Kadaň a cesta do Prahy

V neděli jsme se probudili do slabého deště. Na výlet to teda moc nelákalo, přesto jsme dodrželi plán a vydali se do Kadaně. Neuvědomuju si, že bych v tomhle městě někdy byla, v plánu zde byl prodloužený víkend, který kdysi překazil covid, a pak to nějak usnulo. Tak dnes konečně!

Celkem pohodlně jsme zaparkovali na náměstí a za trvajícího mírného deště jsme se vydali na průzkum města. 

kostel Povýšení sv. Kříže původně ze 13. století

Královské město Kadaň má bohatou historii. Archeologické nálezy dosvědčují, že první člověk se zde usadil asi před šestnácti tisíci lety. Kolem roku 1259 byla Kadaň králem Přemyslem Otakarem II. povýšena na svobodné královské město. Největšímu rozkvětu došlo za vlády Karla IV., který udělil městu roku 1366 právo úplné samosprávy a právo konání trhu na den Povýšení sv. Kříže. 

Ve dvacátých letech 16. století začaly do Kadaně pronikat myšlenky německé reformace, jejímž duchovním otcem byl augustiniánský mnich Martin Luther. Koncem června 1534 se Kadaň stala místem setkání římského a českého krále Ferdinanda I. s předními politiky Svaté říše římské. Zde uzavřené politické dohody vstoupily do dějin pod názvem „Kadaňský mír“. Po vzplanutí českého stavovského povstání proti Habsburkům (1618) došlo v Kadani ke drancování kostelů, které patřily římské (katolické) církvi. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 proběhly také v Kadani a okolí konfiskace majetku a násilná rekatolizace převážně utrakvistického (luteránského) obyvatelstva. 

Mírové náměstí se sloupem e sousoším Nejsvětější Trojice z 18. století a zvláštní radniční věží

Zajímavostí Kadaně je Katova ulička, která je oficiálně nejužší uličkou v ČR; její délka je 51 metrů, šířka v nejužším místě 66,1 cm. Podle pověstí byla v uličce zaživa zazděna rouhavá jeptiška, která tu vždy o půlnoci straší s posledním kadaňským katem Ignácem Kaylem, jenž bydlel koncem 18. století v blízkém Katově domu (čp. 190) a věnoval se lidovému léčitelství.

Katovna

socha nad uličkou, autor Herbert Kisza, víc  nedohledáno

Počasí pořád nic moc, střídavě prší. Poblíž gotické Mikulovické brány jsme se alespoň občerstvili.

Gotická Svatá brána (také Mikulovická) je významná památka a součást kadaňského opevnění. Postavena koncem 13. století, sloužila jako hlavní vstup do města a k ní vedly důležité obchodní cesty. Bránou procházeli i čeští panovníci. 

ulice od brány k náměstí

Od brány jsme se vydali ke kadaňskému hradu. Areál hradu byl zbudován Přemyslem Otakarem II. v polovině 13. století. Původně gotický hrad, který byl poznamenán především druhou křížovou výpravou proti husitům (1421) a třicetiletou válkou, kdy hrad obléhali Švédové (1635), byl v letech 1750-1755 v pozdně gotickém stylu přestavěn Marií Terezií na kasárna. Svou současnou podobu získal v první polovině 19. století, kdy byl po rozsáhlém požáru obnoven. Na počátku 20. století byl hrad rozšířen o severní křídlo nových kasáren.

zdola od řeky Ohře vypadá hrad opravdu impozantně

Od hradu jsme sešli k řece a museli konstatovat, že ve srovnání s Žatcem je Kadaň mnohem upravenější, zrekonstruované domy jsou i dál od náměstí a všude je to takové příjemné a lákavé k procházce nebo posezení. Třeba krásné nábřeží pod hradem nese jméno Maxipsa Fíka.

Kadaňský orloj na nábřeží připomíná zdejšího slavného rodáka-Mikuláše z Kadaně, který se podílel na zhotovení Staroměstského orloje

Pod hradem se nachází taky socha Maxipsa Fíka z nerezové oceli a cortenového plechu. Maxipes Fík má ke Kadani několik vazeb. Příběhy Maxipsa Fíka se odehrávají v Ahníkově, malé obci, která ležela jen několik kilometrů od Kadaně a v roce 1985 musela ustoupit těžbě. Autorem Fíka je Rudolf Čechura, který byl rodákem z Ahníkova a několik let žil i v Kadani. Právě zde vznikala podstatná část jeho tvorby. A do třetice- Josef Dvořák, který Fíka namluvil, v Kadani vyrůstal a začal zde hrát divadlo.

Postupně přestávalo pršet a místy se objevilo i sluníčko. To spolu s malebnou krajinou u řeky způsobilo, že jsem se rozhodli ke Františkánskému klášteru dojít procházkou podél vody.

Cestou jsme se ještě zastavili u tvz. Ptačích domků, což jsou hrázděné věžičky městského opevnění, které sloužily v 18. a 19. století kadaňským ostrostřelcům jako skladiště střeliva a zázemí. Později zde byl postaven restaurant Střelnice, dnes nahrazený kulturním domem stejného jména.

Po cestě podél řeky jsme potkali další sochu Maxipsa Fíka. Při soutěži se porotě líbily obě sochy, tak je jedna pod hradem a druhá o něco dál u dětských hřišť.

Podél řeky a kolem jezu s pěknou kovovou lávkou jsme došli až k Františkánskému klášteru. Klášter s poutním kostelem Čtrnácti svatých Pomocníků založil Mikuláš II. z Lobkovic roku 1473 poblíž pramene léčivé vody. Svému původnímu účelu přestal sloužit po roce 1950 a následně byly prostory několik desetiletí využívány jako archiv nebo depozitář. 

Kromě sklípkových kleneb míšeňského typu, renesančních náhrobních plastik nebo smírčích křížů přemístěných do zdejšího parku ze zaniklých obcí Chomutovska je tu k vidění muzejní expozice věnovaná mineralogii, geologii, archeologii a dějinám hornictví v regionu, historii města a způsobu života v klášteře.

smírčí kříže v nedalekém parku

Sluníčko zase postupně zalezlo, tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Udělali jsme jen krátkou zastávku v Panenském Týnci a vedlejší Třebízi.

Kousek od zámku v Panenském Týnci se nachází nedokončený gotický kostel se zachovaným jižním portálem z doby před rokem 1400. První zmínka v kronikách pochází z roku 1115. V roce 1280 nechal Habart ze Žirotína založit klášter klarisek, který se stal třetím klášterem v Čechách. Postihlo jej několik pohrom. Vyhořel, za husitských válek byl vypálen a ani během řady oprav se bohužel nepodařilo dostavět loď chrámu.

Bylo fajn, že jsme si areál mohli prohlédnout sami a v klidu. Nevýhodou bylo ale množství bahna všude okolo.

Poslední rychlá zastávka byla v nedaleké Třebízi. Třebíz je výjimečná svou dochovanou tradiční zástavbou, především původními selskými usedlostmi a výměnkářskými chalupami. Unikátnost chráněného centra dokládá také stálá expozice Národopisného muzea Slánska a skanzen na Cífkově statku, který návštěvníkům umožňuje blíže poznat místní lidovou architekturu a tradice.

rybníček a Cífkův statek za ním

chalupa, ve které se narodil spisovatel a buditel V. B. Třebízský

kaple sv. Martina z 18. století

Opět se dalo do deště, takže nezbývalo než konstatovat, že jsme nakonec měli docela velké štěstí na počasí, dokonce i v neděli bylo částečně hezky. Taky jsme viděli, co se dalo, prostě ta pravá chvíle k návratu do Prahy.