pondělí 17. dubna 2017

Velikonoce v Kokořínském dolu

Letošní velikonoce jsme se rozhodli strávit na Kokořínsku. Počasí jsme se trochu obávali, ale nakonec překvapivě dobré, pršelo jenom v pondělí a v ostatních dnech jsme podnikli pěkné výlety v podstatě bez deště, dokonce se střídajícím se slunečním svitem.
Ubytováni jsme byli v penzionu U báby Šubrový, který je ideálně umístěný přímo v Kokořínském dole, nedaleko od samotného Kokořína.
Je to i historicky zajímavé místo, bývala tu proslulá čundrácká hospoda, kterou ještě do 60. let opravdu vedla bába nebo teta Šubrová proslulá střílením o půlnoci a stříháním kravat. Ustřižené kravaty jsme v lokále opravdu viděli a čundráci sem pořád rádi chodí. V pátek bývá večer i s živou hudbou- my jsme se mezi rozjařené trampy tancující na stole neodvážili :-)

Asi 200 metrů dál se nachází další slavná hospoda U Grobiána. Tady jsme se u piva dozvěděli, že kromě toho, že jde o hospodu z muzikálu Rebelové, existoval opravdu i živý Grobián- byl to hostinský Škuba, který tu provozoval hospodu začátkem 20. století. Byl oblíbený kvůli dobré náladě a vtipům, které vyprávěl osobitým způsobem, proto ta přezdívka.
Hospoda je nově opravená a posezení v ní je fakt příjemné. http://grobian.kokorin.info/



1. výlet- Kokořín- hrad Kokořín- statek Nový Dvůr- Nedamy
V pátek bylo krásné počasí, odpoledne jsme vyšplhali do vesnice Kokořín, cestou jsme potkali první skalní obydlí.



Obec Kokořín je docela pěkná se zámkem s 19. století a sousoším svatého Mikuláše Tolentinského na návsi




Přes rozkvetlý třešňový sad, po silnici a cestou lesem jsme se dostali k hradu Kokořín svrchu.



Původní hrad byl založen po roce 1320 pravděpodobně pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. V následujícím století jej pobořili husité, ale byl obnoven. Po skončení třicetileté války přestal být udržovaný, protože byl zařazen mezi hrady, které svojí výhodnou polohou mohou lákat nepřátele. V 19. století z něj byla jen zřícenina, která chytla za srdce nejednoho malíře a také K. H. Máchu. Dnešní podobu hrad získal v roce 1918 díky rozsáhlé rekonstrukci Jana Špačka.







Potom jsme se pustili neznačenou cestou po souřadnici a kus polem ke zřícenině Nového Dvora. Působivé zarostlé ruiny (až tak zarostlé jsme to snad ani nečekali) byly dřív zřejmě bohatý statek, na kterém se do rodině šafáře narodil Václav Bolemír Nebeský, obrozenecký literát a politik, prý milenec Boženy Němcové, to jsou věci :-)




Od Nového Dvora jsme se spustili prudkým svahem na zelenou značku, po ní došli ke skalnímu hradu Nedamy a po silnici se vrátili.


 

2. výlet- Vojtěchov- Jestřebické pokličky- Jestřebice- Dolní Vidim- Dobřeň- Vojtěchov
V sobotu jsme se vydali na trochu delší výlet- vyšli jsme po zelené z Vojtěchova a vystoupali k Jestřebickým pokličkám. Jsou méně známé, ale stejně pěkné jako ty "klasické" pokličky. 




Vrchem přes pole jsme potom pokračovali do Jestřebic, což byla první z mnoha vesniček s krásnýma roubenýma chalupama.








Po modré značce jsme se přes začátek Šemanovickému dolu dostali do Dolní Vidimi s další várkou krásných roubenek s pavláčkama



Cestou jsme se ještě taky dozvěděli, že je možné si vzít nějaký strom pod zvýšenou ochranu :-)



Po zelené značce jsme po šíleně rozježděné a rozbahněné cestě Střezivojickým dolem došli do Dobřeně. Trochu jsme spoléhali na místní hospodu, ale byla ještě zavřená... tak jsme se aspoň mohli pokochat další várkou lidové architektury




No a protože začínalo trochu pršet, radši jsme si pospíšili dál po zelené údolím Žebrák zpátky k autu. Déšť nakonec přestal, pěkný výlet to byl.


3. výlet- Nosálov- Suchý mlýn- Vojetín- Vrátenská hora
V neděli jsme už ten déšť opravdu očekávali... a furt nějak nic. Teplota teda výrazně klesla, ale jinak to nebylo tak strašné. Mraky se porůznu honily, občas sluníčko, občas spadlo pár kapek, ale nic strašného.
Vydali jsme se teda do Nosálova na takový menší okruh přes Vrátenskou horu. 
Nosálov je zase plný krásných roubenek, asi nejznámější byla vždycky hospůdka U nás, oblíbený turistický cíl. Tentokrát byla zavřená, snad ne úplně a o sezóně zase otevře, to by byla škoda...




Po žluté značce jsme z Nosálova došli k Suchému mlýnu, kde je ve skalách spoustu vytesaných místností. Celou trasu výletu se porůznu ukazovaly pěkné výhledy na nasvícený Bezděz. Podle všeho na Bezdězu celý den svítilo slunce :-)






Po cyklostezce jsme Kružským dolem došli k dalšímu skalnímu bytu. On to teda asi nebyl byt, jak jsem se dočetla, stávala v těchto místech celá vesnička a domy byly většinou normální a místnosti vytesané do skály sloužily spíš jako stáje pro dobytek nebo ke skladování potravin.



Odtud jsme vystoupali k vesničce Vojetín, kde čekala další nálož krásných roubenek, kaplička, křížek






za vesnicí se opět otevřel hezký výhled na Bezděz


 O kus dál už se cyklostezka stáčí k rozcestí Na Fučíkovském. Odtud vede už modrá značka nahoru na Vrátenskou horu.



Rozhledna na Vrátenské hoře je vlastně telekomunikační věž, která skrývá svou konstrukci pod plechovým pláštěm. Výhled je z kryté plošiny ve výšce 25 metrů. 


Nahoru jsme se nakonec vydali, protože jsme doufali v pěkný výhled. Nebylo to až tak skvělé, mohli jsme ale sledovat, kde zrovna prší :-)

pohled směr Praha

zase Bezděz a za ním Ralsko

Kokořínsko s Vlhoští

Na závěr výletu jsme se ještě stavili v Lobči. Na to, jak je to malá vesnice, je tu celkem dost atrakcí- zámek, muzeum, pivovar...
Zámek je barokní budova, kterou za první republiky koupil generální ředitel Škodových závodů v Plzni Josef Šimůnek (ten stejný, který vlastnil i nedalekou Housku), jehož rodina jej držela až do r. 1948. Později zámek sloužil jako léčebna. V současnosti byl zámek v restituci vrácen potomkům Josefa Šimůnka a slouží jako penzion. 


Hned pod zámkem je Muzeum Eduard Storcha, který si tu vystavil rekreační domek a je na zdejším hřbitově i pohřbený. Do konce otevírací doby zbývala půlhodina, tak jsme pravěké lidi a mamuta oželeli.


To hlavní, co jsme ovšem chtěli vidět, byl zdejší pivovar. 
První písemná zmínka o pivovaru je z roku 1586 a renesanční jádro stávající stavby bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní řemeslný vrchnostenský pivovárek rodu Věžníků byl v letech 1894 až 1897 přestavěn v parostrojní provoz proslulým pivovarským inženýrem Josefem Rosenbergem.
Zlatá léta zažíval podnik jako akciová společnost počátkem 20. století a za jihočeského sládka Josefa Tománka dosahoval roční výstav 10 tisíc hektolitrů. Od roku 1927 byl lobečský pivovar v majetku Společenského pivovaru z nedaleké Podkováně. K zastavení výroby došlo ve válečném roce 1943, roku 1948 podlehl zrušený pivovar národní správě, ale ještě počátkem roku 1951 byla v provozu podkováňská stáčírna. Od roku 1956 využíval areál jen obchod s ovocem a zeleninou a následně dlouhá léta státní statek. Polistopadoví vlastníci dokonali těžkou devastaci opuštěného areálu vandalskou demolicí částí budov. Teprv e v roce 2007 koupili pivovar noví vlastníci, kteří ho postupně krásně zrekonstruovali a v roce 2015 začal v objektu fungovat i pivovar.




Pivo jsme si teda nedali, mají otevřeno jenom v sobotu... tak snad někdy příště.
Vlastně to byl závěr našeho velikonočního výletování, protože v pondělí přišel konečně ten déšť a nedalo se nic moc dělat. Ale i tak jsme toho stihli mnohem víc než jsme čekali

Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)