28.10. jsme využili volna a vydali se na takový hodně prodloužený víkend do Jizerských hor.
Cestu jsme pojali odpočinkově, ale zastavili jsme se na spoustě zajímavých míst.
První byla Panská skála u Kamenického Šenova.
Je to samozřejmě takové "profláknuté" místo, Pyšná princezna a tak dále. Pamatuju ještě v dřevních dobách, kdy se porůznu parkovalo podél silnice, ale zase u atrakce nebylo tolik lidí. Dnes je tu infocentrum a placené parkoviště, ovšem člověku pořád někdo leze do záběru. A to jsme měli dneska zřejmě ideální počasí- trochu temno a až podezřele silný vítr, kvůli kterému jsem si na další pobyt v horách radši cestou zakoupila čepici, protože jsem zjistila, že jsem omylem doma zapomněla kapucu na teplejší bundu :-)
Takže pár geologických faktů: jde o kamenné varhany vzniklé sloupcovou odlučností čediče při tuhnutí magmatu. Původně zde bylo asi 30 m vysoké návrší s trojicí křížů na vrcholku nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Při lámání čedičových sloupů byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku. Pravidelně vyvinuté 4 až 6-ti boké sloupy jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají 20- 25 cm.
Další místo, které jsme navštívili byl Dutý kámen. Jde o zalesněný pískovcový hřbítek kousek od Cvikova, u hlavní silnice je motorest Dutý kámen a tohle je jen kousek od něj. Hřbet je proťatý asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny zvané polzenit. Dutý kámen je pozorohodný především sloupkovým rozpadem pískovce, což je mimořádný geologický jev. Vyvřelá hornina sice nepronikla až na povrch, ale horké plyny a páry, které její průnik provázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Ta způsobila její zpevnění prokřemelněním, takže při chladnutí došlo k rozpukání pískovce na tenké svislé desky a ty byly rozděleny ještě příčnými trhlinami + tam, kde došlo k velkému zahuštění příčných trhlin, vznikly drobné pískovcové sloupečky.
V jižní části hřbetu jsou četné pískovcové skály, mezi nimi bylo upraveno vyhlídkové místo, dříve zvané Körnerova výšina. Pod ním je na prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků, vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Jde o dílo místních umělců a členů kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy Karla Beckerta a Karla Bundesmanna z roku 1913 vzniklé jako upomínka na sté výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera.
Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky.
Další zastávkou byl zámek Lemberk. Z parkoviště jsme se prošli k zámku, který se už brzy uzavře na zimu. My jsme se jenom prošli na nádvoří a vyfotili pár zákoutí.
Lemberk byl původně hrad zmiňovaný už od poloviny 13. století. Vybudoval ho Havel z rodu Markvarticů při obchodní žitavské cestě.Havel Markvartic byl významný šlechtic své doby, býval důvěrníkem a rádcem Václava I. i Přemysla Otakara II., ovšem dnes je daleko známější osobností jeho manželka Zdislava z Křižanova. Ta pocházela z významného moravského rodu a po sňatku s Havlem ho následovala do tenkrát nehostinného kraje v Podještědí. V Lemberku i okolí proslula svou pomocí chudým a uzdravováním nemocných, spolu s manželem založila dominikánské kláštěry v Jablonném a v Turnově. Za své činy a zázraky byla v roce 1995 v Olomouci svatořečena papežem Janem Pavlem II.
Po Markvarticích patřil hrad Vartenberkům, Berkům z Dubé, potom se majitelé hodně střídali. V průběhu 16 a znovu v 17. století došlo k renesanční přestavbě hradu a po bitvě na Bílé hoře připadl zámek Albrechtovi z Valdštejna a po jeho smrti rodu Bredů.
Za prusko-rakouské války byl ovšem hodně poničen, dokonce v něm byl lazaret.
Poté ho vlastnili Clam- Gallasové až do 2. světové války a potom připadl státu na základě Benešových dekretů. V 70. letech se zjistilo, že je zámek v havarijním stavu kvůli napadení dřevěných prvků dřevomorkou, musel být uzavřen a rekonstruován. Opravy stále probíhají, částečně byl zámek otevřen pro veřejnost až v roce 1992.
Od zámku jsme pokračovali okolo Bredovského letohrádku krásnou alejí ke Zdislavině studánce a zpátky k parkovišti.
Bredovský letohrádek byl postaven v letech 1660-1680 Kryštofem Rudolfem Bredou. Jde o barokní klasicitně upravený letohrádek, u kterého je udržovaná zahrada s barokní sochařskou výzdobou. Zahrada byla bohužel zavřená, ale udělala jsem pár fotek skrz plot.
Lipová alej a podzimní krajina
Zdislavina studánka byla upravena u příležitostí jejího svatořečení, podle legendy ji Zdislava používala k léčení očních nemocí. Pramen zdobí empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy.
Další naší zastávkou byly Sloní kameny (správně se vlastně jmenují Bílé kameny, ale název Sloní kameny je asi známější). Jde o přírodní památku nedaleko obce Jitrava, osamocná skupinka pískovcových skal připomíná mohutné hřbety odpočívajících slonů- jde o neobvyklou ukázku zvětrávání křídových pískovců, které byly vystaveny intenzivní erozi. Kameny vypadají fakt parádně, dá se bez problémů vylézt nahoru, jsou v nich už vyhloubené stupy od řady návštěvníků.
Žádné komentáře:
Okomentovat