Po přejezdu do okolí Neapole jsme se v pořádku ubytovali v Herculaneu a hned další den ráno se vydali vlakem do Pompejí. Herculaneum je o dost klidnější než Neapol, ale na české poměry jde pořád o hodně živé a hlučné místo. Nádraží je maličké a vypadá podezřele :-)
I přes nevábný vzhled jsou vlaky na trati pod Vesuvem docela spolehlivé a jezdí často. My jsme se hladce dostali do Pompejí, sice na jiné nádraží, než jsme mysleli, ale dostali.
U pokladny v Pompejích to bylo úplně v pohodě, žádná předchozí rezervace nebyla potřeba, i když lidí bylo v areálu nakonec poměrně dost. Ovšem oproti vrcholné sezóně to asi pořád bylo prázdno.
Osada Pompei byla založená 600 až 800 let př. n. l. Osky, Řekové a Féničané ji používali jako bezpečný přístav. Po určitou dobu jí vládli Etruskové a v posledních staletích př. n. l. Sammité. V průběhu staletí se osada rozrostla na malé město s asi 20.000 obyvatel. V prvním století př. n. l. se obyvatelé Pompejí spolu s ostatními jihoitalskými kmeny postavili na odpor římské nadvládě. Po prohrané válce se město stalo římskou kolonií, obchodním centrem i oblíbeným letoviskem římských boháčů.
V srpnu v roce 79 n. l. se začaly objevovat první významnější náznaky blížící se katastrofy. Začaly vysychat studny, dříve bohatě zásobené vodou. Dvacátého srpna přišlo první menší zemětřesení a za ním další a další. Přestože na menší zemětřesení byli obyvatelé Pompejí zvyklí, tato série otřesů je vystrašila. Navíc z útrob Vesuvu stoupalo stále víc a víc dýmu. Většina obyvatel uprchla. Někteří do nedalekého Herculanea, jiní ještě dále. Mnoho jich však zůstalo, spoléhajíc na pevnost zdí a střech svých domů. Jiní se zdráhali ponechat majetek bez dozoru.
V poledne 24. srpna 79, na svátek Vulcanalia, římského boha ohně, začala mohutná erupce Vesuvu. Moře ustoupilo od pevniny, temný sopečný mrak zastřel oblohu. Erupce nabírala na síle. Na Pompeje padla černá tma a milióny tun sopečného popela a pemzy. Erupce byla doprovázena prudkým deštěm, který spolu s přívaly vody z jícnu Vesuvu, zaplavoval bahnem vše co mu stálo v cestě. Lidé, kteří se rozhodli zůstat, umírali. Zabíjely je jedovaté plyny, pyroklastický mrak spaloval jejich těla, zasypával je tunami popela a pohřbíval pod osmimetrovými vrstvami bahna.
V roce 1599, při usměrňování koryta řeky Sarno, narazil architekt Fontana na zasypané stavby, ale v té době jeho nález nevyvolal žádný zájem. Až teprve v roce 1738 bylo nalezeno Herculaneum a 1748 Pompeje. Skutečné odkrývání obou měst začalo až v roce 1860.
My jsme postupovali od východního vchodu, takže nejdřív jsme si prohlédli amfiteátr a pokračovali jsme dál na hlavní třídu.
Amfiteátr v Pompejích, nejstarší dochovaný svého druhu, pochází z roku 70 př. n. l. a sloužil k pořádání gladiátorských zápasů a bojů se zvířaty. Tato impozantní stavba s kapacitou 20 000 diváků vyniká svým eliptickým tvarem a kamennou strukturou, je považována za předchůdce římského Kolosea.
 |
| jedna z hlavních ulic v Pompejích |
 |
| dům Venuše s mušlí |
Domy byly stavěny tak, že uprostřed domu byla zahrada a obytné i provozní místnosti ji obklopovaly. Centrem zahrady se vzrostlými stromy, keři a pestrými květy byla často kašna, fontána a sochy.
 |
| Venuše s mušlí |
 |
| fontána v domě Octaviuse Quartia |
 |
| zahrada u domu Octaviuse Quartia |
 |
| Casa del Forno |
 |
| dům sadaře |
 |
| výhled od občerstvení |
 |
| ano, je to to, co si myslíte. aneb ukazatel k nevěstinci... |
 |
| dům cudných milenců |
 |
| Dům Paquia Procula |
 |
| sloni na fresce v domě Lararia Achilla |
 |
| la casa del Efebo |
Je teda pravda, že jak byly Pompeje poměrně velké město, řada domů je dost zaměnitelných, většinou mají fresky s podobnýma barvama a v různém stadiu zachovalosti, často krásné mozaikové podlahy nebo mramorové obložení a sloupy. Někdy je těžké z fotek poznat, který dům byl který..
 |
| přechod přes uličku |
Postupně jsme prošli až k Malému divadlu.
Malé divadlo známé také jako Odeon, bylo postaveno mezi lety 80 a 75 př. n. l. a díky své vynikající akustice hostilo hudební představení a poetické recitály. S kapacitou 1300 diváků vyniká svou strukturou s obvodovými zdmi a střechou, která zlepšovala zvuk, a také sedadly s prohlubněmi pro větší pohodlí.
Protější Quadriporticus sloužil jako útočiště pro diváky divadel, po zemětřesení v r. 62 n. l. byl obnoven a proměněn ve školu gladiátorů.
Hned vedle už je Velké divadlo, které bylo postaveno ve 2. století př. n. l. a restaurované za Augusta díky rodině Holconiů. Uváděly se v něm komedie, tragédie a další představení pro zhruba 5 000 diváků.
Od divadel jsme už zamířili k Fóru.
 |
| hlavní ulice |
Fórum bylo politickým, ekonomickým a náboženským centrem starověkého města. Toto fórum, jedno z nejlépe zachovaných v Itálii, bylo původně postaveno ve 4. století př. n. l. a později rozšířeno Římany. Vyznačuje se obdélníkovým tvarem, je obklopeno významnými budovami jako chrámy, bazilika a macellum, a kolonádou. Na rozdíl od jiných římských fór se podobá řeckému, měl unikátní uspořádání soch a omezený přístup pro vozy.
 |
| bazilika sloužila jako soudní síň a místo pro obchodní jednání |
 |
| Apollonův chrám |
Hned u Fóra se nacházejí jedny z lázní. Terme del Foro byly postavené v roce 80 př. n. l. a nabízely oddělené prostory pro muže a ženy, vytápěné důmyslným systémem s kotli. Dají se v nich vidět šatny, frigidarium (místnost s nejchladnější vodou), tepidarium (přechodová zóna) a calidarium (nejteplejší místnost), vše nádherně zdobené mozaikami, freskami a sochami. Pozoruhodná je cisterna, která zajišťovala zásobování vodou.
 |
| Caligulův oblouk |
Od Fóra a lázní jsme se vydali na nejvzdálenější konec areálu, abychom si prohlédli Vilu Misteií.
 |
| Dům malé fontány |
 |
| Dům Dioscurů |
Vila Mysterií se nacházela už za hradbami Pompejí a je pozoruhodně zachovalou římskou vilou, proslulou svými úchvatnými freskami.
Ve vile jsme také viděli první odlitky mrtvých. Zásluhu na jejich vzniku měl archeolog Giuseppe Fiorelli, kterého napadlo vyplnit zvláštní dutiny v pyroklastické vrstvě popela sádrou.
Dalším zajímavým prvkem v Pompejích jsou ukázky dveří domů. Dřevěné části samozřejmě kompletně zanikly vlivem žáru, kovové prvky se zachovaly. Na dveře (a jiné dřevěné prvky) se používala stejná metoda jako na odlévání pozůstatků lidí- prostě se dutina vylila sádrou a vznikl dokonalý odlitek původních dveří.
Ve vile Mysterií jsou nádherné nástěnné malby z 1. století př. n. l., které s největší pravděpodobností zobrazují iniciační rituály do řecko-římského mystického kultu, pravděpodobně spojeného s bohem Bakchem.
 |
| inspirace Egyptem |
Cestou zpátky jsme si prohlédli ještě Diomedovu vilu. Ta stála taky za hradbami, takže byla opravdu rozlehlá, rozkládala se na dvou úrovních, se spodním peristylem (vnitřní dvůr se sloupořadím), obytnými prostory a rozlehlou zahradou s letní jídelnou a bazénem. Ve vile se našly pozůstatky 36 osob včetně muže s majetkem v mincích.
Vila se stala inspirací pro umění a architekturu 19. století.
Potom jsme se, už uvnitř hradeb, zašli podívat do Faunova domu. Ten patří mezi jeden z největších a nejluxusnějších domů v Pompejích a ukazuje život tehdejší bohaté aristokracie. Vyznačuje se rozlehlými atrii a peristyly a řadou nádherných mozaik.
Asi nejslavnější mozaika je tzv. mozaika z Issos, která zobrazuje bitvu u Issu (333 př. n. l.), kde se střetli Alexander Veliký a perský král Dareios III. Alexander je na koni, útočí kopím, zatímco Dareios prchá na válečném voze. Jedná se o nejznámější a nejzachovalejší zobrazení Alexandra Velikého na antickém díle.
 |
| zde je kopie, originál je v Archeologickém muzeu a ani tam jsme ho neviděli, byl někam zapůjčen |
V domě je také slavná soška tančícího fauna. Původně stála na kraji nádrže na zachytávání dešťové vody (impluvium), teď je umístěna v jejím středu.
 |
| je to ale kopie, originál je v Archeologickém muzeu |
 |
| v pozadí Vesuv |
Nedaleký dům Marca Lucrezia se vyznačuje propracovanými dekoracemi ve čtvrtém pompejském stylu s freskami zobrazujícími mytologické scény a lidské postavy.
 |
| Pablo Picasso a Leonide Massine v roce 1917, fotil Jean Cocteau |
Cestou do kavárny jsme se ještě (na pokraji sil) stavili ve Stabianských lázních. Stabianské lázně jsou nejstarší a největší veřejné lázně v Pompejích, pocházející zhruba z roku 125 př. n. l. a průběžně rozšiřované až do zničení města v roce 79 n. l. Centrálně umístěné lázně nabízely oddělená zařízení pro muže a ženy, včetně horkých, vlažných a studených místností, palaestry (cvičebního dvora) a dokonce i bowlingu. Nedávné výzkumy odhalily dosud neznámé prvky tohoto pozoruhodně zachovalého římského lázeňského komplexu. Složité štukové dekorace a pokročilý systém vytápění dokládají luxus těchto lázní.
Po občerstvení a odpočinku, který jsme fakt už potřebovali, jsme se vydali zpátky směrem k Fóru, kde jsme si ještě chtěli prohlédnout jeho druhou stranu.
Cestou jsme nemohli vynechat pompejské Lupanárium, což je nenápadný domek ukrývající římský nevěstinec. Lupanar byl rušným společenským centrem, což dokládají rozsáhlé graffiti (včetně reklam, politických vzkazů a dokonce i osobních interakcí) nalezené na jeho zdech a okolních ulicích.
 |
| uvnitř je několik velmi malých pokojíků |
Nad každým pokojem jsou zobrazeny erotické scény. Vlastně každý pokojík nabízel to, co nad ním bylo vyobrazeno..
Hned vedle fóra bývala veliká budova Eumachie, u které se předpokládá, že sloužila jako trh s vlnou, sídlo cechu fullonů nebo místo pro obchodní aktivity. Mohl tu být ale i trh s otroky. Budovu nechala postavit Eumachie, kněžka a velmi bohatá obchodnice.
Macellum vedle Fóra bývalo potravinářské tržiště města specializované na maso a ryby. Má strukturu s centrálním nádvořím obklopeným sloupy a obchody, některé s přímým přístupem z ulice a jiné z vnitřku trhu.
Cestou z Fóra jsme šli kousek po hlavní ulici, potom už postranními uličkami směr východ.
Žádné komentáře:
Okomentovat