Tak co to tady máme?: Řezno- centrum

Tentokrát jsme se na prodloužený letní víkend vydali do německého Řezna. Vlastně jsme Řezno zvolili trochu náhodně, ale nakonec všechno (včetně počasí) klaplo a bylo to skvělé.

V Řezně žije asi tak 150 tis. obyvatel, takže to není nijak veliké město. Na svou rozlohu má ale neskutečné množství středověkých památek, takže za dva nebo tři dny se dá stihnout opravdu jenom to nejdůležitější.

Historicky bylo Řezno jedním z nejstarších německých městských sídlišť v Německu a ve 12-13. století největším a nejbohatším městem v jižním Německu. Ve starověku tu existovalo keltské středisko s názvem Radasbona, kolem roku 70 tu Římané založili vojenský tábor s názvem Castra Regina. Po zničení tábora se tu usadili Germáni, kteří v 7. století přijali křesťanství. V 8. století tu vzniklo říšské opatství nad hrobem sv. Jimrama a Řezno se stalo jedním ze sídelních rezidencí Karlovců a později sídelním městem vládců Východofrancké říše.
Ve 12 a 13. století dosáhlo město svého vrcholného rozkvětu, byl tu postaven první kamenný most a v roce 1245 se město stalo svobodným říšským městem. Ve 14 století už Řezno zastínily rychle se rozvíjející Augšpurk a Norimberk.

Statut říšského město ztratilo Řezno roku 1803 a jako světské knížectví připadlo mohučskému arcibiskupovi, roku 1809 bylo město dobyto Francouzi a roku 1810 připadlo Bavorsku.

Hned skoro naproti nádraží, kde jsme vystoupili z autobusu, jsme procházeli kolem zahrad patřících k zámku sv. Jimrama. Komplex zámku rodu Thurn- Taxisů vychází z budov bývalého benediktinského kláštera sv. Jimrama. Největší díl bývalých klášterních budov dostal totiž rod Thurn- Taxisů jako odškodnění za ztrátu poštovního monopolu v bavorském království v roce 1810, po přestavbě zámek sloužil jako rodové sídlo.

V okolí kláštera a vlastně v celém městě je hustá síť uliček s krásnými starými domy a řadou nečekaných zákoutí. Mám pocit, že jsme prošli jenom hodně malou část z nich, ale na podrobnější průzkum by tu člověk musel být alespoň týden.

Po obejití zámku jsme už konečně došli k bazilice a klášteru svatého Emmerama (neboli česky Jimrama). Jde o jeden z nejstarších bavorských kostelů v areálu benediktského kláštera. Zasvěcen byl Jimramovi z Řezna, misijnímu biskupovi, kterého v roce 652 umučili k smrti a pohřbili na místě, nad kterým později vystavěli kostel.

V roce 739 bylo ke kostelu zřízeno benediktinské opatství, které bylo významným místem pro celou Evropu. Studovala se tu filozofie, astronomie, teologie či matematika a sídlila zde jedna z nejrozsáhlejších knihoven středověku- Codex Aureus.

V 10 století byl kostel přestavěn na baziliku a později k němu přibyla ještě příčná loď s kryptou sv. Wolganga. Bazilika je uvnitř zdobena barokními prvky a na nádvoří je mnoho soch a náhrobků (například sochy sv. Emmerama, Dionysia a Krista s knihou). Na baziliku navazuje gotický kostelík Sv. Ruperta a v zahradě nedaleko kostela je ještě zajímavá zvonice z 2. poloviny 10. století. V roce 1964 získala bazilika titul baziliky Papežské od tehdejšího papeže Pavla VI.

Roku 1812 byl klášter jako takový zrušen a místo se (částečně) stalo rezidencí Thurn- Taxisů.

Další kostel, který jsme potkali v centru města, byl kostel sv. Trojice. Sám o sobě až tak zajímavý není, ale dá se v něm vyjít na věž a prohlédnout si odtud město z výšky. První den jsme měli jiné starosti, ale v neděli před odjezdem jsme výstup na věž podnikli a rozhodně nelitovali. Cesta vedla kolem zvonu, který je naštěstí mimo provoz- to jsme ocenili, protože jsme ho těsně obcházeli přesně ve 12 :-)

úplně vpravo je vidět klášter sv. Jakuba

dóm a vlevo od něj je vidět Zlatá věž

radniční věž je ta s hodinama, kromě toho je vidět řada dalších městských věží

V centru města se všechny cesty tak nějak sbíhají na náměstí Neupfarrplatz s kostelem Neupfarrkirche z 16. století. Kostel byl postaven na místě bývalé židovské čtvrti poté, co byli Židé z města začátkem 16. století vyhnáni.

První den jsme odtud k Dómu šli trochu oklikou kolem kláštera Panny Marie se zvonicí a pěkné moderní kašny.

Centrem starého města (nebo alespoň jedním z center) je Katedrála Sv. Petra (Dóm St. Peter), což je jedna z nejvýznamnějších gotických památek v Bavorsku. Budova je vystavěna ve francouzském gotickém stylu, což je ve zdejších končinách atypické a tedy jde o bavorský unikát. Dóm byl vystavěn na místě románské baziliky, ze které zůstala stát věž zvaná Oslí, stavba byla dokončena v roce 1520, ale věže se štíty hlavní lodi byly dostavěny až v roce 1872.

Stavba je zajímavá zdobenými portály a velkým množstvím soch svatých a různých plastik a reliéfů draků, příšer a démonů. Dominantou je stříbrný oltář a zajímavostí je také hluboká studna.

Vedlejší nenápadný kostel sv. Jana má vztah k Čechám, na jeho fasádě je umístěna deska připomínající přijetí křestu čtrnácti českými knížaty v roce 845. Akt byl významný hlavně proto, že tito pánové (jména nejsou známa) přijali křest společně a nezávisle na velkomoravském Mojmírovi I.

Řezno mělo pro český stát velký význam hlavně v jeho počátcích, kdy Čechy spadaly pod správu řezenské diecéze, tj. od konce 9. století, kdy začíná christianizace Čech a pozvedá se moc Přemyslovců. Za panování knížete Václava se změnila politická orientace českého státu na Sasko, ale církevní příslušnost k řezenskému biskupství zůstala zachována. Roku 973 bylo v Praze zřízeno vlastní biskupství přes odpor řezenské kapituly. A roku 1158 tu byl korunován Vladislav II. na druhého českého krále.

Kousek od Dómu je největší památka na zdejší římské osídlení- římská brána Porta Praetoria. V dobách římského tábora stála na území města rozsáhlá čtvercová kamenná stavba tábora Castra Regina pro římské legionáře. Brána Porta Praetoria tu zůstala z dřívějšího opevnění a je nejstarší dochovanou památkou celého města (téměř 2000 let). V roce 1885 ji znovu odkryli a obnovili jako fungující přístupovou cestu a tak se přes ní dá vstoupit do biskupského areálu (Bischofschof). Ten byl spolu s kaplí sv. Jana Křtitele vystavěn mezi 13. a 16. stoletím ze zbytků opevnění jako rezidence řezenských biskupů.

Další významnou památkou, kterou jsme navštívili několikrát, byl skotský klášter sv. Jakuba. Skotští mniši se v Řezně a okolí usadili kolem roku 1070. Původní prostor u kostela Sv. Petra brzy rozrůstající se komunitě nestačil a tak začala výstavba nového kláštera (1090-1110) pro irské a skotské mnichy, kterou zasvětili Sv. Jakubovi a Sv. Gertrudě. Kostel Sv. Jakuba (Schottenkirche) postavili skotští kameníci v klasickém románském slohu. Najdete tu plastiky divokých lvů, orlů a krokodýlů, rohy pilířů zdobené hlavami prasat, psů a oslů.

Nejzajímavější je na kostele skotský portálový vchod, na němž jsou sochy lvů – na levé stravě lvice, na pravé lvi. Motiv má údajně ukazovat rozdíly mezi muži a ženami.

Bývala tu významná knihovna, ale v roce 1862 papež Pius I. klášter zrušil.

lvice (spolu s krokodýlem?)

lvi (taky s krokodýlem)

Takovou zajímavostí je, že v kostele sv. Jakuba byly v roce 2004 biskupem Gergardem Ludwigem Müllerem vysvěceny východobavorská Svatojakubská cesta do jižního Německa a Švábská cesta, na kterou se ta východobavorská napojuje. Obě vedou do Santiaga a jsou značeny klasickou značkou Svatojakubské cesty- žlutou mušlí na modrém pozadí, která ukazuje směr podle směřování srdce mušle.

První den večer jsme už docela vyčerpaní seděli nedaleko u kostela Niedermünsterkirche a popíjeli pivo. Ve městě se celý víkend konal jazzový festival, což bylo na jednu stranu pěkné- všude se hrálo, hlavně večer, ale i přes den. Nevýhodou zas bylo, že na těch místech, kde se hrálo, korzovala spousta lidí a skoro se tam nedalo projít.

koncert na lodi

večerní atmosféra u Dunaje

V neděli jsme si procházeli centrum na pravém břehu ještě jednou, prohlíželi jsme si spoustu uliček, průchodů a zákoutí.

Poslední, co jsme si ještě první den pořádně neprohlédli a nechali to až na konec, byly tzv. Nové váhy a taky Stará radnice.

Nové váhy jsou současné sídlo Správního soudu na Lučním náměstí (Haidplatz). Původně jde o zámek z konce 13. a začátku 14. století, který patřil postupně několika rodům (Gumbrecht, Hofmeister, Altmann) a v roce 1441 se stal majetkem města. Od té doby nesla budova jméno Nové váhy- Neue Waag a sídlila zde sbírka městských vah a proslulý hostinec.

V roce 1541 zde v Říšském sněmu proběhla slavná veřejná diskuze mezi katolíky a protestanty. Mezi lety 1572 – 1587 byla budova přestavěna v renesančním stylu.

Nedaleko stojící Stará radnice (Alte rathaus) je výrazná žlutá budova s dominující věží a hodinami ze 13. století. Sestává ze tří částí. Barokní novoměstské radnice s Neptunhof (Neptunův dvůr), gotické staroměstské radnice s výraznou radniční věží s hodinami a nádvořím, na kterém nalezneme jednu z prvních regensburgských kašen – Tugendbrunnen (kašna ctností).

Byla zde také mučírna (Fragstatt) a říšský sál. V roce 1408 přibylo schodiště s portálem a městským znakem, v roce 1655 trakt navazující na říšský sál – Knížecí kolegium a budova v sousedství, která obklopuje kolem dokola tzv. Neptunův dvůr. Bohužel byl víkend a do vnitřních prostor se nedalo dostat, takže Neptunův dvůr ani kašnu jsme neviděli.

socha Don Juan D´Austria vedle radnice

V Řezně je taky řada středověkých věží. Jsou často schované mezi zástavbou, ale když se člověk podívá pořádně (třeba z vyhlídky), vidí jich nakonec docela dost. Tyto věže se stavěly hlavně mezi 13. a 15. století po celém Bavorsku. Každé v té době významné město nějaké věže mělo, nedaleký Norimberk měl například neuvěřitelných 65 věžových domů. Stavěly je patricijské rodiny na důkaz svého postavení (čím vyšší věž, tím lepší postavení samozřejmě) a inspirací byly podobné stavby v Itálii. Věže měly ale i funkce reprezentativní a bezpečností.

V Řezně je celkem 20 dochovaných věží, i proto je město na seznamu UNESCO a taky se o něm říká, že je to nejsevernější italské město.