Ve slavnostní volný den jsme se vydali na kratší procházku po okolí Litoměřic. Teda procházka se nám nakonec oproti očekávání docela protáhla :-)
Vyrazili jsme z Litoměřic a okolo Mostky a Kočky (o té jsem psala už kdysi dřív) jsme došli do Žitenic.
Na návrší Mostka, někdy též zvaná Mostná hora (272 m n. m.) byla v roce 1910 postavena (tak jak to bylo obvyklé i v mnoha jiných severočeských městech s převahou německého obyvatelstva), výletní restaurace s rozhlednou. Spolu s nedalekým vrchem Kočka a Bílými Stráněmi u Pokratic (asi 1,5 km severozápadním směrem odtud) se jedná o oblíbené výletní místo místních obyvatel.
Okolo Kočky jsme došli k soše sv. Václava na kraji Žitenic
Na to, jak jsou Žitenice neznámé, je tu docela dost pěkných památek (a to jsme procházeli jen kouskem a neviděli vůbec všechno).
Raně barokní kostel svatých Petra a Pavla byl postaven kolem roku 1650, vysvěcen byl v roce 1680. Gotická hranolová věž kostela ale pochází už z období kolem roku 1300. V roce 1853 byla tato původní věž zvýšena. V polovině 19. století byly provedeny úpravy, při kterých byla také zvýšena věž o šest metrů
Kaplička Panny Marie na návsi
Dvoupatrový renesanční zámek nahradil na konci 16. století starší tvrz, na přelomu 17. a 18. století byl barokně přestavěný a upravený po požáru v roce 1806. Žitenické panství se pak znovu vrátilo vyšehradskému proboštům a patřilo
jim až do 20. století. Do nádvoří vede od návsi kamenná barokní brána,
zdobená znakem vyšehradské kapituly z roku 1699.
Zámek využíval litoměřický okresní archiv a potom byl v rámci církevních restitucí vrácen Vyšehradské kapitule.
http://www.christnet.cz/zpravy/26631/vysehradska_kapitula_restituovala_areal_zamku_v_zitenicich_na_lesy_a_pole_stale_ceka.url
Po modré značce jsme vystoupali k jeskyni. Vlastně to není přirozená jeskyně, ale zbytek pískoven, odkud se těžil písek. Po rekultivaci tady zůstal skalní hřbet s uměle vytvořenými chodbami v pevnějších partiích pískovců. Vnitřkem se dá projít skrz, fakt zajímavé místo (a přitom už jsme tu jednou šli a jeskyní si nevšimli).
Začíná tady Hibshova naučná stezka, která mapuje jižní část Českého Středohoří a je zaměřená na vulkanity převážně z období Oligocénu. V praxi to vypadá tak, že podél cesty je docela dost různých kamenů, které vypadají poměrně obyčejně, ale jsou to vyvřeliny. Každý kámen je po někom pojmenovaný, ale v tom množství je trochu problém se pak orientovat nebo to víc zkoumat.
Nejbližší cedelu označovala Cornuův kámen se zajímavou páskovou texturou kamene (Dr. Felix Cornu působil po vystudování gymnazia v Litoměřicích na vysoké škole báňské v Leoben, psal vědecké práce o minerálech). Za ním je ještě Zippeho kámen, ale ten jsem nevyfotila (Prof. Dr. Franz Xaver Maximilian Zippe je zakladatelem vědecké mineralogie v Čechách).
Laubeho kámen (Prof. Dr. Gustav Carl Laube byl významný geolog a paleontolog, který se zúčastnil polární výpravy do Grónska)
Engelhardtův kámen (Hermann Engelhardt byl znalec terciérních rostlin) a za ním Menzelův kámen (Dr. Paul Menzel byl lékař, který se věnoval i paleontologii, hlavně tericierní flóře Českého Středohoří)
Po cestě se nám otevřely první výhledy na Středohoří.
Dál po modré značce a zkratce lesem jsme došli na Laffitovu vyhlídku. Je tu posezení a nádherný výhled na Žitenice, Litoměřice a celé České Středohoří. Na dlouhé sezení nebylo moc počasí, ale pár fotek jsem udělala.
vzadu Říp
boty v lese
Z vyhlídky jsme vystoupali na Křížový vrch a pokračovali na Dlouhý vrch. Tam jsme odbočili na žlutou značku a sešli po ní do Skalice. Pokračovali jsme vrchem kolem NPP Bílé Stráně. Jde o chráněné území s opukovou strání s výskytem mnoha vzácných a ohrožených druhů teplomilných a suchomilných rostlin a živočichů.
Než jsme sešli zpátky do Litoměřic, ukázala se celá naše trasa pěkně najednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat