Alejní cestou na Belveder a tak různě

Dnešní výlet jsme začali v obci Bynovec nedaleko Děčína. Stával tu zámek, který používali Clary- Aldringenové jako letní sídlo. Odtud jezdili kočárovou cestou, které se říkalo Die Alee na Belveder. Roku 1790 ale zámeček vyhořel a od té doby zdejší končiny panstvo opustilo. Nová budova postavená na místě zámku sloužila už jenom jako sídlo lesní správy a finanční úřad. My jsme kolem jenom  projížděli.... parkovali jsme kousek za vesnicí.

Částečně po zelené značce a částečně lesem jsme se vydali ke Slunečné bráně. Nepamatuju si, že bych tu kdy byla, ale je to fakt kouzelné místo. Malá skalní brána a okolo skalní město, teda takové menší. Škoda, že nebylo moc počasí na delší sezení... lehce poprchávalo.

kopýtko :-)

socha krávy (?) u kravína vprostřed lesa

Při obcházení obce Bynovec jsme došli k rybníčku. V jeho místech bývala studánka zvaná Russborn. Její německý název pochází od výroby sazí (což teda mimochodem slyším poprvé, že by se cíleně VYRÁBĚLY saze :-)), která se v okolí nacházela. Saze byly využívány při výrobě barev, inkoustů a v chemickém průmyslu. Sudy se sazemi se vyvážely i do zahraničí. Rybníček byl vyhlouben ve 2. polovině 20. století.

divný houby

Pak jsme se konečně napojili na starou Alejní cestu z Bynovce na Belveder. Cesta byla vybudována počátkem 18. století od zámečku Clary-Aldringenů v Bynovci. Zbytky staré aleje byly v roce 1931 vykáceny, část cesty nechala Správa CHKO Labské pískovce osadit novou lipovou alejí v roce 2009. Část těch nových stromků jsme asi viděli hned za Labskou strání, ovšem vypadá to, že po vysazení se o ně nikdo dál už nestaral, takže dost chřadnou... škoda.

 

Podél cesty bývaly kamenné patníky, které udávaly vzdálenost. Dodnes se jich pár zachovalo.

Díky geocachingu jsme se vydali boční cestou, prodrali kousek houštím a tam objevili parádní smírčí kříž. Je to tzv. Gaudernackův smírčí kříž. Na kříži je dodnes dobře patrný nápis: "ALHIER IST DER SEELIGE MATTEUS GAUDERNACK VERSCHIEDEN. ARNSDARF. DEN 19. NOVEMBER ANNO 1775"/Zde zahynul Matheus Gaudernack z Arnoltic dne 19.listopadu 1775./ 

Jinak o osudu kříže není nic známo, podle typu se jedná o templářský smírčí kříž.

Zajímavost je, že Matheus Gaudernack je předek dnes světoznámého norského klenotníka, Gustava Gaudernacka (1865-1914).

Cestou k vyhlídce u Mnicha jsme narazili ještě na jednu vyhlídku nad údolím řeky :-)

Asi nejpěknější vyhlídka na Kaňon Labe byla na dnešním výletě z vyhlídky u Mnicha. Mnich je jedna z četných pískovcových věží na pravém břehu řeky Labe, 1,5 km jižně od obce
Labská Stráň na jižním okraji boční strže. Na protějším břehu, nad obcí Dolní Žleb, je dobře viditelná skála zvaná Jeptiška, která patří mezi nejkrásnejší skalní pískovcové veže Labského údolí

Tyto dvě skály k sobě váže staroslovanská pověst;
Jeptiška a Mnich kdysi bývali milenci, kteří měli za úkol hlídat dva posvátné ohně hořící na skalách na obou březích Labe. Tyto ohně však neuhlídali před zlým čarodějem a proto na místě zkameněli, navždy od sebe odděleni kaňonem řeky Labe.

 Vyhlídka u louky poblíž Labské Stráně

Nakonec jsme došli na skalní vyhlídku Belveder. Je to nejstarší upravená vyhlídka Českého Švýarska na okraji 130m vysoké skály nad hladinou Labe západně od Labské Stráně. Skálu upravil a nechal na ni zřídit stupňovitou vyhlídkovou terasu František Karel Clary-Aldringen v letech 1701-11. V protejší skále byla vytvořena salla terrena v podobe grotty - umělé jeskyně, vyzdobené vysokým arkádovým obloukem zakončeným kamennou divadelni maskou. Belveder se stal příjemným místem odpočinku i zábavy, pořádaly se tu hudební produkce a pravděpodobně i divadelní hry. V roce 1839 byla vybudována schodišťová přístupová cesta a divadelní masku na arkádě nahradil znak Clary-Aldringenů, práce maliře J. Hegenbarta z Labské Stráně.
Po požáru bynoveckého zámku v roce 1790 šlechta ztratila o Belveder zájem, o to častěji sem ale přicházeli místní obyvatelé i zvědaví návštěvníci Českeho Švýcarska. A. Dittrich z Labské Stráně vyšel hostům vstríc a v roce 1841 tu postavil dřevěnou hospodu, kterou v letech 1888-9 nahradila nová kamenná restaurace s hostinskymi pokoji. Místo se stalo dějistěm nejrůznějších lidových slavností, zábav a plesů. Po roce 1948 byl objekt upraven na podnikové rekreační středisko, nyní slouží jako penzion.