Řezno- most, ostrovy a okolí

Snad nejvýznamější památku v Řezně (možná až po katedrále teda) jsme si nechali na druhý den. Zdejší most je významná románská stavba a zároveň nejstarší most v Německu. Kamenný most (Steinerne brücke) je dlouhý 330 m a postavili ho v letech 1135-1146 v době velkého ekonomického růstu celé země. Řezno bylo v té době významným centrem obchodu a bylo třeba propojit oba břehy Dunaje. Až do roku 1935 byl most jediným spolehlivým mostem přes Dunaj ve městě a jeho okolí. Z původních tří věží zůstala dodnes jediná- Brüctor s plastikami panovníků.
Most utrpěl v průběhu staletích několik vážných škod a následných rekonstrukcí. Poškodily ho války, povodně, ale také doprava. V roce 1565 kruté mrazy a led, v roce 1633 Třicetiletá válka a požár, kolem let 1800 pak období Napoleonských válek. Další destrukce a následné rekonstrukce probíhaly v období první a druhé světové války. Most sloužil pro přepravu vojenských jednotek a chvíli tudy vedla i tramvajová linka.

Brüctor

Ze strany mostu jsou na mostecké věži vidět figurální plastiky krále se sokolem, což je s velkou pravděpodobností vyobrazení císaře Fridricha II., který v roce 1245 udělil Řeznu listinou „Privileg des Fridericianum“ statut svobodného říšského města. Vedle jsou kopie starších plastik Filipa Švábského a jeho ženy Irene. 

v místě, kde most překračuje vodu se vlastně nacházejí tři ostrovy na soutoku Dunaje a řeky Regen

Stavba mostu se stala vzorem pro další přemostění i v jiných evropských městech, kupříkladu v Londýně či pro proslavený opěvovaný bílý most ve francouzském Avignonu. Údajně byl tento most stavební předlohou i pro Karlův most (což ale někteří historici vyvracejí). 

To (prý) bylo tak: v roce 1158 dorazil do Řezna Vladislav II. Při netrpělivém čekání na korunovaci korzoval po městě, až se zastavil před módním výstřelkem s názvem Kamenný most. „Tohle v Čechách nemáte...,“ odtušil jeho úžas náhodný kolemjdoucí - a myšlenka vedoucí až ke vzniku Juditina mostu byla na světě. Skutečná historie se nejspíš odehrála úplně jinak. Faktem však zůstává, že český král Vladislav II. se Kamenným mostem v Řezně nechal při své korunovaci inspirovat. Podle německého města, které tehdy ukazovalo Čechům módní trendy, pak nejspíš vznikly i mosty v Písku, Roudnici nad Labem či Karlův most.

Na mostě se nachází jediná socha, a to socha mužíčka zvaná „Bruckmandl“. Dle všeho jde o symbol městských svobodných práv a vymanění z poručnictví biskupa v roce 1446.

Ovšem k soše se váže i legenda o stavbě mostu. Stavitel mostu se prý vsadil se stavitelem katedrály, kdo dokončí své dílo dřív. Bál se, aby sázku neprohrál a upsal se čertu. Ten mu slíbil most postavit, když mu dá první tři duše, které po něm přejdou. Jenže při slavnostním otevření by po něm prošli zástupci města a takový skandál si stavitel nemohl dovolit. Vymyslel proto lest, pod kabát schoval psa, kohouta a slepici, které na most vypustil jako první. Čert se rozhněval a chtěl most ramenem zbořit. Proto je v půlce jakoby lomený.

Na největším ostrově, na který most ústí, se nachází Stadtamhof, což je dnes součást historického centra, ale dříve to bývalo samostatné město. 

Obě města měla během staletí různé zájmy. Zatímco větší Řezno bylo ve 13. století povýšeno na svobodné císařské město, Stadtamhof dosáhl "jen" statutu bavorského tržního města. Řezno se opakovaně pokoušelo obsadit strategicky důležitého souseda na severním konci Kamenného mostu a most se třemi obrannými věžemi byl vždy i opevněním proti útočníkům ze severu.

Od roku 1924 patří Stadtamhof k Řeznu a i titul světového dědictví UNESCO oficiálně zahrnuje "Staré město Řezno s Stadtamhof".

Stadtamhof- hlavní ulice s fotogenickými štíty domů

pohled jak z pohlednice

další "pohlednicový" pohled, tentokrát už z lávky západně od starého mostu

Při procházení po ostrovech se mi nejvíc líbilo, jak to tu žije. Všude lidi piknikující na dekách, koupající se v řece nebo projíždějící na kolech. Taková víkendová idylka. Osobně jsem dost záviděla těm, kteří kus nad mostem vlezli do vody a nechali se (asi docela silným) proudem unášet až ke konci ostrova .

U východní lávky si zas natáhl lano tenhle pán a trénoval na něm skoky a přemety. Co jsme viděli, tak teda při přemetu vždycky spadl, ale ta vytrvalost!

na horním konci Stadtamhofu je k vidění parní lokomotiva, který jezdila na Walhallské dráze

hlavní ulice z druhé strany

uličky Stadtamhofu

konec ostrova, kde je vidět soutok Dunaje a řeky Regen

Na ostrově hned u mostu se nacházel špitál sv. Kateřiny, který nechal postavil řezenský biskup Konrád IV. po roce 1213, kdy získal pro stavbu pozemek. V důsledku různých mocenských konfliktů ale špitál doplácel na to, že byl předmětem sporů mezi Řeznem a Bavorskem.

Teď je ve větší části bývalého špitálu slavná hospoda s pivovarem.

špitální kostel sv. Kateřiny

Kolem mostu je spousta dalších zajímavých míst. V neděli před odjezdem jsme se ještě vydali k mostecké věži (z té strany od centra Řezna), abychom si prohlédli slavný Wurstkuchel...

most je třeba vyfotit ze všech stran

V letech 1616-1620 byla hned u mostu postavena solnice (Salzstadel). Sloužila na uskladnění soli, která se sem ukládala za pomocí jeřábů. Jedná se o pětipatrovou středověkou stavbu s dubovými trámy a proklady. Dnes je tu návštěvnické centrum s expozicí o historii města. Všechno včetně záchodů je tu zadarmo (docela pěkně to ilustruje německý a český přístup- představa, že v Mostecké věži na Karlově mostě bude infocentrum a záchody zadarmo je slušné sci-fi :-)

Před solnicí se nachází i slavná historická "klobáskárna" (Wurstkuchl), která je vyhlášena tím, že vyrábí a prodává své vynikající uzenářské výrobky podle původních receptur. Říká se o ní, že jde o nejstarší fast food na světě. Maličká budova byla postavena v roce 1135 při výstavbě mostu jako konstrukční kancelář. Po dokončení mostu v roce 1146 se z budovy stala restaurace. Ta současná budova teda není úplně původní, pochází ze 17. století.

Goliášův dům s malbami nedaleko mostu

ulička Am Wiedfank u hned u mostu

Poslední den pobytu jsme se taky v docela velkém vedru vydali do nejvýchodnější části starého města k bráně Ostentor. Hned u řeky se tu nachází moderní Muzeum bavorských dějin.

Impozantně vypadá taky samotná brána Ostentor z roku 1284. Je to jedna z nejzachovalejších gotických městských bran v Německu. Právě tudy do města přijížděl kdysi z Vídně císař.

Ve vedru jsme se od brány radši popovezli autobusem zpátky k nádraží, nakoupili nějaký proviant na cestu a já se jenom vydala (bylo to teda asi tak 150 metrů) k několika římským památkám  na Rommerastplatz. Jsou tu k vidění zbytky zdí bývalého římského tábora Castra Regina.