Ze Stvolínek do Holan a na Vlhošť

Trasa z Holan přes Vlhošť, Hvězdu, Stranné, Ronov a Stvolínky patřila vždycky k mým nejoblíbenějším. 

Dneska jsme se po letech vydali zase do oblasti Holanských rybníků, i když obvyklou trasu jsme trochu pozměnili. 

Cestou jsme se ještě v rychlosti stavili v Kravařích u Vísecké rychty. Je to roubená stavba z roku 1797 a patří mezi největší roubené stavby u nás. Je tu skanzen, dovnitř jsme ale nešli. 

Ze Stvolínek jsme museli dojít kus po silnici na červenou značku na rozcestí Pod Smrtkou. Cestou jsme si všimli, že v okolí se hodně opravují staré křížky a sochy, což je dobře...

U rozcestí Pod Smrtkou je barokní socha Sv. Jana Nepomuckého z roku 1748. Asi v roce 2001 byla hodně poškozena vandaly (chyběla jí hlava) a povrch pískovce byl narušen vnějšími vlivy. Došlo ale k její opravě a rekonstrukci odlomených částí, takže dneska už vypadá zase jako nová.

na podstavci je reliéf archanděla Michaela stojícího na ďáblovi

Na druhé straně silnice stávala socha Svatého Antonína, ta ale takové štěstí neměla- na jaře 2011 ji někdo odcizil a v křoví zůstal jen podstavec.

Po červené značce jsme došli k Dolanskému rybníku. Cestou se otevíraly pěkné výhledy na Ronov a Vlhošť.

taky jsme míjeli další opravený křížek

Z červené jsme kousek odbočili, abychom si prohlédli sochy vodníka a dívky na mostku přes Bobří potok vytékající z Dolanského rybníka. Na internetu jsem nedokázala o sochách nic dohledat, silně mi evokovaly román Hastrman od Miloše Urbana a nejsou tu moc dlouho. Maximálně pár let :-)

Kolem rybníčku jsme se vrátili na červenou k Dolanskému vodopádu. Jde vlastně o přepad z jedné ze struh vylámaných do skály.

Kolem míst, kde stával Hrázský mlýn jsme se dostali ke krásnému kamennému mostu u Mlýnského rybníka.

Z cesty jsme si ještě odskočili ke zřícenině Vítkovec (nebo Milčany). Hrad z počátku 16. století zanikl za třicetileté války, materiál z hradu byl použit na stavbu kostela v Holanech. Dodnes se zachovala jen malá část paláce.

Potom už jsme vstoupili na území Holan :-)

Prošli jsme vesnicí (hospoda byla ještě zavřená a celá budova vypadala podivně prázdně, no snad později zas otevře a nezůstane už to takhle) a po modré značce došli až k vyhlídce u bývalé hájovny pod Vlhoští. Minule jsme tu viděli zasněžené Krkonoše a dneska se taky rýsovaly kdesi daleko vzadu v mlze.

Při stoupání po žluté nahoru na Vlhošť už se tak pěkné výhledy na tuhle stranu neukazovaly. Jen na jednom místě byly průsekem pěkně vidět Holanské rybníky, kolem kterých jsme šli.

Když jsme Vlhošť obešli na druhou stranu nad skály, ukázaly se výhledy na druhou stranu- směrem na Středohoří. Bohužel tam spíš pršelo, takže nebylo nic moc vidět...

vpravo Sedlo, vzadu vykukuje špička Milešovky

nasvícený Ronov

Hvězda z Vlhoště aneb každý si upravuje trávník po svém :-)

Skalní průchod pod Vlhoštěm. Podle mapy je teda rozcestí označené Pod Vlhoštěm, já si ale tak nějak pořád myslím, že správně je Pod Vlhoští (?)

No skalní průchod je parádní, jedno z oblíbených míst

Vlhošť odspodu- jde o nejvyšší bod CHKO Kokořínsko (614 m)

V obci Litice nás zaujala bývalá obecní váha

a v penzionu Ráj jsme se dobře najedli

Potom už jsme usoudili, že toho máme nachozeno dost a je nám pěkná zima, takže jdeme loukama spodem přímou cestou do Stvolínek. Naštěstí pastvinama vedla docela velká cesta, po které se dalo pohodlně jít. Na začátku Stvolínek jsme potkali spoustu ovcí a hřbitovní kapli sv. Jutina

No a ve Stvolínkách všechno tak nějak při starém- kostel Všech svatých je stále v dost dezolátním stavu a zámek dostává novou střechu, tak snad se něco obrací k lepšímu

Zámek byl přestavěn z původní tvrze s vodním příkopem v 17. století. V letech 1663-65 byl barokně upraven a stal se letním sídlem biskupa. Koncem 19. století zámek získal prvky rokoka.
Po roce 1950 objekt pro své potřeby využíval zemědělský podnik. Do jeho prostor umístil sušárnu sklizně, kovárnu nebo byty. Dnes je zámek soukromý

No a to byl konec výletu, parkovali jsme pohodlně u zavřeného motorestu a těšili se domů na kafe. Počasí teda nic moc, naštěstí nepršelo. Ovšem dost foukalo a místy to v lese znělo jako když zrovna přijíždí metro...