Žatec a okolí

Poslední únorový víkend jsme věnovali průzkumu Žatce a různých památek, převážně spojených s chmelem, v jeho okolí.

První den jsem prošla to hlavní z centra a vylezla na věž u Chmelařského muzea. Byla dost zima a připadala jsem si jako jediný turista v celém městě :-)

V 10. století zde vzniklo nad řekou Ohří přemyslovské hradiště, které se postupně rozrostlo v rozsáhlou raně středověkou sídelní aglomeraci s hradem, kostelem, předhradím i osadami v podhradí. V historických pramenech se jméno Žatec uvádí poprvé v kronice Dětmara Merseburského v r. 1004. Další zprávy z 11. – 13. století představují Žatec jako významné správní a církevní středisko středního Poohří. Vznik vrcholně středověkého města završila listina z r. 1265, jíž král Přemysl Otakar II. udělil Žatci významná privilegia. Zdrojem hospodářské prosperity Žatce byla řemesla, zemědělství a obchod. Později se Žatec prosadil zejména jako centrum známé chmelařské oblasti. 

V 15. století patřil Žatec k významným oporám husitského hnutí. V r. 1421 byla pod jeho hradbami poražena vojska II. křížové výpravy. V 16. století se řadil k nejlidnatějším městům Čech. V důsledku třicetileté války došlo nejen k hospodářskému poklesu, ale i k odchodu mnoha obyvatel Žatce do emigrace. Střediskem kraje zůstal Žatec až do r. 1850, poté byl sídlem okresního hejtmanství. V souvislosti s chmelařskou konjunkturou v 19. století došlo k rozsáhlé modernizaci města. 

Od roku 2023 je Žatec a krajina žateckého chmele na Seznamu světového dědictví UNESCO, obě části společně ilustrují celý cyklus pěstování, zpracování a obchodování s nejznámější odrůdou chmele na světě.

pseudorenesanční evangelický kostel cestou

První památka, kterou jsem si důkladněji prohlédla byl Kapucínský klášter z druhé poloviny 17. století s kostelem Korunování Panny Marie. Díky obětavé činnosti kapucínů v dobách morových epidemií jej nezasáhlo rozsáhlé rušení klášterů za Josefa II. K definitivnímu zrušení došlo v roce 1950 a následně prostory sloužily pro potřeby školy nebo domova pro seniory. Teď je tu centrum místních a regionálních zájmových sdružení a organizací.

kašna Chmelových rytířů (ať už to znamená cokoliv)

hezká zahrada, úplně liduprázdná

kostel Korunování Panny Marie

Naproti přes ulici už je to pár kroků k Chmelařskému muzeu a Chrámu chmele a piva. Jak jsem byla při pátku jediný turista ve městě, pán z infocentra se zjevně nudil, tak tam všechno pěkně podrobně ukázal a povyprávěl. Nabídkám na prohlídky jsem nakonec odolala a zakoupila si jenom lístek na rozhlednu Chmelový maják.

Chmelový maják

Žatecké Chmelařské muzeum je největší expozicí svého druhu na světě. Nachází se na ploše 4000 m2, na níž představuje vývoj chmelařství od raného středověku až po současnost. Objekt muzea je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19. století.

Před muzeem je tramvajová zastávka s kusem kolejí, která má připomínat ambice (nenaplněné) města z přelomu 19. a 20. století. 

Chrám Chmele a Piva je turistický areál, který byl vybudován v letech 2009-2012 na místě bývalých chmelařských skladů. Připomíná tradici místní chmelařské oblasti.

Zboku budovy je slavný Chmelový orloj- jsou na něm postavy, které znázorňují ukončení sklizně chmele (dočesnou). Postavy pijí pivo, nad nimi je zobrazeno nebe a pod nimi peklo. Orloj ukazuje krom hodin i zvěrokruh a astronomický čas, každou hodinu zazvoní kostlivec a místo apoštolů se objevují mariášové karty s chmelovými šiškami. Produkci jsem ale neviděla, zatím je orloj mimo provoz.

socha ve dvoře Chrámu chmele a piva

Na věži bylo krásně, ovšem výhledy byly spíš zamžené, takže nic moc...

pohled na náměstí, v pozadí Krušné hory

všechny komíny patřily k sušárnám chmele

Moje další cesta už směřovala na hlavní náměstí. Snažila jsem se přitom nevynechat žádnou malebnou uličku.

sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého cca z roku 1700

Nerudovo náměstí

Úzká ulička

kruhové náměstí se stylizovaným pivním sudem

Na náměstí i v jeho okolí je poměrně dost různých kaváren a občerstvení, v sezóně to určitě bude ještě o dost lepší. Náměstí v Žatci je krásné, domy většinou opravené, ale je vidět, že nějaký ten rozvoj a investice to ještě bude chtít. Řada krásných domů je opravených i mimo úplné centrum, dost jich ale na opravy ještě čeká. Taky je vidět, že podnikání se tak zas tak skvěle nedaří, spousta provozoven je zavřených, tak snad jen do léta.

Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1713

Žatecká radnice, vpravo jsou vidět tyče chmelničky (nejmenší chmelnice na světě)

Chrám Nanebevzetí Panny Marie byl založen v románském období a později přestavován

Kněžská brána z 2. poloviny 13. století

Žižkovo náměstí s pivovarem Žatec

Z náměstí jsem to stočila do bočních uliček a vydala se směrem k synagoze. Cestou jsem míjela krásně zrekonstruovaný Mederův dům ze 14. století. Původně se jednalo o pozdně gotický měšťanský dům, jenž v 18. století prošel barokní přestavbou. V průběhu 20. století docházelo k jeho postupnému chátrání, až z něj zbyly pouze obvodové zdi a sklepení. V roce 2018 se místnímu spolku okolo Mederova domu podařilo zahájit jeho kompletní rekonstrukci, která byla v roce 2022 dokončena. 

Dům stojí na náměstí 5. května, které se mi líbilo skoro nejvíc. Takové trochu zašité a krásně malebné náměstí, jen škoda těch parkujících aut. I okolní uličky byly moc pěkné.

Chelčického náměstí za synagogou.

Druhý den už bylo počasí trochu teplejší, zato se ale zatáhlo a místy mírně mrholilo. Vydali jsme se opět do města, cílem byla především místní synagoga.

vrata domů v Dvořákově ulici

Husitská bašta při pohledu od hradeb

Libočanská branka

Po kratší procházce jsme se znovu dostali k synagoze a v ní navštívili expozici.

Synagoga byla zbudovaná v letech 1871-1872 podle projektu architekta Johanna Staňka. Druhá největší synagoga na našem území byla posléze rozšířena o dvě věže a přestavena. V roce 1938 však došlo při Křišťálové noci k jejímu zničení. Synagoga a vedlejší rabínský dům pak byly využívány různě a dlouhodobě chátraly. Po kompletní rekonstrukci byly pak pro veřejnost otevřeny 19. března 2024.

současný, už zrekonstruovaný vnitřek synagogy. Vypadá to pěkně, ale prý prostor ztratil svou (původně skvělou) akustiku.

takhle to vypadalo před rekonstrukcí

takhle taky

Ve vedlejším rabínském domě je výstava věnovaná židovskému osídlení.

pracovna rabína

původní interiér synagogy

V přízemí byla k vidění ještě výstava fotografií Igora Malijevského Ve znamení Lvova, nečekaně pěkný zážitek.

čítárna

Od synagogy jsme ještě sešli po starých schodech ke zrekonstruované prvorepublikové trafice. Stavba v německém stylu Heimatstil  z počátku 20. století zaujme hrázděním a bohatou řezbářskou výzdobou.

Poté, co jsme si prohlédli snad alespoň většinu památek ve městě, jsme se přesunuli o pár kilometrů východněji do obce Trnovany. K vidění je tu bývalý zámeček rodiny Wiederů ze 17. století a především vedle stojící  krásná sušárna a sklad chmele z roku 1907.

schovaný zámeček

V nedalekém Stekníku jsme si ještě prohlédli pěknou náves s branami statků zdobenými chmelovými šiškami.

A taky místní zámek Stekník, který patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám v Čechách. Zámek stojí na místě pozdně středověké tvrze Kaplířů ze Sulevic, později přestavěné na barokní zámek Kulhánků z Klaudenstina, upravený v 18. století v rokokovém stylu. Památka vytváří jedinečnou kompozici v krajině spojené s tradicí pěstování chmele

Nedaleko stojí ještě krásná barokní sýpka z druhé poloviny 18. století.

Když už jsme byli venku z města, dojeli jsme do nedaleké Drahomyšle a odtud došli k menhiru Zakletý mnich. Jedná se o druhý největší a nejznámější menhir v ČR. Šedavý křemenec dosahuje výšky 2,2 metru a jeho váha se odhaduje na více než 2 tuny.

Po obědě jsme se vydali pro změnu jižním směrem na Podbořany, abychom si prohlédli hradiště Rubín. Archeologické výzkumy činí z Rubínu významné centrum oblasti. Místo bylo osídleno v neolitu, nejstarší opevnění zde vzniklo v době bronzové. V 8. – 6. století př. n. l. byl Rubín zřejmě centrem Poohří. Lokalita je často označována za místo, kde stál bájný Wogastisburg, tedy místo, kde se odehrála bitva, ve které v roce 631 nebo 632 Slované pod vedením Sáma porazili francké vojsko krále Dagoberta I.

torzo vstupní brány statku z 18. století nedaleko místa, kde jsme parkovali