdíl o ostatních vrcholů na dnešní trase je tu klid a liduprázdno.

Po sestupu z vrcholu jsme se vydali dál po asfaltce a napojili se na červenou turistickou značku, po které jsme došli k přírodní rezervaci Černá jezírka s krásným potokem a rašeliništěm

a dál až na Pytlácké kameny

Ty dostaly jméno po králi jizerskohorských pytláků Heinnrichovi, který se pod nimi za napoleonských válek prý ukrýval a chodil odtud pytlačit. Heinnrich je tajemná postava, spekuluje se nejen o tom, jak se přesně jmenoval, ale i jaké byl vlastně národnosti. Šlo prý o zběha z napoleonských vojsk, mohl by to tedy být Francouz, ale i Němec nebo Polák. Jisté ale je, že se stal místní legendou, tradovalo se o něm, že je nezranitelný. Nakonec se ale ani jemu smůla nevyhnula a prý ho náhodou zastřelil jeden hajný, když nabíral vodu a nebyl ozbrojený. Prý se to stalo nedaleko odtud, na místě zvaném Hennrichova smrt, kde je vztyčen i kříž s nápisem Hennrich 1813.

Kousek dál jsme si prohlédli pěkný viklan (je vyznačený i na mapě).

A nakonec jsme vystoupili na nejvyšší místo dnešní trasy- Jelení stráň. Jsou odtud pěkné výhledy směrem k Jizeře, Smrku, ale i Krkonošům. Bohužel ale taky dost lidí ...

Od Jelení stráně jsme po chvíli sešli zase na asfalt a po něm dolů do osady Jizerka.

Jizerka je hodně známé místo, takže asi nemá cenu o něm moc psát. Stručně asi jenom to, že jde o nejvýše položenou obci v ČR. Původně to bylo sídlo čihařů (= ptáčníků), potom dřevorubců a sběračů drahých kamenů. V polovině 19. století zde byly založeny dvě sklářské huti, z nichž jedna slouží dodnes.
Osadou protéká stejnojmenný potok a také Safírový potůček, na němž bývalo vyhlášené naleziště drahokamů (safírů, rubínů, chalcedonů, topasů, atd.).

Kousek od Jizerky se nachází chráněná oblast Rašeliniště jizerky. Protéká jí potok Jizerka a je chráněná kvůli unikátním porostům a květeně rašelinišť.

Po silnici a cyklostezce jsme se potom vrátili menší oklikou k parkovišti na Smědavě a domů