Tak co to tady máme?: Masopust v Kouřimi

Na masopustní neděli minulý víkend jsme se vydali do skanzenu v Kouřimi. Areálem procházel průvod se všemi možnými maskami, zároveň jsme si stihli prohlédnout skanzen a dát si něco dobrého k snědku.

kopie dřevěné zvoničky z Býchor u Kolína

Skanzen v Kouřimi se trochu vymyká tím, že je zaměřen nadregionálně, tzn. že shromažďuje stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek.

Mariánský sloup z Konárovic

chalupa z Masojed (kopie)

Pro naše předky měl masopust hluboký rituální význam, spojený s plodností a ochranou úrody. Historicky byl masopust obdobím „světa naruby“. Masky umožňovaly beztrestnou kritiku vrchnosti i sousedů a dočasně se stíraly sociální rozdíly. V 19. století byly tradice nejsilnější, v období komunismu však docházelo k útlumu.

Ačkoliv si masopust spojujeme hlavně s přípravou na křesťanský půst, jeho kořeny jsou mnohem hlubší. Etnologové v něm vidí ozvěny starořímských saturnálií – svátků, kdy se smazávaly rozdíly mezi pány a otroky a lidé si užívali nespoutané svobody.

V našem prostředí jde především o rituál přechodu ze zimy do jara. Naši předci věřili, že v tomto temném období roku je hranice mezi světem živých a mrtvých tenká. Masky tak původně neměly jen bavit, ale měly i ochrannou a magickou funkci.

V 11 hodin vyšel z brány jednoho ze statků masopustní průvod. Masky obcházejí jednotlivá stavení, tancují s hospodáři a za odměnu dostávají výslužku – tradiční jídlo, jako jsou klobásy, slanina, koblihy nebo pálenka.

zabíjačka v roubené stodole ze Želejova u Hořic

Masopustní masky nejsou náhodné převleky; každá má svou roli a symboliku. Etnologové v nich často vidí pozůstatky předkřesťanských rituálů:

- Laufr (hejtman): Vedoucí průvodu, který žádá hospodáře o povolení k návštěvě. Je to mluvčí masek a strážce řádu v chaosu.

- Medvěd: Nejdůležitější maska spojená s plodností. Medvěd musí vytancovat hospodyni, aby se v domě drželo štěstí a narodilo se hodně dětí. Badatelé jej považují za pozůstatek předkřesťanských kultů síly a přírody.

- Kobyla: Často ji tvoří dva lidé. Představuje životní sílu i hříchy uplynulého roku. Na konci průvodu bývá rituálně „porážena“ a následně „oživena“ napitím se pálenky, což symbolizuje koloběh smrti a nového života.

- Basa: Zatímco kobyla je o přírodě, basa je o lidech. Představuje veškerou hudbu, tancovačky, hříšné hodování a nespoutanost. Kolem půlnoci na masopustní úterý se basa položí na nosítka a za doprovodu falešného kněze a plaček se vynese ven. Tímto rituálem lidé dávají sbohem všem radostem těla a připravují se na duchovní ztišení v půstu. Jakmile basa „zemře“, hudba musí utichnout.

- Smrtka: Připomínka blížícího se půstu a konečnosti pozemského veselí.

- Pohřebenář (slaměný): Název je odvozen od hřebenů, které se dělají ze slámy (nebo hrachoviny). Je to ta postava obalená v tlusté vrstvě slámy, která vypadá jako „chlupáč“. Je symbolem bohaté úrody a plodnosti. Hospodyně si z něj trhají stébla slámy na podestýlku pro husy, aby dobře seděly.