Kréta- Gortys, Phaestos, Rethymno a (jak jinak) historie

Na nejdelší výlet z celé dovolené jsme se vydali hned ve středu. Stačilo zajít do půjčovny aut hned vedle hotelu. Půjčené auto byl maličký Fiat Punto, jel jako dobře, ale v horách to do kopců nebylo úplně ono. Nicméně dojeli jsme celou cestu v pohodě, jen jsme občas brzdili auta za náma, ale tak co už :-)

První místo, kam jsme se přes hory na jih Kréty dohrabali, bylo starověké město Gortys. Dost jsem se tam těšila a moje očekávání místo přesně splnilo. Oproti Knossu bylo krásně opuštěné, taková ta atmosféra osamělých turistů, kteří prozkoumávají prastaré tajemné ruiny, super!

Po zániku mínojské civilizace nastoupili na její místo Mykéňané, kteří byli také zdatnými obchodníky a jejich písmo bylo narozdíl od toho mínojského rozluštěno, takže je k dispozici velké množství záznamů z té doby. Z období mykénské kultury také pravděpodobně pocházejí báje o stvoření světa a legendy o jednotlivých řeckých bozích.

Mykénská civilizace zaniká po vpádu Dórů, za jejich panování vzniká právě město Gortys a celkově na ostrově roste populace. V období 6. až 4. století př. n. l. fungovaly krétské městské státy v relativní míru a klidu a z této doby pochází i tzv. gortýnský zákoník. V roce 67 před n. l. přebírá vládu nad ostrovem Římská říše a Gortys se stává hlavním městem Kréty. V 60. letech přichází na Krétu křesťanství a právě v Gortysu je biskupem Titem založena první křesťanská církev.

Mytologicky je oblast Gortys spjata s nejvyšším bohem Diem. Zeus, maskovaný do podoby bílého býka, sem unesl krásnou Europu a pod starým platanem (který tu mimochodem stojí dodnes) s ní splodil tři děti se jmény Minos, Rhadamanthys a Sarpedon. Město Gortys zmiňuje ve svých eposech Illias a Odyssea i slavný řecký básník Homér. V Illiadě je Gortys vyobrazen jako město obklopené hradbami. V Odyssei město autor zmiňuje v souvislosti s putováním spartského krále Meneláa, který se s částí svého loďstva vrací domů z Trojské války, když ho u břehů v blízkosti Gortyny zastihne silná bouře. Ohromné vlny vhání lodě přímo na útesy a mnoho z nich také úplně zničí, posádku ale šetří.

Slavný Gortyský zákoník, který se zde nachází, je nejstarší dochovaný evropský právní akt a skoro úplně zachovaná epigrafická památka, jejíž vznik se datuje do zhruba poloviny 5. století před n. l.  Text se dochoval na stěnách odária (místnosti k produkci hudby, provozování divadla, recitaci poezie) v severní části agory v blízkosti akropole. První fragment nápisu byl objeven v roce 1857 na kameni zastavěném do nedalekého mlýna, nyní se nachází v Louvru. Goryský zákoník byl předpis pokrývající více oblastí práva, nejvíc řeší regulaci soukromprávních vztahů, taky obsahuje ustanovení z práva procesního. Z některých souvislostí je zjevné, že zákoník nahradil co do věcného obsahu starší předpis.

Nedaleká raně křesťanská bazilika sv. Tita byla postavena v 6. století a nese jména prvního gortýnského biskupa sv. Tita. Ostatky sv. Tita jsou dnes jako relikvie uloženy v kostele Agios Titos v Heraklionu.

tohle je krásný prastarý olivovník, kterých bylo kolem spousta, o platanu jsem se dozvěděla až posléze

Mimo oplocený areál se nachází ještě množství dalších vykopávek a pozůstatků nejrůznějších historických objektů, třeba akropole, malého římského divadla, stadionu, ženských a mužských lázní a několika svatyní (svatyně egyptských bohů Isis a Serapis, chrám Apollon Pythios ad.). My jsme zašli jenom kousek od parkoviště a viděli pár různých zdí a sloupů, ostatní ruiny byly trochu z ruky a my pospíchali dál.

Ke konci 4. století n. l. se Kréta stala součástí Východořímské říše, v 8. století pustošili celý ostrov arabští nájezdníci, kteří v roce 824 přebírají nad ostrovem vládu. Zakládají Heraklion jako hlavní město muslimského Krétského emirátu. V roce 960 Krétu dobývá zpět Byzantská říše. Po rozpadu Byzantské říše byla Kréta v roce 1204 prodána Benátčanům. Ti sváděli věčné boje s Turky se střídavými výsledky. V roce 1669 nastává turecká okupace a Kréta se stává součástí Osmanské říše. V 19. století probíhaly boje za připojení Kréty k Řeckému království. Roku 1898, kdy byl ostrov Kréta zbaven turecké nadvlády a dostává se pod mezinárodní správu, teprve roku 1913 se Kréta stává oficiálně součástí Řecka.

Dalším naším cílem byl Phaistos, naštěstí ten už byl nedaleko.

Starobylé město s palácem Phaistos (nebo také Festos či Faistos) bývalo jedním z nejvýznamnějších center mínojské civilizace a ve své době i nejbohatším a nejsilnějším městem jižní Kréty. Nejstarší stopy o osídlení této oblasti pocházejí z období 4 000 př. n. l. 

Na rozdíl od Knossu je ovšem naleziště Phaistos původní, nic není dostavováno nebo upravováno, hlavním cílem naleziště Phaistos je ochrana zdejších významných pozůstatků. Z celého náhorního komplexu je navíc parádní výhled na Messarskou planinu i vzdálené pohoří Ida.

hory, které jsme museli s fiátkem překonat, foceno z parkoviště

cesta k vykopávkám

První palác byl ve Phaistu vybudován okolo 2. tisíciletí př. n. l. a podle řecké mytologie byl jeho zakladatelem sám Mínos a prvním králem jeho bratr Radamanthys. Palác Phaistos stával nahoře na kopci a pod ním se rozkládalo starobylé město, ke kterému patřily hned dvě přístavní vesnice Matala a Kommos. Několikrát byl palác poničen zemětřesením a poté opravován, kolem roku 1700 př. n. l. následkem devastujícího zemětřesení byl na místě ruin původního paláce postaven palác nový. Phaistos byl významným a hustě obydleným městem, účastnil se i tzv. trojské války.

Definitivně byl Phaistos zničen s ostatními mínojskými paláci kolem roku 1400 př. n. l., kdy podlehl sousedním Gortýňanům. V této době zaniká celá mínojská kultura. Samotné městečko Phaistos poté existovalo i v dobách římských.

pohled na hory

Celá stavba se rozkládá hned na několika terasách a v několika úrovních. Největší dojem asi dělá velkolepé schodiště vedoucí do hlavního sálu propylon, dál je tu řada místností oddělených sloupy, které sloužily různým účelům (pokoje služebných a řemeslníků, k ukládání zemědělských plodin, vaření apod.), pec na tavení kovů a nádherné interiéry (díky podlahám a stěnám z pískovce a bílého sádrového kamene), královské pokoje byly navíc vyzdobeny alabastrem. V horním patře se kdysi nacházela i velkolepá obřadní síň. 

všude byla spousta kaktusů, poznala jsem opuncii, která dokonce kvetla

Celou dobu skoro souběžně s námi postupovala německá rodina s dvěma poměrně malýma dětma. Asi aby děti namotivovali na mínojské památky, vyprávěli jim rodiče hojně o Mínotaurovi. Výsledkem bohužel bylo, že malý chlapeček běhal po celém areálu a ve všem nacházel Mínotaura (a tatínek ho v tom hojně podporoval); takže zbytky vodovodu a podzemí tam byly proto, aby tudy chodil Mínotaurus, schovával se pod schodama a ve vázách. Vrcholem bylo, když maminka přicházela ke komnatám královny a chlapeček na ní zdálky volal, že tady byly pokoje Mínotaura. Chudák královna ... a chudáci my.

Pozůstatky paláce a města Phaistos jako první lokalizoval britský admirál Spratt v polovině 19. století. První vykopávky zahájili italští archeologové Frederico Halbherr a Luigi Pernier roku 1900, nová vlna výzkumů poté přišla s rokem 1950 pod vedením archeologa Doro Levi a pod záštitou Italské archeologické školy v Athénách.

Nejvýznamnějším nálezem této archeologické oblasti je tzv. disk z Phaistu - hliněný disk, jehož stáří se odhaduje v rozmezí období 1950 př. n. l. až 1400 př. n. l. (poslední expertizy datují jeho vznik do první poloviny 14. století př. n. l.). Unikátnost disku spočívá v tom, že je popsaný (vyražený) velmi sofistikovaným hieroglyfickým písmem, které se podobá lineárním písmům A a B, jež používala tehdejší mínojská (resp. mykénská) civilizace. Mnozí se již pokoušeli toto staré písmo a znaky rozluštit, prozatím ale ne úplně přesvědčivě, a tak existuje hned několik teorií, jaké poselství disk obsahuje.

Kousek od parkoviště jsme si ještě prohlédli benátský kostel sv. Jiří z Phalandry.

Další místo, které jsme ještě navštívili, bylo město Rethymno či Rethymnon. Cesta tam byla poměrně svízelná, protože fakt vedla z kopce do kopce a malý fiátek to zrovna nedával, tak nám to trvalo i dlouho a bylo to únavné. Prohlédli jsme si pak už jenom to úplně hlavní a na velké procházení nebylo moc času.

Rethymno je třetí největší město Kréty s  bohatou a dlouhou minulostí. Vyznačuje se množstvím dochovaných historických a kulturních památek, které pocházejí z různých etap jeho vývoje. Stojí na místě starověkého města Rithymna, které tu existovalo kolem 5. století př. n. l. Po byzantském období bylo město opevněno a na svém významu dále posilovalo pod nadvládou Benátčanů (od 13. století). Benátčané se zabývali především námořním obchodem a při plavbách kolem severního pobřeží ostrova potřebovali mezi městy Heraklion a Chania ještě další přístav. Proto ustavili město Rethymno regionálním správním centrem a hlavním městem stejnojmenné prefektury. Kolem přístavu vyrostla nová zástavba, která byla obydlena převážně řeckými šlechtici. Opevnění města však bylo stále nedostatečné a nedokázalo obyvatelstvo dostatečně chránit před nepřátelskými útoky. Benátčané se proto rozhodli postavit ohromnou pevnost na kopci nad přístavem, která je dnes známá jako pevnost Fortezza. Období prosperity ukončil rok 1646, kdy město Rethymnon dobyli Turkové.

Zajímavým místem je určitě malebný Benátský přístav s egyptským majákem. Historicky přístav spadá do 14. století, do období benátské výstavby a prosperity. Maják, který tu dnes vidíme, byl postaven Egypťany ve 30. letech 19. století, kdy Turci předali Krétu do rukou právě Egyptu.

Centrum je protkáno krásnýma uličkama, staré domy se vyznačují benátskými portály a krytými dřevěnými tureckými balkony.

vchod do pevnosti

dochovaná městská brána

Kromě kostelů jsou ve městě taky mešity, tohle je největší z nich, jmenuje se Neratza.

Jednou z nejvýznamnějších památek je fontána Rimondi - benátská kašna pocházející ze 17. století zdobená lvími hlavami, které chrlí vodu.

Vzhledem k tomu, že nás čekala s fiátkem ještě docela dlouhá cesta zpátky, museli jsme další procházení omezit a radši se vydat k autu. Ale to hlavní jsme snad viděli.