Polsko- Sokolowsko, Walbrzych, Szavno zdroj

V úterý jsme se vydali do Polska. Nejdřív jsme se zastavili v obci Sokolowsko. To je známé především tím, že zde bylo roku 1854 otevřeno slavné plicní sanatorium. Tehdy se ještě německé město jmenovalo Görbersdorf.

místní kino s kavárnou

všude v okolí se nacházejí zbytky bývalé lázeňské slávy

a až budou v Meziměstí shánět tu ztracenou ceduli, mají ji tady ..

Slavné sanatorium Grunwald tu založil Dr. Hermann Brehmer. Bylo to první místo na světě, kde se začala tuberkulóza léčit pokrokovými metodami, které pak převzala většina tzv. klimatických lázní. Základem léčby byla dieta a pobyt na slunci a čerstvém vzduchu. Důležitá byla proto poloha městečka v hlubokých lesích.

Svými metodami dosáhl Dr. Brehmer výrazných úspěchů a Görbersdorfu se začalo přezdívat "slezský Davos" (ačkoliv Davos byl vybudován až podle vzoru Görbersdorfu).

Aby uspokojil rostoucí příval pacientů, vybudoval Dr. Brehmer v Görbersdorfu naprosto neuvěřitelnou stavbu – Sanatorium Grunwald. Obrovská budova sanatoria byla celá vyzděna z červených cihel v neogotickém stylu s jemnými orientálními prvky. Pohádková stavba se vyznačuje četnými věžičkami, arkýři, balkony s cihlovými ornamenty nebo okenní otvory s ostrými i jemnými křivkami. Stěny byly zdobeny keramickými obklady a glazovanými cihlami. 

Místo má docela atmosféru, působí dneska trochu tísnivým dojmem. Probíhají tu nějaké opravy, ale všechno jde zjevně dost pomalu, nepřišlo mi, že by tu nastal nějaká zásadní pokrok v porovnání se stavem cca před třemi lety, kdy jsem tu byla naposled. 

Kromě sanatoria je místo ještě slavné tím, že tu slavný režisér Kryštov Kieslowsky prožil jako dítě asi 9 let, protože jeho otec se tu v sanatoriu léčil. Každoročně se tu proto koná filmový festival nazvaný jeho jménem.

Potom už jsme přejeli do nedalekého Walbrzychu. Město bylo založeno, podobně jako velká většina středověkých měst, v době stavitelského rozmachu na konci 13. století. Zajímavým se stává až s první zmínkou těžby uhlí v polovině 16. století. Plnohodnotným industriálním centrem se Walbrzych stal na začátku 19. století, kdy zde bylo na vrcholu rozkvětu hornictví, ale také tkalcovství.

Dominantou Radničního náměstí je neogotická radnice od Hermanna Friedricha Wäsemanna. Současný vzhled získala ale až v roce 1903, když jí architekt Karel Grosser nechal přistavět dvě boční křídla a tři věžičky.

zajímavý protější dům

V klasicistním paláci rodiny Alberti z roku 1803 se nyní nachází muzeum porcelánu.

maličký kostel Panny Marie Bolestné je nejstarší kostel ve Walbrzychu

před muzeem porcelánu

Asi nejhonosnější a největší kostel ve městě je kostel sv. Andělů strážných. Hlavní svatostánek města byl postaven v roce 1904 na místě renesančního kostelíka z roku 1438.

Kousek od kostela jsme ještě zašli k paláci Czettritzů nazývaném také zámek Walbrzych. Palác byl postaven v letech 1606- 1628 pro rodinu Czetritzů, v roce 1738 získal zámek Konrád Maxmilián Hochberg, který ho přestavěl. V jedné z vil v zámeckém parku zemřela v roce 1944 Maria Teresa Pszczyńska, vévodkyně anglického původu, zvaná princezna Daisy, teta Winstona Churchilla a poslední majitelka zámku.

Hlavní náměstí ve Walbrzychu je pořád stejné, tentokrát teda ještě s ohradou kolem fontány uprostřed.

Víc než na Walbrzych jsem ale byla zvědavá na nedaleké lázně Szczawno- Zdroj (německy Bad Salzbrunn), kam jsme se vydali hned potom.

Zdejší pramen léčivé vody se využival odedávna (ves spolu s celým svídnickým vévodstvím patřila nějakou dobu i České koruně). Lázně jako takové tu vznikly až v době osvícentství po publikaci vratislavského lékaře a chemika Johanna Gottfrieda Morgenbessera, který chemickým rozborem vody z roku 1774 poukázal na její léčivé účinky. V roce 1823 byla vybudována lázeňská promenáda, léčebný park, okrasná zahrada a bylo vysazeno stromořadí.

Nejznámějšími lázeňskými hosty byli členové pruského královského dvora. Mimo jiné lázně navštívili v roce 1825 pozdější hrabě Helmuth Karl Bernhard von Moltke a 1838 ruský car Mikuláš I. s carevnou Alexandrou Fjodorovnou.

je tu krásná dřevěná kolonáda s pramenem

Budova nedalekého Lázeňského domu byla postavena mezi roky 1909 a 1910. V té době se jednalo o největší a nejmodernější hotel ve Slezsku. Byl zde empírový bar, čítárna v gruzínském stylu, kuřárna, kulečník, hudební místnost a kadeřnické salony. V současné době je budova využívána jako největší sanatorium v lázních.

Nahlédli jsme i do lázeňského parku k věži Anny a na promenádu s kavárnami.

kaskáda v lázeňském parku

pohled od věže

Stejně jako při minulé návštěvě (a stejně jako všude jinde teda) byla řada silnic zavřených a rozkopaných. Tentokrát jsme ale vystačili s poměrně neškodnou objížďkou a cesta zpátky do ČR už byla úplně v pohodě.