Grudziadz

Grudziadz je trochu opomíjené město, přesto ale stojí za to ho navštívit. Já jsem se do Grudziadzu hodně těšila a nebyla jsem zklamaná. Ze všech polských měst (možná s výjimkou Gdaňsku, ale to je větší a něco dost jiného) mi přišel takový... nejautentičtější. Centrum je pěkně zachované, sýpky a výhledy na Vislu parádní. Všude, kde jsme se procházeli, jsme nacházeli spoustu krásných domů, zajímavé uličky, průhledy... a skoro vůbec žádné turisty!

Turisticky nejznámější jsou asi pohledy od řeky Visly na jedinečný komplex historických sýpek, které kdysi sloužily zároveň jako zásobárny obilí a zároveň jako ochrana města před útokem.

Kromě sýpek je tu regionálního muzeum současného umění v bývalém benediktinském klášteře, gotický farní kostel svatého Mikuláše z červených cihel a barokní jezuitský kostel. Původní jezuitská škola byla přeměněna na radnici

První zmínky o obci pocházejí z roku 1065, ale osídlení tu existovalo už dříve. Město původně vzniklo jako hraniční pevnost proti Prusům a stalo se centrem křesťanství. Už v roce 1291 získal Grudziadz městská práva a byly postaveny dvojité hradby s 10 věžemi, 4 branami a vodním příkopem. V první polovině 13. století město patřilo řádu německých rytířů, v 15. století se vrátilo pod polskou korunu. Po prvním dělení Polska bylo město součástí Pruska. Během napoleonských válek tu byla jediná pruská pevnost, která odolala obležení francouzské armády.

Rychlý vývoj a industrializace Grudziadzu začal s výstavbou mostu přes řeku Vislu na konci 19. století. Po první světové válce bylo město vráceno Polsku, během nacistické okupace bylo  přejmenováno na Graudenz a přeměněno v pevnost. Na konci války bylo (jak jinak) značně poškozeno.

řeka Visla

z města

Schuh Fabrik

 

náměstí

Židovský sirotčinec nechal postavit K. Lachman v roce 1873 pro sirotky ze Západního Pruska. Nacházela se tam také přidružená synagoga. V současné době využívá budovu město. My jsme tu učinili dobrý skutek, protože při neúspěšném hledání keše (což je v Polsku díky špatnému zaměření a vůbec mizerné kvalitě keší celkem běžné) jsme našli ježka, který zřejmě spadnul do prohlubně pod oknem  a nemohl se odtud sám dostat. Donutila jsem teda Martina, aby ho vyprostil... snad naše odměna nebude nějaká ta polská blecha...

gymnázium

pošty zjevně mívaly jednotný styl (akorát nevím, proč je tam Polská pošta a ne Pruská pošta)